Kolem jeho angažmá ve Fiorentině se však v Itálii strhl poprask. Azeglio Vicini z technické komise svazu důrazně vystoupil proti tomu, aby byl Mancini jmenován do funkce. "Jinak končím," vyhrožoval Vicini, úznávaný odborník, který vedl italskou reprezentaci na světovém šampionátu v roce 1990.
Mancini byl na podzim asistentem Svena Görana Erikssona v Laziu a italské regule trenérům nedovolují působit v jedné sezoně u dvou týmů. "Musíme to všichni respektovat," dodal Vicini.
Ale předseda svazu Gianni Petrucci na rozhodnutí komise nebral ohled a Mancinimu angažmá u týmu Fiorentiny schválil.
To však nebyla jediná aférka v začátcích trenérské kariéry jednoho z nejlepších útočníků posledních dvou desetiletí. V prosinci, kdy už bylo jasné, že Eriksson brzy převezme anglickou reprezentaci, si Mancini dělal nároky na jeho místo. Od nové sezony chtěl být hlavním koučem Lazia. "Buď budu trenérem, nebo z klubu odejdu," vzkázal prezidentovi klubu Cragnottimu.
Vypadalo to jako výhružka, Cragnottiho to také pobouřilo. Jenže Mancini si nedal pokoj. "Kdybych byl na Cragnottiho místě, tak bych neváhal. Přece to tak bývá, že asistent přejde na místo hlavního kouče."
Jenže švédský odborník se pakoval už o půl roku dřív. Jeho odchod z Lazia uspíšily některé nepovedené zápasy. Když v lednu rezignoval, své místo v Laziu opustil i Mancini. Cragnotti si totiž vybral jiného kouče, legendárního brankáře Dino Zoffa.
Spekulovalo se, že si ho Eriksson vezme k sobě, ale Mancinimu se k reprezentaci nechtělo. "Vždycky jsem chtěl trénovat klub. Potřebuju být denně s hráči. Jsem plný nadšení a elánu."
A tak se domluvil na měsíčním hostování v Leicesteru, kde plnil funkci hrajícího asistenta. Přitom v prosinci ještě říkal: "Ať se stane cokoliv, do června zůstanu v Laziu." Zároveň popřel, že by se ho snažil někdo získat jako hráče či trenéra.
Mancini se narodil v městečku Jesi u Ancony a už v sedmnácti válel za Bolognu. V roce 1982 přestoupil do Sampdorie Janov, kde vydržel patnáct let. Se svým parťákem Gianlukou Viallim vytvořili jeden z nejúdernějších útoků na světě. Všechny obrany se před nimi třásly, Mancini i Vialli stříleli gól za gólem. Jen Mancini dal v lize 154 branek. Oba nastupovali i v základní sestavě reprezentace.
Před čtyřmi lety Mancini následoval Erikssona do Lazia. Ve dvaatřiceti se mu dostalo ohromné pocty, když ho hráči zvolili nejlepším fotbalistou italské ligy.
Před rokem začal mluvit o konci aktivní kariéry. "V červnu to zabalím. Chtěl bych trénovat a nejlepší to bude v Laziu s Erikssonem," plánoval si. Jenže ještě na jaře se stal jeho hrajícím asistentem.
 Trenér Roberto Mancini na ramenou fanoušků po červnovém triumfu v Italském poháru |
