Prémie za počet gólů. Deset je moc, divil se. Škoda vypráví o Turecku

Když v lednu podepisoval smlouvu s Rizesporem, jeho šéf mu do ní vypisoval prémie za zisk tureckého poháru, za deset vstřelených branek. V tom se fotbalový útočník Milan Škoda zarazil. „Dejte tam tak sedm, deset je moc. To za jaro nedám.“

Deset branek za jarní část turecké ligy nakonec vstřelil, z toho šest jich dal v posledních osmi kolech, která se odehrála po nucené přestávce.

Jeho šestá branka v turecké lize na hřišti Antalyasporu sice jen zmírnila porážku 1:3, ale pro Škodu znamenala hodně. Byla celkově stá ligová v kariéře. V pátek byl slavnostně uveden do Klubu ligových kanonýrů časopisu Gól.

„Nesmírně si toho cením. Když nad tím tak přemýšlím, ani nevím, jestli jsem na to někdy měl. Asi mi to dojde postupně. Ani si to moc neuvědomuju, když vidím, kteří hráči tam jsou,“ líčil čtyřiatřicetiletý útočník se smíchem na slávistickém stadionu v Edenu, kde před lednovým odchodem do Turecka strávil osm let a za Slavii dal 77 branek.

Jaké to bylo, když jste dal ten stý gól?
No právě že nijaký.

Jak to?
Prohrávali jsme tři nula, v poslední minutě jsme měli penaltu, která už nic neřešila. Ani jsem na ni nechtěl jít, byl jsem celkově naštvanej. Asi dva tři spoluhráči se k míči hrnuli, ale trenér řekl, ať jdu já.

Jaroslav Tvrdík o Milanu Škodovi

„Férový fotbalista a skromný kluk. Dovolím si říct, že za ty roky, co se známe a co jsme ve Slavii prožili, jsme přáteli. V Turecku je dočasně, do Slavie se vrátí ať už v trenérské nebo manažerské roli. Je na něm, jakou si vybere.“

Tak jste šel.
Šel, no. Ale říkal jsem si, že dám stý gól, když je to k ničemu. To je fakt paráda. Dal jsem a nic. Žádná oslava, takže jsem měl možná asi nejtrapnější oslavu ze všech stovkařů. Ale třeba to někoho pobaví.

V Turecku o tom nevěděli?
Ne, nikdo. Po zápase jsem jel domů.

Máte za sebou první půl rok v zahraničí. Jaký byl?
Po fotbalové stránce spokojenost. Sice jsme do posledního kola hráli o záchranu, ale zvládli jsme to, já mám deset gólů, to je super. Hodně mi pomohlo, že jsem v prvním zápase dal dva góly. Člověk si získá respekt, hned vás berou jinak.

Brzy jste se stal lídrem, vůdčí osobností, v týmu jste hrál klíčovou roli, kopal jste penalty. Jak to přišlo?
Ani nevím. Asi mě trenér na ty penalty určil. Kde jsem vůbec kopal první? Jo, na Trabzonu. Po půli jsme vedli jedna nula, což bylo překvapení. My hráli fakt dobře. Jenže pak jsme po přestávce dostali pět gólů. A v nastaveném čase penalta, tak si beru míč. Ale přišli za mnou dva spoluhráči, že chtějí kopat oni. Navíc náhradníci, kteří střídali.

A co jste udělal?
Říkám si: To tedy určitě. Já tady celý zápas běhám jak blbec, ty jsi tady deset minut a chceš jít na penaltu? Tak to ne.

Za jaro jste v sedmnácti zápasech dal celkem deset branek. Čekal jste to?
Nečekal, to nečekal nikdo. Když jsme podepisovali smlouvu, tak mi tam šéf klubu vypisoval prémie. Za vítězství v poháru tolik peněz. Za deset gólů tolik peněz. Mysleli si, že jich deset nedám, takže byli v klidu.

Co vy na to?
S manažerem jsem se na sebe podívali a já říkám, ať tam dá třeba jen sedm gólů, protože těch deset za jaro tam snad ještě nikdo nedal. Ale nenechal se přemluvit: Když chceš ty peníze, tak musíš dát deset.

Škodovy góly

Celkem 104 ligových branek

17 za Bohemians
77 za Slavii
10 za Rizespor

A když jste je dal, tak se asi ošíval s vyplacením prémie, ne?
Ještě ji nemám, ono se to ani neřešilo. Hlavní bylo, že jsme se zachránili. Taky sezona skončila dost pozdě. Myslím si, že těch deset gólů je docela dost na to, že to byl můj první půlrok v cizině. Z toho pohledu jsem spokojený.

A jinak? Co život v Turecku?
Bylo to pro mě těžké. Když jsme se tam začali zabydlovat a zvykat si, kvůli koronaviru jsme dva a půl měsíce museli být zavření doma. Pak mi odjela rodina do Prahy a já tam měsíc a půl zůstal sám. Mám smlouvu ještě na rok a myslím si, že to bude pro mě maximum, co vydržím venku. Vždyť já jsem čtyřiatřicet let žil jen v Praze. Jsem tady zvyklej, takže pro mě to byl velký rozdíl. Ale třeba zázemí klubu bylo v pohodě, to je skvělý. V tréninkovém centru máme každý svůj pokoj, veškeré vybavení pro trénink, pěkná hřiště.

K tomu nervózní boj o záchranu. Jak jste to prožíval?
Hlavně ty poslední čtyři kola, kdy už jsme prostě vyhrávat museli... Moc nám pomohlo, když jsme doma zázračně otočili zápas s Kayseri. Dali jsme dva góly v nastavení. Kdyby ne, asi bychom se z toho už nedostali. Byli jsme kousíček od sestupu.

Slavia obhájila titul. Nemrzelo vás, že jste u toho nebyl, že jste musel odejít, když jste v závěru loňského podzimu dokázal, že na Slavii pořád máte a že jste pro mužstvo platný?
Odejít jsem nechtěl, ale končila mi smlouva a já chtěl mít jistotu na další rok. A když jsme to začali řešit, tak se naskytla možnost jít ven. Ve Slavii jsme se nedomluvili a já šel do Turecka.

Slávistický šéf Jaroslav Tvrdík právě řekl, že jste tam jen dočasně a že se do Slavie vrátíte. Ať už v manažerské,nebo trenérské roli. Přemýšlíte, co budete dělat, až kariéru ukončíte?
Zatím ne. Pořád se soustředím na fotbal, na to, že hraju. Kdybych řešil, co bude, až skončím, zbytečně by mě to rozptylovalo a nepomohlo by to ničemu.

Věříte, že se vrátíte do reprezentace, za kterou jste hrál naposledy loni v Anglii? Za rok je odložené Euro.
To je daleko. A v mých letech ještě dál. Ale taky je to výzva, motivace. Když budu dávat góly, tak shodou náhod se tam dostat můžu. Trochu věřím, že by to vyjít mohlo. Ale přede mnou je hodně útočníků. Ale může se stát cokoli. Nevzdávám se, hraju, snažím se, a když mě vezmou, budu šťastný.

UEFA v minulých dnech často opakovala váš gól ze šampionátu 2016 proti Chorvatsku...
Jo, zaznamenal jsem to. Těší mě to. Sice jsme nepostoupili ze skupiny, ale když už jsem tam byl, tak jsem aspoň něco zanechal.

Za Bohemians, Slavii a Rizespor jste dal celkem 104 ligových branek. Která byla pro vás nej? Nejhezčí, nejdůležitější?
Vždycky ten nejdůležitější gól je i nejhezčí. Ale ty nejlepší góly jsou z derby a zvlášť, když jsou vítězné. Na ty vzpomínám nejradši.