Kde je chyba? "V první řadě je pozitivní, že Brno dokázalo vychovat hráče, kteří se prodali ven," upozorňuje Miroslav Soukup. Nynější trenér české reprezentace do 18 let působil ve Zbrojovce v době největšího mládežnického boomu, který klubu vydělal velké peníze.
Kariéra samotných hráčů se však po přestupech za hranice zasekla. "Jejich odchody byly zejména ekonomického rázu. Když za tak mladé hráče někdo nabízel takové peníze, tak je český klub nemohl odmítnout. Ale ani jeden z nich nešel na úplně správné místo," míní Soukup.
Kalouda zamířil do CSKA Moskva, Holek do ukrajinského Dněpropetrovsku a Mareček do bruselského Anderlechtu. Bylo to špatně?
Zejména ruská a ukrajinská mužstva si nevytipovávají hráče dlouhodobě, ale spíš vezmou tři nejlepší, co jim někdo doporučí. Z nich se jeden povede, druhého uplatní jinde a na třetím prodělají. Není to jako v Anglii nebo Německu, kde si delší dobu vyhlížejí hráče na konkrétní post. To, že se hráči neuplatnili, také ukazuje, že neodcházeli tak vyzrálí a vyspělí na to, aby se dokázali rychle adaptovat. I u Lukáše Marečka, který patřil ke kvalitním hráčům jedenadvacítky i Brna, se ukázalo, že do zahraničí odešel brzo a po této stránce ještě nebyl připravený.
Vy byste tedy hráčům před dvacítkou odchod do zahraničí nedoporučoval?
Já ne, protože to beru ze sportovní stránky. Jenže v určité fázi se dostanete do střetu s manažery, protože kluby si na sebe potřebují vydělat. A když dnes neprodáte hráče brzy, je jeho odchod daleko složitější, protože pak už musí být hodně úspěšný a pořád relativně mladý. Ale já nejsem přesvědčen, že je hráč v osmnácti nebo devatenácti letech schopen jít do zahraničí a tam hned hrát. Samozřejmě to všem přejeme, některým klukům to pomůže, ale podle mě hráč tak brzo většinou ještě připravený není.
To byl případ Luboše Kaloudy?
Ten vylétl během půl roku, navíc nešel do ideální lokality. V Rusku to chodí tak, že je vás na tréninku třicet a dostanete šanci třeba jednou nebo dvakrát. Je třeba mít i štěstí a hlavně musí být hráč psychicky hrozně silný, aby se chytil. Já Luboše znám a on není povaha, která by se dokázala v tak svérázném prostředí prosadit. Když ho srovnám třeba s Ondrou Mazuchem (jiný brněnský talent), tak byl vždycky takový moc hodný kluk.
Co Mario Holek na Ukrajině?
Tam je to podobné. Mario sice odcházel později, jeho naděje jsem proto viděl vyšší, taky tam hrával, ale i on sám říkal, že bylo nesmírně těžké se srovnat s tréninkovými dávkami, konkurencí a počtem příležitostí. Vezměte si třeba Milana Petrželu, což je výborný fotbalista, ale přes svoje zkušenosti a dobrý věk se v Německu taky neuplatnil. Takže to není jednoduché ani pro zkušené hráče, natož pro kluky s pár ligovými starty.
Může takové angažmá hráče zničit? Třeba Kalouda se po návratu neprosadil ve Spartě a v Dukle je jen náhradníkem.
Takový hráč ztrácí roky. Sice přijde do dobrého klubu, trénuje tam, ale nehraje adekvátní soutěž. Jeho vrstevníci hrají dál českou ligu a jejich kariéra jde sice pozvolněji, ale zato pořád nahoru. To je vidět na Vladimíru Daridovi, který hraje poháry, nastupuje za reprezentaci a dnes je připravený jít ven. Ale hlavně se musí brát v úvahu typ hráče, jak je silná povaha a jak je schopen zvládnout velké změny. Pokud se nechytí, tak ztratí dva tři roky a nemusí se vracet v takové formě, v jaké odcházel.
Miroslav Soukup
Proč se podle vás nechytil Lukáš Mareček v Anderlechtu?
Neznám úplně všechny příběhy. Ale tato mužstva nemají jednoho Marečka, který přijde s tím, že za týden bude lídrem. On přichází jako perspektivní mladý hráč s potenciálem vývoje a oni zkouší, jestli to tam zvládne. Pak dostane šanci v jednom dvou zápasech, a když se mu nepovedou, je těžké přesvědčit, že je ten správný hráč pro mužstvo. Ale na tohle není lehké odpovědět. Neexistuje jeden zaručený recept, protože každý hráč je jiný.
V případě drahých přestupů je zřejmá motivace prodávajících klubů. Ale co hráčští manažeři? Neměli by vybírat co nejlepší místo pro růst svých klientů?
V první řadě by všichni měli vidět hráče a jeho budoucnost, ale ruku v ruce s tím jde i byznys. Ten hráč má třeba své nedostatky, což vědí i manažeři. Ale když budu mít auto, na kterém vidím chyby, a někdo mi za něj nabídne hodně peněz, tak ho taky prodám. Z trenérského hlediska to není dobře, ale nedá se na to dívat jen z jednoho úhlu.
