Přestože v reprezentaci nastupuje plných třináct let, nepřipsal si na své konto ještě ani jednu mezinárodní trofej, zato dvakrát ho provázelo zklamání když opouštěl stadion jako poražený. Nejdříve po finále MS 94 v USA, kde se z titulu nakonec radovala Brazílie a pak před rokem, na Euru 2000, když jeho tým podlehl Francii. Již ve svých dvatřiceti letech překonal rekord Dino Zoffa v počtu startů za reprezentaci. Tehdy nastoupil již po stotřinácté!
"Cítím že reprezentaci už nemůžu dát tolik jako dřív a proto po MS 2002, kde bych se chtěl konečně dočkat vytoužených zlatých medailích, přestanu za národní tým nastupovat a budu se plně věnovat svému klubu," prohlásil na tiskové konferenci.
Syn bývalého reprezentačníhi trenéra debutoval v Serii A v roce 1985 a mimo šesti italských titulů pozvedl nad hlavu i pohár určený pro vítěze Ligy mistrů a to dokonce třikrát. Po celou dobu přitom zůstává věrný červenočerným barvám AC Milán.
V roce 1994 ho časopis World Soccer vyhlásil fotbalistou roku a každý rok se pravidelně umisťuje na čelních příčkách všch možných anket, což je na obránce velmi nezvyklé. Italská reprezentace si bude muset najít nového vůdce, kterého všichni vidí v momentálně zraněném Alessandru Nestovi.
