„Jen škoda, že jsme s Kodaní neprošli do Ligy mistrů,“ štve 23letého odchovance Chabařovic.
Jak vyřazení klub bral?
Jako velké zklamání. Vypadli jsme v play-off v posledním kole s ázerbájdžánským Karabachem, všichni nás favorizovali. Minulý rok byla Kodaň v Lize mistrů a v předkolech vyřadila lepší soupeře. Teď rozhodlo, že jsme doma dostali gól.
Michael Lüftner23letý obránce začínal díky tátovi ve Slovanu Chabařovice, přes Ústí se dostal do Teplic, kde odstartoval profikariéru. Loni v zimě odešel do Slavie, vyhrál titul a přestoupil do dánského FC Kodaň. Prošel mládežnickými reprezentacemi a letos debutoval i v seniorské. |
Co vás za první půlrok potěšilo?
Hned ze začátku nového angažmá jsem se dostal do základní sestavy a odehrál jsem všechny zápasy, z čehož jsem nadšený. V Evropské lize jsme prošli do jarní fáze, ve skupině jsem dal dva góly, což je hodně pozitivní, jeden byl Zlínu. Co je špatné, je naše postavení v lize.
Jak si vedete?
Vůbec se nám nedaří, jsme šestí a na vedoucí Midtjylland ztrácíme propastných 18 bodů. Přitom je to v FC Kodaň nastavené tak, že každý rok musíme vyhrávat titul. Uvidíme, co se bude dít v zimě.
Je dánská liga hodně náročná?
Měl jsem tam agenta, rodinu, pár kamarádů a všichni říkali, že dánská liga má větší kvalitu a tempo než česká. Je to rozdíl.
V čem konkrétně pro vás?
Bylo pro mě hodně velké překvapení, jak jsou na tom hráči technicky dobře. Jejich technická vybavenost je na úplně jiném levelu. Myslím, že mají lepší výchovu mladších hráčů. A taky nás posouvá, že hrajeme každé tři dny, kluci jsou víc rozehraní. Já jen za půlrok odkopal i s reprezentací a evropskými poháry 33 zápasů, to je velká porce. Nějaký hráč tolik utkání v Česku neodehraje ani za celou sezonu.
Cítíte, že herně rostete?
Rozhodně. Pro každého je lepší hrát co tři čtyři dny než jednou týdně a šest dní trénovat. A zvlášť před takovou kulisou, jakou máme. Na domácí zápasy chodí patnáct dvacet tisíc diváků, na derby a Midtjylland je náš čtyřicetitisícový stadion vyprodaný. A když hrajeme venku, chodí na nás plné arény.
Jsou dánští fanoušci jiní?
Zažil jsem teplické a slávistické, ti jsou unikátní v české lize. A něco na slávistický způsob je v Dánsku. Jsem rád, že jsem v FC Kodaň, kde fanoušci berou tým jako modlu.
V play-off Evropské ligy máte Atlético Madrid. Těší vás tenhle los?
Většina kluků včetně mě jsme si přáli podobného soupeře. Je pro nás i pro fanoušky vyznamenání, že přijdou Griezmann a spol., bude narvaný stadion. A my máme možnost poměřit se s top týmem, který má nejlepší hráče světa. Obrovsky se těším, užiju si to. Hodně sleduju španělskou ligu, protože jsem fanoušek Realu, i Atlético mám tedy nakoukané. I když naše šance jsou 20 na 80, bude to svátek.
Jaký je život v Dánsku?
Úplně jiný než v Česku, je to rozdíl. Dánsko je strašně moc čisté, nádherné. Vybral jsem si byt s výhledem na moře, jsem nadšený.
Zkoušíte hovořit dánsky?
Mluvím jen anglicky, dánština je hrozně složitý jazyk, když ji slyším. V Dánsku jsem si ale rychle zvykl a cítím se tam výborně. Přítelkyně se rozhodla, že tam bude se mnou, za což jsem rád. I jí patří poděkování za to, jak jsem to zvládl. Jednou za dva týdny přijede nějaká návštěva z Česka, táta už tam byl třikrát čtyřikrát, chlapi z Chabařovic pořádali výlet na derby s Bröndby.
Překvapily vás dvě pozvánky do české reprezentace?
Ze začátku jsem vůbec nevěřil tomu, že se můžu do týmu dostat. Hrát za českou zemi je nejvíc, co může fotbalista dokázat. Když jsem jel na první sraz, byl jsem docela nervózní, plno kluků jsem neznal. Naštěstí mi pomohlo pět šest slávistů v reprezentaci. Doufám, že se ještě do nároďáku podívám.
Hrál jste proti San Marinu. Naznačil vám pak trenér Karel Jarolím, co s vámi dál zamýšlí?
Myslím, že to neříká žádnému hráči. Před nominací zavolá někdo z realizačního týmu a poptá se na situaci. Říkali, že se snaží sledovat každý zápas zahraničních kluků. Určitě nás mají prostudované.
Postup na mistrovství světa nevyšel, co příště na Euro?
Máme výborné hráče a je to jen o tom, aby si všechno pořádně sedlo. Potřebujeme se nastartovat dobrým výsledkem, pak to bude mít kvalitu. Vidím v týmu velkou sílu, můžeme být v kvalifikaci úspěšní.
Z reprezentanta dřevák, co zpívá koledy Michael Lüftner při vánočním fotbálku Slovanu Chabařovice, jehož je odchovancem. Bezděky hrábnul po fotbalovém rozlišováku s nápisem Dřevák a po srandamači se jako člen týmu poražených naoko mračil: „Asi fakt dřevák jsem.“ Český reprezentant Michael Lüftner si na Štědrý den zahrál tradiční vánoční fotbálek v rodných Chabařovicích. Po prťavé umělce kmitalo dvaadvacet hráčů, mumraj jak na křižovatce v Bombaji. „Tolik lidí na tak malém plácku jsem ještě nezažil,“ koukal se kolem sebe stoper FC Kodaň. Sešel se nápaditý mix fotbalistů od ani ne desetiletého prcka Zdeňka Rysky po hřmotného padesátníka Jaroslava Berka, který s sebou mrskal v brance. „Míša Lüftner je první profesionál, který na naší umělce běhá,“ povídal bývalý fotbalista Jiří Čmejla mladší, když si reprezentanta fotil. „S partou jsme za ním jeli do Kodaně na derby s Bröndby. Když přebíhal z tunelu přes celé hřiště k tribuně a všichni vyvolávali jeho jméno, mrazilo mě v zádech. Vidět tam chabařovického kluka byl pro mě jako Chabařovičáka obrovský zážitek.“ A obrovský zážitek byl pro hráče různých generací, když si s Lüftnerem nebo proti němu o Vánocích zakopali. „Netrpím nervozitou z velkých jmen, ale zní dobře, že jsem si zahrál s reprezentantem,“ pyšnil se David Prekop, hráč místního Slovanu, z jehož líhně Lüftner vzešel. „Míša je dobrý kluk do party, do té naší by zapadl dobře.“ Z amplionů vyhrávaly vánoční odrhovačky i japonské cajdáky, které vybral kapitán áčka Lukáš Král, fotbalisté si pohybem dělali hlad před štědrovečerní tabulí. Někteří si v poločase odběhli zahnat i žízeň pivním dopingem. A Lüftner do vesnického koloritu zapadl. Je místní a nehraje si na hvězdu. „Je úplně normální kluk, sláva ho nezměnila, chová se normálně,“ pozoruje Čmejla; Lüftner chabařovické mládeži pomáhá finančně a zahrál si s dětmi třeba i bowling na dokopné podzimu. „Obdivuji, kam až to dotáhl. Pomáhá mu, že je psychicky odolný. Jeho táta říká, že si z ničeho nedělá těžkou hlavu.“ Kdyby ano, nemohl by na vánoční fotbálek. Když prudkou ranou rozvlnil zadnici Miroslava Faláta, sestřelený vyprsknul: „Ty svině!“ V legraci. Lüftner počastoval výrazem „dřeváku“ Krále po spálené tutovce, a když pak zahodil i tu svou, kleknul si na zem jako na modlitební koberec. Po remíze 8:8, k níž pomohl dvěma góly, neproměnil v rozstřelu penaltu a brankář Berko v euforii vyhodil do vzduchu svou dukláckou čepičku a radostně ji nakopnul. „Já jsem v tom nevinně, to kopaly ty vemena,“ utahoval si z Lüftnera i z dalších neúspěšných exekutorů Petr Orság, ztepilý obránce. Jako poražený i on musel zapět koledy. „Dáme Rolničky, to všichni známe,“ vybídl reprezentant a už s ostatními zpíval. „Byla to sranda,“ užíval si fotbal i kulturní vložku. Netuší, zda si střihne i novoroční fotbálek, při kterém někteří účastníci po prohýřené noci vrhají do křoví. „Uvidím, jak dopadnu na silvestra,“ smál se. |
