První potíže se zádovým svalstvem se Grygerovi ozvaly už někdy po Vánocích. "Tenkrát jsem to ještě překonal, bolesti brzo ustoupily. Ale znovu se ozvaly koncem března a to už jsem si musel dát pauzu."
V nizozemské lize naposled nastoupil poslední březnový víkend v Alkmaaru a v pondělí 29. března se hlásil trenéru Brücknerovi na reprezentačním srazu před přípravným zápasem s Irskem v Dublinu.
"Jenže tam už jsem do zápasu nešel, záda mě zase zaskočila. Najednou se mi zablokovala a ztuhla celá pravá strana, přešlo to až do zadního stehenního svalu a pak jsem byl vlastně na celou pravou stranu těla jakoby ochrnutý. Někde v oblasti páteře se prý prostě skřípne nerv a neštěstí je hotové," líčil Grygera před středečním dopoledním tréninkem.
Protože v Dublinu šlo o přátelský zápas, mohl si sednout na lavičku mezi náhradníky.
"Možná bych to po nějakých masážích nebo injekcích rozběhal, ale nechtěli jsme riskovat, že by se to ještě zhoršilo. Tak šel na hřiště místo mě Martin Jiránek," připomněl třiadvacetiletý Grygera mezistátní duel, v němž Irové českému týmu ukončili dvacetizápasovou sérii bez porážky.
Potíže pravého krajního obránce, který může nastoupit i na levé straně, či na místě stopera, poté přetrvávaly. Musel vysadit, vynechal zatím tři ligové zápasy. Lékaři si ho podávali z ruky do ruky, dokonce se začalo mluvit o operativním zákroku.
"Ale na vyšetření u specialisty v Mnichově mi řekli, že teď by operace byla nejspíš zbytečná. Navíc by těžko někdo zaručil, že by se to zlepšilo. Tomuto rozhodnutí taky nahrálo, že bolesti začaly ustupovat a já zas mohl na hřiště," líčí Grygera.
"To víte, že mi spadl kámen ze srdce, protože operace by pro mě skoro jistě znamenala loučení s mistrovstvím Evropy," pokračuje devatenáctinásobný reprezentant. "Takhle bych prý měl být asi tak do deseti dnů úplně v pořádku. A za pár dní se už připojím k mužstvu. Až teprve kdyby se ty potíže ještě někdy v budoucnu vrátily, pak by se prý o té operaci uvažovat dalo."
