Jmenuje se Aleksander Čeferin, je to Slovinec, osmačtyřicetiletý právník, má tři děti a velký fotbal dělá pouhých pět let.
Snad dobře poslouchal Platiniho poslední vzkaz: „Nezapomeňte, že fotbal je pořád hlavně hra, ne produkt. Je to spíš sport, ne trh. Je to spíš zábava, ne obchod. Fotbal je jedna společná hra pro velké i malé národy.“
Najde Čeferin dost odvahy, aby se zasadil o to, že to tak zůstane?
Evropský fotbal, který se sdružuje pod legendární, ale potřísněnou značkou UEFA, se dostává do nebezpečných kleští. Nejslavnější a nejbohatší kluby si totiž fotbal chtějí dělat po svém. Hrát hlavně mezi sebou, být ještě prachatější, populárnější a zářivější. Nejradši by měly Ligu mistrů jen pro sebe. A když se UEFA bude cukat a nepřidá bohatým další místa, klidně si vytvoří vlastní soutěž.
„Nelíbí se mi to,“ reagoval Čeferin, než ho zvolilo 42 z 55 asociací.
Upřímně, nečekalo se, že nizozemský matador Michael van Praag dostane v mimořádných volbách takový nářez, leccos to však naznačuje. Malé a střední země, kterých je většina, doufají, že muž ze Slovinska za ně bude kopat.
I Češi mu dali svůj hlas.
„Věříme, že právě on bude hájit práva nás menších,“ reagoval český boss Miroslav Pelta.
Každopádně pořád je silně nejisté, co bude v roce 2018. Česko si podle koeficientu složitě vybojovalo místo mezi elitou a mělo vyslat svého šampiona rovnou do Ligy mistrů. Jenže ve chvíli, kdy byla UEFA ve stavu agonie bez vůdce, velkokluby zatlačily a získaly čtyři místa navrch.
Tím pádem Češi vypadávají.
Vrátí je do hry Čeferin? Tvrdí o sobě: „Nejsem snílek, ale pragmatik, kterému nejde o vlastní ego.“
