"Tak co Grande Paolo? Už je tady?" vyptával se lékař Jiří Fousek, když vkročil do dveří. Ano, Nedvěd už jednal s trenérem Brücknerem a se šéfem reprezentace Košťálem. Museli vysvětlit, proč se od loňského Eura neobjevil v národním týmu.
"Ještě jednou jsem chtěl obléknout český dres. Snažím se dělat, co mi říká hlava a srdce," povídal Nedvěd, když odhodil oblek, šálu a převlékl se do červené sportovní soupravy.
Najednou byly pryč roztržky, nejasná prohlášení a nepochopení, jež v posledních měsících kolem Nedvědova případu kroužily. Včera se blonďatý záložník zase srdečně smál, když trenér Brückner na tiskové konferenci házel bonmoty.
Když se kouče kdosi zeptal, jestli připouští, že Nedvěd nebude v Norsku v základní sestavě, Brückner se v dobrém rozmaru podivil: "A vy jste odkud? Já o něj dva roky usiluju, dost jsem si vytrpěl, a že bych ho nepostavil? Ne, to si vážně nepřipouštím."
Nedvědův den byl nabitý. Před polednem přistál na Ruzyni v soukromém tryskáči a spěchal do hotelu Praha. Seděl v šedivém Porsche Cayenne, které řídil jeho agent Nehoda. V dalším autě byla manželka s dětmi.
U hotelu už stepovali fotografové. Když se přiblížila kolona naleštěných limuzín s blikajícími majáčky, zbystřili. Zbytečně. Za neprůstřelnými skly neseděl Nedvěd, nýbrž vrchní velitel bulharské armády Kolev.
Teprve dvacet minut po něm brzdil Nedvěd a spol. Kvůli němu se hotel zaplnil, přišlo skoro sto reportérů. Slavný záložník Juventusu Turín si po obědě nesl haldu nafasovaných věcí, půl hodinky mluvil na tiskovce a od půl páté trénoval.
Ani neobul kopačky, po trávníku kroužil v teniskách, protože vyběhával únavu z nedělního utkání s Livornem. Jako vždycky se zařadil do přední linie, do pozice lídra. I při rozcvičení. Jen jednou si zlehka kopl do míče a po necelých 40 minutách zmizel v šatně.
Den velkého Nedvědova návratu zvolna končil.
