Ta naděje je tak bláznivá, že se o ní nesluší ani mluvit. Ale musíte, protože ve fotbalové reprezentaci narazíte na dva tábory: v jednom jsou snílci, ve druhém realisté. "Dokud žijeme, musíme doufat," řekl brankář Petr Čech.
"Šance na šampionát je hodně malá, ale nikdo nic nevzdává," dodal záložník Tomáš Hübschman.
Na opačném břehu stojí třeba stoper Tomáš Sivok: "Připadám si skoro tak, jako by nás čekaly dva přáteláky."
Nebo útočník David Lafata: "Bylo by to stejné jako vyhrát ve Sportce. Já na zázraky moc nevěřím."
Národní tým je v propasti, světová kvalifikace míří do ztracena. Jak se v takových chvílích fotbalisté donutí, aby na hřišti odevzdali všechno? Kde hledají motivaci, když vědí, že téměř všechno pokazili?
Malta - Českovýkop: 19.30 Malta nikdy proti českému fotbalu neuspěla, jen třikrát z deseti zápasů uhrála bezbrankovou remízu, vždy doma. Češi ve 4 utkáních na Maltě dali jediný gól, v roce 1997 ho vstřelil Bejbl. |
Na propískovaném hřišti stadionu Ta' Qali na Maltě je dnes večer čeká první zápas (bez)naděje. Druhý následuje v úterý proti nažhaveným Bulharům.
Situace se má následovně: méně než šest bodů znamená, že česká naděje nadobro umře. Dvě výhry s největší pravděpodobností zaručí jen to, že se chvilkově zapomene na blamáž, kterou kvalifikace přinesla. Pokud by snad naděje na postup měla ožít, byl by to ryzí zázrak.
Matematicky to spočítat nelze. Češi jsou odkázáni na pomoc shůry. Kromě toho, že sami musejí dvakrát vyhrát, což je naprosto bez záruky, by musela nastat kumulace výjimečně příznivých výsledků ve více než sedmi zápasech.
Když se v pondělí na iDNES.cz objevil článek o teoretické naději, hned první čtenářská reakce se mu vysmála: "Pravděpodobnější je, že se na šampionát nedostane pořádající Brazílie a její místo zaujme Česko." Ano, ani věční optimisté už nevěří...
Nebudeme vás zatěžovat detailním seznamem, co všechno by se muselo stát, pro začátek snad stačí zmínit dnešní večer. Pokud Bulharsko vyhraje v Arménii, je hotovo! Pokud Island doma porazí outsidera z Kypru, je hotovo!
Jistě jste pochopili, že o iluzorní české naději se nerozhoduje jen v "české" skupině. "Opratě, které drží naši soupeři, se z rukou nepouštějí," řekl provizorní trenér Josef Pešice. "Ale kdyby náhodou... Naším úkolem je zažehnout jiskřičku."
Pešice tuhle mizernou situaci zdědil. Dobře si uvědomuje, že v závěrečných dvou duelech se hraje jen o čest, prestiž a budoucnost. Dve výhry sice národní tým zřejmě nespasí, ale můžou pomoci při nasazování do výkonnostních košů při losování dalších kvalifikací. Čím výš Česko zůstane, tím lepší výchozí pozici bude mít. Už v únoru se losuje kvalifikace o Euro 2016.
Teď jde hlavně o to, v jakém rozpoložení (a pod jakým trenérem) se bude o příští turnaj bojovat.
Český fotbal něco podobného zažil naposledy pod koučem Uhrinem před 15 let, kdy tehdejší vicemistři Evropy zpackali následnou světovou kvalifikaci. Už tři zápasy před koncem měli smutnou jistotu, že je postup pasé.
Frustrace? Naštvání? Nepohoda? Jistě, to všechno hráči kolem Nedvěda či Poborského cítili. Pohled zpět však ještě říká, že národní tým zbylé tři zápasy beznaděje vyhrál a pak další evropskou kvalifikací prosvištěl bez ztráty bodu. Může v to samé doufat teď.
