Dokonce se musel ze hřiště pakovat na mistrovství světa 1958. Konkrétně v Malmö, kde se proti Severním Irům hrál dodatečný zápas o postup ze skupiny.
Pluskal byl tehdy pokopaný, hrát nemohl. Ani vysoký bratislavský chalan Buberník nebyl fit. Schvátila ho horečka, přes 38 stupňů mu před zápasem naměřili. Jenže on nechtěl nechat parťáky ve štychu, takže po boku Masopusta vyběhl do boje. Zahleněný, co chvíli pokašlával. Když v prodloužení soupeř McParland posunul skóre na 2:1 pro soupeře, ukašlaný Buberník si několikrát odplivnul. Francouzský rozhodčí Guigue to ohodnotil jako urážku, načež čtyřiadvacetiletého borce při jeho reprezentační premiéře vykázal.
Byť Buberník vyrostl v Bratislavě, narodil se v Pustých Úľanech, což je městečko u Galanty. Traduje se, že podivuhodné křestní jméno Titus mu přilepila maminka, které se natolik zalíbila řeč faráře, jenž se právě Titus jmenoval. Jiná verze hovoří o tom, že to byl právě farář Titus, kdo o jménu rozhodl, když šli rodiče miminko zapsat na faru. Od samotného Buberníka už se bohužel skutečnou verzi nedozvíme. Elegán v kopačkách, jak zní jeho autobiografie, o víkendu zemřel. Bylo mu 88 let.
V 88 letech zemřel Titus Buberník, stříbrný medailista z Chile |
Odešel další z party fotbalistů, kteří přesně před šedesáti lety přepsali kroniky. V Chile si zahráli finále mistrovství světa a proti Brazilcům dokonce díky Masopustově gólu pár minut vedli. Z dvaadvaceti stříbrných medailistů žijí už jen Jan Lála, Adolf Scherer, Jozef Štibrányi, Josef Jelínek a Václav Mašek.
Elegantní obránce či středopolař Buberník, král vzdušných soubojů, nakonec v Chile nehrál ani minutu, jeho vzpomínky na šampionát však zůstaly trvalé. V zákulisí totiž brousil tužku a posílal postřehy do Roľníckych novín. K tomu s sebou všude nosil fotoaparát, takže byl jakýmsi neoficiálním týmovým fotografem.
Za světové stříbro měl jako nehrající pomocník nárok na dva tisíce korun a jak se coby osmdesátník vyznal: „Fotbalem se v Československu vydělat nedalo. Bylo to pro nás spíš kapesné.“
Sport byl pro něj odmalička středobod světa. Hrál házenou, volejbal, fotbal, dokonce se stal juniorským mistrem v košíkové, jak se dřív říkalo basketbalu. Trenér Kurt Uberal ho přemlouval, ať pod koši zůstane, že je hbitý, vnímavý, má přesnou ruku: „Vykašli se na fotbal, to není tvůj život.“ Jenže švihákovi Buberníkovi bylo nejlíp právě na trávníku.
Vydržel dlouho, skoro do čtyřiceti. Asi vás to zarazí, ale byl to právě on, kdo jako první Slovák v historii dostal hlasy ve slavné anketě Zlatý míč. Konkrétně se jednalo o sedmnácté místo v roce 1959. O rok později byl bronzový na mistrovství Evropy.
Dohromady posbíral 276 ligových zápasů, s milovanou Červenou hvězdou Bratislava (později Inter) získal jeden titul. „Na stará kolena, jen pár hodin před příjezdem sovětských tanků, ho za zásluhy pustili do ciziny. Pár let si odkroutil v Linci a konečně vydělal pár peněz, načež ho povolal Slovnaft Bratislava do svého právnického oddělení. „A tam pracoval až do důchodu,“ vzpomíná Peter Šurín ze Slovenského fotbalového svazu.
Nosil těžké dioptrické brýle, poslední roky i hůlku, ale když vyjel ze své vilky na bratislavské Kolibě, charisma a vyřídilku neztrácel. Na posezení starých gard nebo na slavnostní fotbalová vyhlášení jej obvykle doprovázela dcera. Mimochodem, vnučka Virginia úspěšně vystupovala v pěvecké soutěži Superstar.
Fotbal už se u Buberníků nehraje, vnuk se rozhodl opačně než dědeček. Dal se na basketbal.
