Nemohl vůbec ovládat tělo. Bolest necítil, jen ležel a třásl se. Tak vypadá Aggerova poslední vzpomínka na 8. března 2015, tedy den, kdy dánský obránce vedl Brøndby s kapitánskou páskou do derby proti FC Kodaň.
Na hřišti vydržel pouhých 29 minut.
Daniel AggerNarozen: 12. 12. 1984 Pozice: Střední obránce Působiště: Brøndby (1996-2006; 2014-2016), Liverpool (2006-2014). Bilance v reprezentaci: 75 startů, 12 gólů. Úspěchy: vítěz dánské ligy a dánského poháru (2004/05), anglický superpohár (2006/07), anglický ligový pohár (2011/12). Dvakrát zvolen dánským fotbalistou roku (2007, 2012). S národním týmem si zahrál na MS 2010 a ME 2012; dobře četl hru, měl solidní rozehrávku, byl nesmlouvavý v soubojích a uměl solidně vypálit. |
Pak se totálně fyzicky zhroutil. Ví, že do toho zápasu vůbec neměl nastupovat. Jenže, jak už mnohokrát předtím, prostě chtěl. Moc chtěl. Přece nemohl nechat Brøndby, klub, který ho vychoval, na holičkách.
Týden před tím si z utkání dánské ligy odnesl šrám. Prognóza zněla jasně - derby budeš muset nejspíš vynechat. Ale Agger toužil nastoupit a od lékařů obdržel prášky. „Tři dny jsem měl brát dvě pilulky denně,“ vzpomíná. Víc nesměl. Jenže dánský fotbalista tuto dávku polykal celý týden.
Vedlejší účinky se u různých osob liší, Agger se po prášcích většinou cítil ospalý. Únavu kompenzoval kofeinem. Což je také jedna z příčin následného kolapsu při zápasu s Kodaní.
„Nic podobného jsem před utkáním ještě nezažil,“ vyprávěl později spoluhráč z Brøndby Martin Ornskov.
Agger si ráno vzal dvě pilulky, další dvě zapil na předzápasovém mítinku. Poté nasedl do klubového autobusu a během čtvrthodinové cesty usnul. Ornskov ho následně probudil, oba došli do šatny, kde Agger vypil energetický nápoj a hodně silné kávy.
Rozcvičku absolvoval, ale bylo mu pod psa. „Měl jsem v hlavě jedinou myšlenku - prostě zůstat v kabině. Ale potom jsem si přes hlavu přetáhl dres a rozhodl jsem se nastoupit,“ řekl Agger dánskému listu Jyllands-Posten. Ale jako by to nebyl on: před utkáním měl ke spoluhráčům proslov, který prý nedával sebemenší smysl.
Na hřišti se motal, měl potíže s viděním. Krátce po úvodním hvizdu se chystal odhlavičkovat dlouhý balon, jenže minul a upadl na ruku. Tyto momenty už si nepamatuje. Stejně jako střídání ve 29. minutě. Sice usedl na lavičku, avšak vzápětí mu lékaři musel pomoci do kabiny.
Tělo řeklo dost
Večer ho dopravili domů, k rodině. Jeho žena Sofie mlčela. Nemusela říct ani slovo a mátožný Agger pochopil.
Tolikrát se ho snažila přesvědčit, aby s koktejlem léků přestal. Tolikrát se ho ptala, zda si prášky opravdu musí brát...
„Ale šlo to jedním uchem tam a druhým ven,“ přiznává Agger. „Takže když jsem se teď rozhodl, že skončím, měla radost.“ Manželka už nemusela pozorovat, kterak její muž trpí a polyká prášky jen proto, aby se udržel na nohou.
Mlčení ženy tenkrát zabralo. Aggerovi došlo, že musí přestat. Což učinil - dvě pilulky, které si vzal na předzápasovém mítinku, byly jeho poslední.
„Mé tělo řeklo dost, nedokázalo se s tím vypořádat,“ popisuje. „Během mé kariéry jsem spolykal spoustu léků. Já vím, že to bylo špatně. Víte, byl bych rád, kdyby můj příběh poučil ostatní sportovce. Třeba si uvědomí cenu vlastního zdraví a prášky na bolest omezí,“ přeje si bývalý dánský kapitán.
Nebýt problémů se zády, které ho poprvé postihly v roce 2007 a trvají dodnes, Agger by pravděpodobně nastřádal víc startů. Takhle v profesionálním fotbale odehrál 384 utkání. Poslední dvě sezony v Liverpoolu, kde působil mezi léty 2006-2014, podle svých slov nemohl hrát na sto procent.
Ani na nižší úrovni v Brøndby to nešlo.
„Jsem ve stádiu, kdy mám dost, jak mentálně, tak fyzicky. Toužil jsem odejít na vrcholu, nebo někde kousek od vrcholu. Nechtěl jsem jít do horších klubů, než bylo Brøndby, a proto končím teď,“ rozloučil se Agger.
