Když si Messi, argentinský superman, v Paříži kráčel na pódium pro osmou (!) pozlacenou trofej, spoustě fanoušků to podle komentářů na sociálních sítích a v internetových diskusích bylo vlastně fuk. Zatímco se jiní hádali, jestli je víc Messiho zlato z mistrovství světa, nebo treble, který Manchesteru City vystřílel norský pořízek Erling Haaland, skeptici si mručeli svoje.
Trofej pro nejlepšího fotbalistu světa pro ně prý ztrácí lesk. Stěžují si, že anketa je nespravedlivá. Neobjektivní. Že se čím dál víc mění ve frašku. A že o tom, kdo je skutečně nejlepší, nevypovídá vůbec nic.
Pardon, ale není snad tohle úděl všech anket, v nichž hlasují lidé z masa a kostí?
Jestli jsem nejlepší? Nevím, nezajímá mě to. Je čest, že mě tak lidé vidí, řekl Messi |
Je vlastně jedno, jestli o tom, kdo získá Zlatý míč, rozhodují i hráči a trenéři, což platilo ještě před osmi lety, nebo jen vybraní novináři, což je tradice, k níž se organizátoři z magazínu France Football poté vrátili. Nikdy nebudou rozhodovat jen vyhrané trofeje, počet gólů nebo suché statistiky – to by mohla vítěze vybírat umělá inteligence, což se klidně v příštích letech může stát.
Zatím – zaplaťpánbůh – volí pánové, kteří si ke kandidátům chtě nechtě vytvářejí osobní vztahy. Je přirozené, že se v nich perou sympatie, emoce a tvrdá čísla, že každý z nich upřednostní jiný přístup. A že ne všichni automaticky a bez výhrad přistoupí na doporučení, které organizátoři vyslali předloni: že větší váhu mají mít individuální výkony než týmové úspěchy.
Měl podle vás Lionel Messi získat Zlatý míč?
I v tom je kus kouzla, které Zlatý míč doprovází už od roku 1956, kdy se trofej předávala poprvé. Pravidla se často mění, stejně tak počet hlasujících nebo bodové ohodnocení, ale názory a představy o tom, co odděluje nejlepšího fotbalistu od zbytku světa, se budou lišit vždycky.
Leo a CR. Výjimeční dědci. Vydrží Messi s Ronaldem až do MS 2026? |
Monsieurům z France Footballu jistě můžete vyčítat leccos: třeba že se před třemi lety rozhodli po covidové sezoně cenu vůbec neudělit, čímž de facto okradli o vítězství rozjetého polského bombera Lewandowského. Ale hořekovat nad tím, že hlasování je nefér a falešné?
Schválně se upřímně zamyslete: stěžovali jste si, když před dvaceti lety pózoval se Zlatým míčem Pavel Nedvěd? Česko v zimě 2003 jásalo a málokdo si dovolil namítnout, že vyhrát měl někdo jiný. Při vší úctě k bourákovi z Juventusu i s chápavým přihlédnutím k českému patriotismu: to, že trofej tehdy utekla famóznímu francouzskému střelci Henrymu, se z dnešního pohledu dá brát třeba i jako krádež století.
Ale zároveň jako důkaz, že působivý příběh může v lidském uvažování přebít na první pohled neprůstřelná fakta.
Dříč Nedvěd zkrátka výjimečnou zabejčeností a fanatickým nasazením přebil Henryho lehkonohost i moře gólů, což je svým způsobem také umění hodné ocenění. A bylo čistě na hlasujících, aby si upřímně odpověděli: Co mi imponuje víc?
Před trochu podobnou volbou stáli žurnalisté i letos.
Na jedné straně Messi, šestatřicetiletý fotbalový bůžek, jenž téměř sám vyplnil sobě i milované Argentině sen o světovém zlatu, ale s Paris Saint-Germain – navzdory statisticky velmi slušné sezoně – znovu narazil v Lize mistrů.
Na druhé mašina jménem Haaland: jeho dvaapadesát gólů nasměrovalo City k vítězství v Premier League, anglickém poháru i Lize mistrů, ale událost roku, světový šampionát v Kataru, ho minula.
Lionel Messi se Zlatým míčem na vyhlášení ankety v roce 2023.
Možná jsou k zamyšlení slova portugalského záložníka Bernarda Silvy: „Zlatý míč je o popularitě. Kdyby Messi získal treble a Haaland vyhrál mistrovství světa, pořád by byl favoritem Messi. Jasná protekce.“
Fajn. Kdo by tedy měl vlastně rozhodovat, aby protekce vymizela?
Smiřte se s tím: ankety nejsou nikdy stoprocentně fér. A dokud v nich budou hlasovat živé bytosti s odlišnými názory a cítěním, nic se na tom nemůže změnit.
