Po předčasném konci v prvoligovém Fastavu Zlín vzal zavděk štací v divizním Strání. Znovu se tak zviditelnil až v Pohronie. Nejmenší klub na mapě slovenské ligy ze Žiaru nad Hronom udržel trenér Jan Kameník mezi tamní elitou, i když ho loni v říjnu přebral na posledním místě.
„Je to úspěch. Dostali jsme pod sebe takové kluby jako Nitra, Michalovce nebo Senica,“ těší Kameníka. Už méně ho těší, že další šanci nedostane. Klub mu v úterý oznámil, že končí; 39letý kouč si tak musí hledat jiné angažmá.
S tím jste asi nepočítal, že?
Splnili jsme cíl, zachránili jsme soutěž. Vedení má ale jinou představu o fungování směrem do budoucna. Nevím, jak bych to popsal. Bylo to zvláštní. Ty důvody úplně konkrétně neřekli. Ke konstruktivnímu pokračování jsme nedospěli, zaseklo se to. Je to nepříjemné. Ale už nějakou dobu ve fotbale působím a tohle je běžné. Chvilku počkám, jak se situace vyvine. V Česku i na Slovensku se soutěže dohrávají. Uvidíme, co se naskytne.
Trenérská rošáda ve Zlíně: odvolali Kameníka, vrací se Páník |
Úspěšná mise v Pohronie by vám mohla pomoct, ne?
Celý realizační tým udělal dobrou práci. Měli jsme relativně slušný herní projev. Jako klub jsme si vydobyli nějaký respekt. Jsem přesvědčený, že nás slovenské prostředí vnímalo v jarní části velmi dobře.
Však jste také mužstvo vytáhli z posledního místa na deváté.
Bodový zisk byl tehdy malý. Ze sedmi utkání jsme pak uhráli pět bodů a ocitli se ve velmi nekomfortní situaci se ztrátou pěti bodů na předposledního. Ale povedlo se tým velmi dobře doplnit, trefili jsme se do postů, do hráčů, kteří byli v rámci slovenské ligy rozdíloví. Vytvořila se velmi dobrá parta. Tým si za tím šel. Celé jaro vydával pozitivní signály, že to zvládneme. Ze šestnácti jarních zápasů jsme si vybrali jednu slabší chvilku. Žádné utkání jsme neprohráli o více než gól, získali jsme 25 bodů s aktivním skóre.
Pohronie je přitom miniklub. Hraje na nejmenším stadionu pro 2 300 diváků, českým fanouškům nic neříká. Najdete jeho ekvivalent v české lize?
Nejde to srovnat s žádným klubem. Zázemím je na úrovni našich regionálních druholigových klubů. Městečko je dvacetitisícové. Klub vznikl nedávno sloučením dvou (TJ Sokol Dolná Ždaňa a FK Žiar nad Hronom). Po jedné sezoně, kdy se zachraňoval ve druhé lize, hned v následující postoupil. Zatím je to boj o přežití. Loni hrál horko těžko o záchranu a letos se udržel na poslední chvíli. Ale klub se dál posouvá.
Oproti Zlínu je to velký rozdíl?
Zlín je plně profesionální, velmi dobře fungující klub s personálním zabezpečením a s celkovou starostlivostí o hráče. V Pohronie jsou podmínky skromnější, s personálním aparátem i rozpočtem. Lidé ale do práce vkládají maximum energie. Je to postavené na dobrých mezilidských vztazích a rodinném prostředí.
Ve Zlíně jste pracoval se spoustou zahraničních hráčů, což se vám v Pohronie hodilo, že? Cizinci z Anglie, Francie, Burkina Fasa, Gambie, Pobřeží slonoviny... To je slušný babylon.
Zlín byla dobrá zkušenost. Pomohlo mi to. Polovina hráčů je ze zahraničí, druhá česko-slovenských. Je milé, že k českým se tady chovají jako k domácím. Také mě tak brali. Kluci ze zahraničí vnesli do týmu kvalitu i charakter.
Hráči z exotických zemí, to je na Slovensku standard, že?
Je to trend, rozšířenější než v Česku. Asi je to dané i filozofií majitelů klubů, kteří mají zahraniční partnery. I Pohronie ho má.
Doporučil byste někoho do české ligy?
Tři, možná čtyři kluci by snesli její měřítko. Alieu Faderu přišel minulý rok s dalšími hráči z Afriky. Jeho výkonnost šla tak nahoru, že se o něj zajímají atraktivní kluby a odejde do Evropy. Hrál u nás Thomas Heurtaux, který prošel Udine a má více než 100 startů v Sérii A. James Weir je odchovanec Manchesteru United. Ze Švýcarska jsme získali útočníka da Silvu, který se velmi dobře adaptoval. Je to hráč s velkým potenciálem.
Je velký rozdíl trénovat českou a slovenskou ligu?
Je to dané rozdílností soutěží. Vlivem zahraničních hráčů je slovenská liga techničtější. Dokážou svoje schopnosti prodat na hřišti. Ale je tam méně kondiční složky, je méně soubojovější, méně takticky svázaná než česká.
V té jste dostal první šanci v pozici hlavního trenéra ve Zlíně. Ještě vás mrzí loňský nedobrovolný konec?
Bral jsem to jako součást trenérské práce. Nepovedlo se nám vstoupit do jarní části, jak jsme potřebovali, a proto se klub rozhodl pro změnu na pozici trenéra.
Půl roku jste byl bez práce. Pak jste šel do divizního Strání. Neměl jste strach, že se budete protloukat nižšími soutěžemi?
Musím přiznat, že trošku obavu jsem měl. Že po neúspěchu by mohlo přijít slabší období, vytratím se z povědomí. Ale tým Strání jsem převzal s radostí. Dostal jsem zase možnost pracovat ve fotbale, věnovat se tomu, co mě baví, co mám rád. Měsíc na regionální divizní úrovni mě obohatil. Byla to výborná zkušenost a jsem za ni moc rád.
Co říkáte na to, že Zlín se od vašeho odchodu nikam neposunul, zatímco Slovácko, kde jste také působil, si zahraje evropské poháry?
Těžko se mi vyjadřuje, protože neznám detaily.
Zlín ale znáte dobře, ne?
Jasně. Ale nebyl jsem v bližším kontaktu s lidmi z klubu. Na každý tým přijde slabší období, teď přišlo na Zlín. Také Slovácko si prošlo složitějším érou. Martin Svědík přišel v době, kdy se tým zachraňoval. Najednou si všechno sedlo tak, že regionální klub bojuje o nejvyšší ligové příčky a historický úspěch. Tým je delší dobu pohromadě. Sešla se celá řada zkušených a kvalitních fotbalistů, kteří dozráli do skvělé výkonnosti.
