"Domů už jsem se moc těšil, jak na turnaj, tak i na maminku se sestrou, které v Praze žijí," říká mladý gólman, který už toho má za sebou tolik, co leckterý fotbalista nestihne za celou kariéru. "Podívat se na mě přijde právě máma s babičkou, tak se i jim musím ukázat."
Se závodním fotbalem začal jako malý capart v pražské Libuši, nejprve v brance, pak utekl do pole a dával branky. "Záviděl jsem klukům tu gólovou slávu," říká.
"Pak mě v necelých deseti přetáhl do Bohemky někdejší libušský trenér Černý. Ale s podmínkou, že budu zase chytat. Tak jsem se do branky vrátil a dneska toho nelituju," vzpomíná Rodinger.
Když mu bylo šestnáct, nastoupil za dnešní Bohemians 1905 v druhé lize, důvěru tehdy dostal od kouče Dušana Uhrina mladšího.
Jenže vršovický klub po čase zkrachoval a Rodinger šel hostovat do Teplic.
"Jenže mi tam nedali bydlení a plat jsem měl tak malý, že se mi to dojíždění z Prahy ani nevyplatilo," říká gólman, jehož další štací byl Xaverov.
"To bylo zlaté angažmá, na Xaverov vzpomínám moc rád. Jenže i tenhle klub se rozpadl a já byl mezi hráči, které převedli na Střížkov. Tam mě ani pořádně nevyzkoušeli a trenér Nečas měl hned přeřadil do béčka, které hrálo přebor. Tak jsem si řekl, že radši s fotbalem skončím a půjdu dělat," pokračuje absolvent střední ekonomické školy.
Zakrátko se ale na jedné diskotéce seznámil s hráčskou agentkou Hanou Novákovou, slovo dalo slovo a v příštích dnech měl postaráno o smlouvu ve slovenských Michalovcích.
Brankář Dominik RodingerBratislavský Slovan byl mým tajným přáním |
"Večer jsem ale začal močit krev a musel do nemocnice. Byly to prý naražené ledviny, v podstatě nic vážného, ale prvních pět dní jsem měl fakt nahnáno. Za čtrnáct dní jsem byl v pořádku."
Jeho další fotbalovou stanicí měl být Prešov. K podpisu už měl blízko, ale pak se ozval Slovan Bratislava. "Právě Slovan byl takovým mým tajným přáním, takže jsem neváhal ani minutu," zmiňuje Rodinger, který je ve Slovanu právě rok.
Po podzimní části fotbalisté z bratislavského Tehelného pole slovenskou nejvyšší soutěž vedou se čtyřbodovým náskokem před Žilinou. A Rodinger na tom má nemalý podíl.
"Odchytal jsem prvních třináct nebo čtrnáct zápasů, dařilo se mi, ale se závěrem podzimu začal trenér Pecko stavět českého kolegu Davida Bičíka. Abych si odpočinul a on se taky dostal ke slovu. Takže v nadcházející zimní přípravě začínáme oba ze stejné startovní čáry."
A zatím nejpovedenější Rodingerův zápas?
"Asi ten loni v květnu v Trnavě. Pochytal jsem toho docela dost, dokonce i penaltu. A vyhráli jsme jedna nula. Na tohle vítězství jen tak nezapomenu."
Pražský halový turnaj Víkend šampionů bere Rodinger jako počáteční zpestření přípravy.
"Co bych si ale nalhával, velkou motivací pro mě je, že se to hraje v Praze. Podívám se domů a navíc na sebe můžu upozornit i v té brance. Což se může hodit, protože i když jsem byl před časem v české jedenadvacítce, doma toho o mně lidi od fotbalu moc nevědí," uzavírá Rodinger.
