„Nějaký čas jsem nad tím přemýšlel. A došel jsem k tomu, že jsem perfekcionista a nechci začínat něco, o čem si nejsem jistý, že to dokončím. Proto kapitolu v národním týmu uzavírám,“ prohlásil krátce po jedné hodině odpoledne v dejvickém hotelu Diplomat, kam přišel převzít ocenění.
Proč jste se rozhodl skončit?
Roli hrálo to, že od sedmnácti let jsem ve velkém zatížení. Od jednoho mistrovství k druhému, byl jsem ve dvou špičkových klubech v Anglii, počet zápasů je obrovský každý rok. Já rád dělám věci na sto procent a tušil jsem, že třeba přijde čas, kdy budu potřebovat víc odpočinku. Ulevit si, abych si prodloužil kariéru. Ten čas možná ještě není teď, ale kvalifikace trvá dva roky a nechci trenérovi říct v půlce, že jsem unavený. Nebylo by to správné pro tým. Proto to radši dělám teď. Uzavře se jedna krásná kapitola a i pro nového trenéra je asi výhoda, když ví s kým počítat a s kým ne.
Hrály ve vašem rozhodování roli i jiné okolnosti?
Ne. Nejde o rodinný důvod nebo něco podobného. Jen jsem v jednom kole, v jednom zápřahu. A nechci se v půlce rozjeté kvalifikace omlouvat ze zápasu. To by nebylo správné, rád dělám věci se vším všudy. Tohle je nejlepší varianta.
Nic už vás nezviklá?
Je to určitě definitivní. Musela by nastat úplně extrémní situace, abych ten dres znovu oblékl. Ale myslím, že se to nestane.
Kdy jste se definitivně rozhodl?
Rozhodoval jsem se už v době, kdy jsem konec poprvé naznačil. Pak se to všude objevilo, diskutovalo se o tom, přemýšlel jsem. Turnaj na to už neměl vliv, nešlo o to, jestli uspějeme, nebo ne. Rozhodnutý jsem byl už před Eurem. A cítím, že to tak je správné.
Našli se lidé, kteří by vám konec rozmlouvali?
Spousta lidí si přála, abych pokračoval, ale je to čistě moje rozhodnutí. A věřím, že správné.
Jak budete na reprezentační kariéru vzpomínat? Co vám nejvíc utkvělo v paměti?
Začalo to nejlépe, jak mohlo - Eurem v Portugalsku. Jsme země, která se nemůže počtem hráčů měřit s giganty, ale i tak jsme pokaždé na Euro postoupili. Nejhezčí vzpomínky mám na vítězné zápasy, na chvíle, kdy jsme se kvalifikovali na velké turnaje. Rád budu vzpomínat na každé mistrovství, kvůli atmosféře, je to vrchol dění. A taky na baráže v letech 2006 a 2012: obrovské nervy, hodně jsme pracovali, pak přišla obrovská úleva a radost. Tyhle momenty ve mně zůstanou navždy, stejně jako nástupy na hřiště, chvíle, kdy hraje hymna. Mým snem bylo zahrát si aspoň jednou za nároďák, jsem rád, že se to splnilo několikanásobně. Jsem za to vděčný.
Který zápas byl nejvydařenější?
Nejpamátnější a asi jeden z nejzábavnějších byl S Nizozemskem v Portugalsku na Euru, na to se dá vzpomínat. A taky baráže, kde hrajete o vše. Zápas se Švýcarskem, který otevíral Euro 2008, to mělo zvláštní atmosféru. Za čtrnáct let je těch momentů spoustu. Jsem rád, že jsem mohl být součástí týmu tak dlouhou dobu. A hlavně jsem rád, že to bylo úspěšné.
Je něco, co vás mrzí?
Že jsme v roce 2004 nedošli do finále mistrovství Evropy, protože ten tým na to měl. Chyběl jeden krůček. Byli jsme jediný tým, který kdy prohrál na stříbrný gól, protože tohle pravidlo bylo pak zrušeno. Bohužel se to tak sešlo.
Plánujete rozlučkový zápas?
Abych řekl pravdu, nad tím jsem nepřemýšlel. Jestli někdo přijde s takovou nabídkou, tak se to asi bude řešit s vedením FAČR. Já sám jsem ale nic takového nepřipravil.
Koho vidíte jako svého nástupce?
V týmu jsou Tomáš Vaclík a Tomáš Koubek, oba výborní gólmani, prošli reprezentacemi, mají dost zkušeností. Tomáši Vaclíkovi se daří, má zkušenosti, je to pravý nástupce. Tomáš Koubek měl vynikající sezonu v Liberci, mění klub, uvidíme, jak se mu bude dařit. Teď je na nich, jak se o to poperou. Třeba přijde ještě někdo další, uvidíme.
Jak dlouho plánujete pokračovat v klubové kariéře?
V klubu jsem spokojený, věřím, že vydržím co nejdéle. Přál bych si to.
Radil jste se o konci v reprezentaci i s někým z Arsenalu?
Ne, v klubu jsem to nehlásil. Jste vlastně první, kdo to ví. Kromě rodiny a pár blízkých. S klubem jsem to neřešil. Uvidíme, jaká bude reakce, ale klub a reprezentace nebývají většinou v nejlepším souznění, takže to asi uvítají.
Nemrzí vás, že jste se loučil porážkou s Tureckem a vyřazením z Eura?
Chtěl jsem zakončit kariéru v národním týmu lepším výsledkem. Vítězstvím s Tureckem, pak třeba zabojovat o překvapení, pokusit se o pohádku, jakou prožil Wales nebo Island. Ale turnaj nenaplnil naše očekávání. Tým měl o hodně lepší kvalitu, než jakou ukázal.
Jak vidíte jeho budoucnost? Bude konkurenceschopný?
Vždycky jsme si byli schopní poradit se situacemi, které nebyly jednoduché. Po Euru 2008 a neúspěšně kvalifikaci o mistrovství světa 2010 se měnilo plno hráčů, ale zvládli jsme to, postoupili. Teď je to podobné. Věřím, že se objeví další hráči, kteří dostanou šanci, chytí ji a využijí. Jsme schopní konkurovat evropskému fotbalu, snad se to ukáže.
