První dobrodruzi z Česka hráli tureckou ligu už začátkem 90. let, ale masivní vývoz nastal až kolem roku 2005. Teď se zdá, že Turkům české zboží zase zachutnalo. V zimní pauze koupili už druhého reprezentanta, a kdyby Bursaspor poslal konkrétní nabídku na Josefa Šurala, mohli být tři.
Je to trend, o kterém se ví. Turecké kluby, a nemusí to být jen ikony Fenerbahce, Galatasaray a Besiktas, jsou schopné finančně konkurovat západní Evropě. Stahují nadprůměrné hráče.
„Některé nabídky jsou skutečně jedinečné. Ale zároveň za to Turci žádají vysokou kvalitu,“ říká agent Viktor Kolář, který v úterý domluvil přestup libereckého záložníka Davida Pavelky (24 let) do Kasimpasy. Plzeňský stoper Václav Procházka (31) už si premiéru v Osmanlisporu odbyl.
Už neutrácejí bez rozmyslu, ale...
Co způsobilo třetí turecké nakupování v české lize? Odpověď je snadná: peníze. Nebo spíš spousta peněz!
Televizní práva na Süper Lig jsou šestým nejdražším fotbalovým produktem v Evropě. Ročně přinesou přes 400 milionů eur, což znamená, že se turecké kluby můžou rozmáchnout ve velkém.
„Ale zároveň u nich opadlo vzplanutí první noci a transfery daleko víc vyhodnocují. I nevídaně bohatí majitelé už peníze neutrácejí bez rozmyslu,“ říká manažer Kolář, jehož společnost Sport Invest International má v Turecku filiálku: právníka, obchodníka, skauty. I to pomáhá.
Už to není jako dřív, kdy se turecké kluby rozhodovaly vcelku nahodile. Trochu nadneseně řečeno: braly, co jim přišlo pod ruku. Ani v časech, kdy k Bosporu vyrazila ekipa kolem Heinze, Brabce, Pešíra, Šenkeříka, Dočkala a dalších, nemohly české kluby konkurovat.
Řada hráčů se spálila, aspoň tehdy si to mysleli. V zapadlých klubech vydrželi sezonu, někdy jen pár měsíců.
„Po půl roce v Kayserisporu, v horách u hranic s Kurdistánem, jsem si myslel, že potřebuju domů. Že se kdykoli budu moct vrátit. Jenže dneska už bych nikdy neodcházel. Atmosféra turecké ligy je skvělá, kvalita fotbalu vysoká a ty prachy! Vydělal jsem si desetkrát víc než doma,“ přizná útočník Tomáš Pešír.
Přepočítal se, už se nevrátil.
... ale pořád utrácejí dost!
Tureckou ligu si vyzkoušelo 40 Čechů a většina skončila před vypršením smlouvy. Hádali se o nevyplacenou gáži a nezřídka byli rádi, že z turecké klece utekli.
Třeba Pavel Horváth strávil v Galatasaray jen tři měsíce. Čtyřletá smlouva na pohádkových 750 tisíc dolarů ročně mu zhořkla. „Byl to životní omyl. Peklo,“ vzpomíná.
Zázemí tréninkového centra istanbulského klubu Kasimpasa.
Tréninkové zázemí istanbulského fotbalového klubu Kasimpasa.
Proč to znovu nepřiznat: největším lákadlem byly (a stále jsou) peníze. Jenže jak Turci umějí být velkorysí při úvodním jednání, o to nevyzpytatelnější jsou, když jim fotbalista přestane vyhovovat.
Vymahatelnost dlužných částek je pak náročná, byť se ve smlouvách pamatuje na pojistku: pokud klub tři měsíce neplatí, může hráč vypovědět smlouvu.
„Když nejste trdlo, peníze z nich vysoudíte,“ líčí Pešír. Stoper Brabec se soudil dva roky, podobně dopadli Rajnoch, Rada a jiní. „Pořád platí, že přestup do Turecka v sobě určité riziko nese vždycky,“ tvrdí manažer David Nehoda.
Turci chtějí jen nejlepší zboží
Časy se však mění. Zámožní Turci si přestali vybírat průměrné zboží, chtějí to nejlepší. V posledních letech zaplatili Drogbu, Van Persieho, Sneijdera, Musleru, Podolského, Eboueho, Naniho či další esa.
I do české ligy vyrazili za elitou. „Snažíme se být selektivní a hráčům prezentujeme realitu. Jakou mají kluby ekonomickou sílu, zázemí, jaká je ve městě životní úroveň. Mezi kluby jsou stále veliké rozdíly,“ říká Kolář.
David Pavelka v šatně istanbulského klubu Kasimpasa.
Zatímco stoper Tomáš Sivok se od roku 2008 vypracoval mezi persony, takže si na něj trenér Bursasporu sotva dovolí sáhnout, další zkušený reprezentant Michal Kadlec ve Fenerbahce zdaleka takovou jistotu nemá. V Bursasporu teď září útočník Necid a obránce Čelůstka zkouší štěstí v Antalyasporu.
Co asi potká Pavelku s Procházkou? Neriskují, že přijdou o Euro? Platově si polepší nejméně třikrát. Jejich čistý roční příjem se odhaduje na 10 milionů korun. Bez prémií.
Procházka zahájil tureckou misi chybou a porážkou. Netají se ovšem, že nabídku z nepříliš známého Osmanlisporu vzal s nadšením: „Možná poslední šance jít do zahraničí. Nechtěl jsem ji promarnit.“
Ani Pavelku nezabrzdilo jméno zájemce. Kdo z vás zná Kasimpasu? Klub má sídlo v nóbl istanbulské čtvrti a vlastníkem je miliardář Turgay Ciger, který Kasimpasu řídí jako akciovou společnost. Podobnou strukturu mají už jen Osmanlispor a Büyüksehir.
„Jakmile ta nabídka přišla, neváhal jsem,“ říká Pavelka. Když v úterý viděl tréninkové zázemí, byl omráčený luxusem.
Tak schválně, kdo z vás by váhal?
