Devatenáctiletý Nicolas Penner zde denně pracuje na svém návratu. Budějovický odchovanec a naposledy hráč slavného Juventusu se po dlouhém zranění chystá obnovit kariéru a zároveň zabojovat o druhou část mistrovství Evropy do 21 let.
Bez fotbalu už jste přes rok. Co přesně jste s kolenem měl?
Problémy začaly už v srpnu 2019, kdy mi lékaři zjistili chronický zánět v koleni. Stejné zranění má teď i sparťanský obránce Dávid Hancko. Mně se do toho navíc dostala infekce z komára, takzvaná horečka dengue. V listopadu jsem se odjel léčit do Česka, ale až v lednu se na to přišlo. Starali se o mě přední doktoři jako docent Pavel Kolář nebo fyzioterapeut fotbalové reprezentace Miroslav Sinkule.
Jak se nemoc projevovala?
Infekci jsem mohl mít v těle i půl roku. Bylo mi špatně, často jsem zvracel, měl jsem horečky. Dvakrát jsem zkolaboval na hřišti. Pořád se nevědělo, co se mnou je. Nikoho nenapadlo, že by to mohla být podobná infekce. Ta mi navíc napadla kosti, klouby a šlachy a bolesti zmizely až po více než roce. Když se člověku něco takového stane, potřebuje na transfuzi krve co nejdřív, ale já měl infekci v těle přes půl roku. O to horší byl průběh a léčení.
Kouč: Posílí i další části tělaCelý trenérský tým pozorně sleduje, jak se Nicolas Penner po malých krůčcích blíží k návratu na hřišti. Po každém cvičení výsledky pečlivě zapíšou a pak je společně diskutují. Kromě hlavního kouče Dominika Kodrase se o Pennera starají i Martin Held či další kouč a fotbalový brankář Kamil Hajdušek. „Jeho zranění bylo komplikované, zároveň i postup při návratu je netradiční. Zaskočilo mě, že přestože Juventus věděl o jeho zranění, tak ho nechal hrát dál a neřešil to. V koleni bylo víc problémů a musíme postupovat opatrně,“ zdůrazňuje 26letý brankář. Penner trenéry překvapuje svým přístupem k tréninku i svému zranění. „Dospěl a jako profesionál vidí své zdravotní problémy i další kariéru. Ceníme si toho, že jsme u něj nikdy neviděli skepsi nebo naštvání, přestože už to trvá dlouho. Pozitivní přístup se mu vrátí. Věří naší práci a my jsme přesvědčeni, že jeho čas přijde,“ tvrdí. Nadějný český fotbalista doufá, že se do týmového tréninku vrátí v březnu. „Uvidíme, jak rychle se dostane do formy. Trénink na hřišti s týmem mu nic nenahradí. Teď už se to neuspěchá. Návratu obětoval hodně a pár týdnů navíc už tolik neřeší. Sám cítí, že je pro něj klíčové, aby byl dobře připravený na nadcházející sezonu,“ pokračuje Hajdušek. Zátěž pro levou nohu musí záložník i jeho trenéři dávkovat postupně. To dává příležitost posílit zbytek těla. „Často se stává, že když namáhaná část potřebuje odpočinout, tak má sportovec volno. Tak to ale není. Naopak jsme se u Pennyho snažili posílit horní polovinu a střed těla, které jsou neméně důležité. Sice v Česku a dalších zemích platí, že je to pro fotbalisty kontraproduktivní, ale my jsme přesvědčeni o opaku. Všechny sporty se vyvíjejí do rychlosti, výbušnosti a síly. A tento trend bude pokračovat,“ myslí si. Bývalý budějovický brankář Hajdušek s dalšími členy trenérského STACA týmu získává díky přípravě s Pennerem nové zkušenosti. „Učíme se od každého, s kým pracujeme. Pro něj je důležité, že si drží zdravé sebevědomí. Ví, že mu neutíká konkurence, ale vrátí se silnější,“ chválí svěřence. S Pennerem českobudějovičtí kondiční trenéři pracují od podzimu minulého roku, kdy k nim zamířil od Petra Požárka. |
Nedalo se to podchytit dřív?
Asi ano. Infekci prokázala až česká imunologie. V Itálii nás testovali jen, jestli nebereme zakázané látky, drogy, cigarety. Tam se neobjevilo nic.
Bylo to i velmi psychicky náročné období?
Určitě. Nejen pro mě, ale i pro moji rodinu. Hlavně pro mamku, která se mnou všechno prožívá. Celý rok jsem se modlil, aby bylo všechno v pořádku, jako dřív. Nejdřív se musela vyléčit horečka, pak jsem v květnu podstoupil operaci.
Od zákroku uplynulo již sedm měsíců. Blíží se váš návrat na trávníky?
Ano. Věřím, že to bude co nejdřív. Předpokládám, že by to mohlo být v březnu. Už je to dlouhé.
I samotný návrat do tréninku musel být pozvolný?
Šlacha je velice citlivá, takže jsem pořád hodně opatrný. Nejprve jsem musel posilovat svaly kolem kolene, protože byly oslabené. Zároveň jsem nesměl přetěžovat jiné. Teď už začínám s větší zátěží, mohu dělat sprinty a další věci.
Proč jste pro přípravu oslovil Dominika Kodrase s jeho týmem?
Známe se už delší dobu. Vím, že je šikovný a připravuje řadu úspěšných sportovců. Po operaci jsem ho oslovil, pomoc mi nabízel už dříve. A jsem moc spokojený.
Může zranění a dlouhý výpadek ovlivnit vaši kariéru?
Nikde není napsáno, že i když jsem rok nehrál, že pořád nemůžu být nejlepší. Tak to beru. Stále si opakuji, že se nic nezmění. Až se vrátím na hřiště, budu to opět já. A budu možná ještě lepší. Vyrostl jsem a zesílil. Z kluka se stal chlap.
Kde budete hrát, když vám v Juventusu smlouva vypršela?
Zatím nevím. S mým agentem Jiřím Müllerem jsme se domluvili, že to budeme řešit, až budu stoprocentně zdravý. Uvidíme, jestli zůstanu v Juventusu, nebo půjdu jinam.
Chtěl byste pokračovat v Itálii?
Ano, ale ani bych se nebránil jít jinam. Každopádně bych rád zůstal v zahraničí. Mým velkým snem je nizozemský Ajax Amsterdam. Pro mladé hráče je to klub, který nejvíce dbá na rozvoj jednotlivců. Mají nejlepší akademii a v jejich základní sestavě pro Ligu mistrů je pět odchovanců. To je unikátní.
Pokud byste se vracel do Česka, kam by to bylo?
Nejvíc by mě to táhlo do Sparty. Strávil jsem tam dvě sezony, odtud jsem šel do Itálie. Zůstaly mi velmi příjemné zážitky.
V Turíně jste strávil tři roky. Jak zpětně hodnotíte odchod do Itálie v 16 letech?
Byl to velký krok kupředu. Naučil se anglicky a italsky, navíc jsem se osamostatnil. Byl jsem zvyklý, že se o mě mamka ve všem postarala. Tam jsem byl na to sám. Prožil jsem dvě úspěšné sezony, pak už jsem i chodil na tréninky s A týmem. Být na hřišti vedle Cristiana Ronalda nebo Paula Dybaly, to je zážitek.
Jak jste si užil spolupráci s takovými světovými hvězdami?
Říkal jsem si, že to ani není možné. Jsou to skvělé pocity a velké zkušenosti. Věřím, že mi pomohou do další kariéry.
Brali vás špičkoví fotbalisté?
Chvíli to trvá, než si vás pustí k tělu. Ale když se poznáte, tak vás přijmou jako kamaráda. Měl jsem štěstí, že Ronaldo věděl, že jsem atleticky nadaný a sám si mě po třech trénincích v áčku vzal, abych s ním dělal atletickou přípravu před tréninkem. Od té doby jsem se hodně posunul. Jeho rady jsou pro mě velmi důležité. Učit se od nejlepšího hráče světa, nic lepšího mě potkat nemohlo.
Nebyl jste nervózní při osobním tréninku s takovým hráčem?
Vůbec ne. Nervózní nebývám a už jsme se trošku znali. Sice několikrát vyhrál Zlatý míč, ale pořád je to jenom člověk. Je to pohodový chlapík.
Nicolas Penner, když jako šestnáctiletý přestoupil do Juventusu Turín.
Jaký je Cristiano Ronaldo?
Na cokoli se ho zeptáte, tak vám se vším poradí. Portugalci však mají jinou povahu než Češi nebo Italové. Jsou hodně náladoví. Když se jim nedaří, tak je to znát. A v tu chvíli je lepší je nechat. Radši si počkám na druhý den, až zase přijde s úsměvem.
Měl jste v italském klubu výhodu, že jako viceprezident v něm působí bývalý český reprezentant Pavel Nedvěd?
To si nemyslím. Přistupuje ke všem stejně. Stále mi opakoval, že musím pořád pracovat, abych se do prvního týmu Juventusu dostal napořád. Myslím, že jsem k tomu byl docela blízko. Ale dřina a maximální nasazení se podle něj každému vrátí. Pavel Nedvěd je v Itálii za modlu, má doma také Zlatý míč, takže se snaží poradit všem. Nejen mně, ale i Ronaldovi nebo Dybalovi. Jeho slova tam mají velkou váhu.
Když jste byl od A týmu Juventusu kousek, nemrzelo by vás, kdybyste se už zpátky nevrátil?
Určitě. Každý kluk si přeje hrát za tak slavný klub. U mě je to podpořené tím, že jsem tam přišel jako cizinec do dorostu a prošel akademií. Pro kluka z Budějovic by bylo skvělé si za Juventus zahrát. Návrat by byl ale zároveň riskantní. Radši bych volil cestu rozehrát se v nějakém menším klubu. A kdybych hrál opravdu dobře, tak by si mě Juventus třeba koupil zpátky.
Nicolas Penner se v Budějovicích pod vedením STACA týmu trenérů chystá na návrat po zranění.
V předchozích letech jste pravidelně reprezentoval v jednotlivých výběrech. Přemýšlíte také o mistrovství Evropy do 21 let?
Kdybych se v březnu uzdravil, tak bych zabojoval o červnovou druhou polovinu turnaje. Sice jsem dlouho nehrál, ale budu chtít ukázat, že na to mám. Pak mě čeká ještě jedno Euro do 21 let, na to se soustředím. A držím si ještě další sen, zahrát si za dospělý český národní tým.
