Na stadion pro 32 tisíc lidí se trousí parta školáků, teenageři s lahváči v ruce i celé rodiny.
„Dynamo je nejnavštěvovanější třetiligový klub v Evropě s průměrem 27-28 tisíc diváků. Druhý v žebříčku je někdo z Anglie s 19 tisíci,“ pyšní se Lothar Martin z německé redakce Českého rozhlasu. Od roku 1982 žije v Praze, v Drážďanech se narodil.
Ve vstupní hale moderní arény se skví nápis: Stadion Dynama, velkoformátové emoce! A pohled do žlutočerných ochozů to potvrzuje. Vyhlášený K-Block, kotel pro 9 tisíc stojících vlajkonošů, neustále prozpěvuje, skanduje, poskakuje. Hukot!
„Asi před osmi lety jelo na zápas s Mnichovem 1860 na olympijský stadion 25 tisíc fanoušků z Drážďan. Bylo jich víc než domácích!“ povídá Martin na novinářské tribuně.
Není se co divit, že v Googlu je Dynamo šestým nejvyhledávanějším německým klubem za Bayernem Mnichov, Dortmundem, Hamburgem, Schalke a Werderem Brémy.
Když skóruje Iljučenko z Osnabrücku, provokativně se prsí před kotlem Dynama a ultras šílí. Yellow madness, tedy žluté šílenství, stojí na transparentu. Oprávněně. Při rohu hostů přiběhnou k exekutorovi tři pořadatelé čili „stewardi“ a roztáhnou deštníky, aby předmětem letícím z hlediště nedostal ránu do kebule. Kuriózní opatření, jak na výtržníky.
„Ale tohle nejsou problémoví fanoušci,“ ukazuje Martin na natřískanou tribunu. „Potíže dělají rowdies, kriminálníci. Všechno se stane na zápasech venku. Mám podezření, že jsou to lidi z celého Německa. Kéž by je pochytali, škodí naší pověsti...“
Kvůli pyrotechnickým excesům Dynamo odehraje první jarní domácí duel s Erfurtem bez diváků. „Před pár lety nás i vyloučili z poháru, ale to mi hlava nebere. Vždyť tým za to sportovně nemůže. Ale pokuty jsou správné,“ myslí si žurnalista.
Je poločas a fanshop praská ve švech. Vybavit si můžete celou domácnost. K mání jsou klubové vánoční ozdoby, kosmetika, sandále i čokoládový Mikuláš za 3,95 eura.
Vyloučení hostů z konce první půle bylo vánočním dárkem pro Dynamo, po pauze ožívá. A otáčí na 2:1 díky Hartmannovi a Eilersovi. Ochozy bouří, až naskakuje husí kůže. Je to boj. Tvrdý, nesmlouvavý. Bolí. Lékaři v permanenci.
„S loňským mužstvem byli lidi nespokojení. Mělo hrát ve špičce druhé ligy, ale sestoupilo. Cizinci to prohospodařili. Teď postavili mladý tým z Němců. Makají a ukazují větší vášeň,“ líbí se Martinovi.
Vášeň ukazují i fanoušci, ale to už je evergreen. Z ampliónu zní: Utkání sleduje 22 953 diváků. „Věrnost lidí ke svému týmu je v Německu na úplně jiné úrovni než v Česku,“ srovnává Martin. „V hokeji to ještě jde, Pardubice nebo Brno věrné mají. Ale fotbal je bída. Češi jsou náladoví. Přijdou, když se hraje dobře, když je derby. Němce neodradí ani liják. Mají klub v srdci, patří do jejich života.“
Dynamo je pojem. Zažilo 98 zápasů v Evropě, ve východoněmecké éře hrálo s Bayernem, Liverpoolem či Juventusem. V roce 1989 došlo do semifinále Poháru UEFA. „Klub má svoje kouzlo, i když po revoluci to nemá lehké, propadl se do jiného finančního prostředí,“ říká Martin; fandí od devíti, tedy skoro 50 let. Letos má Dynamo rozpočet 6 milionů eur na celý klub, na první tým z toho jde 2,8 milionu eur (asi 78 milionů korun).
Zápas končí pošťuchováním, hosté žádají penaltu, žlutočerný lid burácí. Hráči Drážďan pak fanouškům přejí k Vánocům, s transparentem obíhají celý stadion. Veselé Weihnachten!
