Zvolen byl loni 17. listopadu na valné hromadě v Nymburce.
"Já vím, že po sto dnech v nějaké významnější funkci se bilancuje. Ale o podobné bilancování se starají hlavně novináři. Pokud jde o mě, hodnotil bych svou práci spíš za delší období, třeba tak za rok," poznamenává Pelta.
Uteklo vám těch sto dní rychle, nebo se vlekly?
Kdybych řekl, že mi ten 17. listopad přijde, jako kdyby to bylo včera, lhal bych. Na druhou stranu se ty dny určitě nevlekly. Jak už jsem říkal, od samého začátku to byl a je fofr. Skoro každý den mám po hodině naplánované schůzky až do večera. Většinou jde o jednání s důležitými partnery asociace a téměř vždycky jde o peníze, kterých ve fotbale není nikdy dost.
Kdybyste těch vašich sto dní v čele fotbalové asociace měl oznámkovat jako ve škole, jako známku byste si dal?
Určitě jsem nepropadl, ale známkovat se nebudu. Když si dám známku dobrou, ozvou se hlasy, že se chvástám. A kdybych si měl dát horší, zbytečně bych se podceňoval. Tak ať mě radši hodnotí jiní.
Zmínil jste se o velkém fofru, který vás ve vaší funkci od zvolení provází. Takže jste prosinci jistě rád vysadil na třítýdenní dovolené.
Jsem rodinný typ a hlavně proto jsem se na ty tři týdny v Dominikánské republice moc těšil. Tuhle dovolenou jsem měl naplánovanou dlouho předtím, že jsem byl zvolen předsedou. Samozřejmě jsme si to s manželkou a dětmi užili, ale přestat myslet na fotbal, to prostě nešlo. Tak jsem těch dnů, kdy jsem vypadl z té hektiky, využil k utřídění vlastních představ, jak český fotbal řídit co nejefektivněji.
Šéf české fotbalové asociace Miroslav Pelta (vpravo) a šéf FIFA Sepp Blatter
A na co jste v tom Karibiku přišel?
Na docela zásadní věc. Že totiž ve výkonném výboru nemůžou existovat skupinky, které chodí proti sobě. Nenávidím hlasování a byl bych rád, kdyby výkonný výbor už nikdy nehlasoval. O problémech se má diskutovat a konečné řešení i rozhodnutí musí vzít za své všichni. Vítězství o jeden dva hlasy přece nemůže těšit nikoho, kdo má fotbal rád a chce pro něj dobro. Výsledky jednání exekutivy nemůžou být o tom, že si pár lidí mne ruce, protože jeden z jejich oponentů nepřijel a protistraně jeho hlas chyběl.
Co se vám za těch sto dnů ve funkci povedlo?
Podívejte, před tou listopadovou valnou hromadou bylo české fotbalové hnutí nevídaně roztříštěné. Nerad používám silná slova, ale když to řeknu s nadsázkou, často mi to v našem fotbale připomínalo občanskou válku. Viz například nepovedené zářijové volby, nebo to skupinkaření. Tak si nejvíc cením toho, že tyhle hádky, tahanice a soupeření hlavně v těch nejvyšší fotbalových patrech přestaly.
Takže na jednání výkonného výboru asociace nechodíte s obavami, že vás tam někdo nepříjemně překvapí či zaskočí? Ve fotbalové exekutivě přece sedí pánové Jindřich Rajchl a Tomáš Paclík, vaši protikandidáti na předsedu asociace, které jste v listopadových volbách porazil.
Nic takového se už neděje. Snažím se hodně důležitých věcí předjednat, oponenty přesvědčit, nejednám po straně za něčími zády. S kolegy z výkonného výboru se postupně víc a víc poznáváme a myslím, že všichni chápou, že to s naším fotbalem myslím vážně a dobře. A když už mé protikandidáty zmiňujete, tak musím říct, že pánové Paclík s Rajchlem se na jednáních výkonného výboru chovají konstruktivně.
Na výkonném výboru se tedy už nehlasuje?
Pod mým vedením jsme zasedli zatím třikrát a pokud si vzpomínám, tak jsme o něčem naposled hlasovali jen poprvé. Jak už jsem říkal, jsem pro diskusi, klidně dlouhou, ale pak musí být o nějakém rozhodnutí přesvědčen každý.
První muž české fotbalové asociace Miroslav Pelta (vlevo) při setkání s šéfem UEFA Michelem Platinim
Stalo se už, že ostatní přesvědčili vás?
Stalo. S nástupem do funkce jsem chtěl rozpustit všechny komise a jmenovat nové. Až na komisi rozhodčích, která v novém složení pracovala od září. Ale kolegové ve výkonném výboru mě nakonec přesvědčili, že ty změny by v tuhle chvíli nebyly vhodné. A já to vůbec nebral jako osobní prohru, došel jsem k názoru, že mají pravdu.
Považujete se za nejmocnějšího muže českého fotbalu?
Jsem hlavou významné organizace. Hlavou, která by měla mít největší vliv, přičemž by bylo špatné, kdyby ho neměla. Ale kdo měl zná, tak dobře ví, že se tou mocí nijak neoháním, protože i to bych považoval za špatné. Mně by se líbilo, kdybych byl v našem fotbale považován za toho nejdůležitějšího. A za hodně prospěšného.
Existuje něco, čeho jste za těch sto dní litoval?
Mrzí mě, že v té nekonečné šňůře nejrůznějších schůzek a jednání jsem některé termíny nedodržel. A taky lituju toho, že jsem se díky té funkci stal pro hodně mých kamarádů, přátel a známých takřka nedostupný. A málem totéž bych mohl říct i o mé rodině.
Jste nedostupný i pro fotbalové kamarády z vašeho Jablonce?
Pravda je, že klub teď sleduju spíš tak zpovzdálí. Vedení jsem předal svým lidem v čele s ředitelem Petrem Flodrmanem. A s těmihle kamarády se vlastně setkávám jen na zápasech.
Jinak vás jablonecký stadion nevidí?
Ale to jo, jenže nikdo tam nevidí mě. Skoro každé ráno se tam totiž stavuju ráno v sedm, ve své kanceláři se připravím na aktuální denní program a v půl osmé už vyrážím směr Praha.
To každý den dojíždíte?
Pronajal jsem si v Praze byt, ale spal jsem tak zatím jen jednou. Zkrátka táhne mě to k ženě a dětem, takže dojíždím. Denně je to kolem dvou set dvaceti kilometrů a když se mi povede přijet domů do osmi večer, považuju to za úspěch.
Miroslav Pelta
Když byl v lednu Miroslav Jansta zvolen novým šéfem ČSTV, v jednom z rozhovorů se zmínil o vás a vašem předchůdci Ivanu Haškovi. O Haškovi řekl, patří mezi ty, kteří ze sportu žijí, kdežto vy že jste z kategorie těch, co žijí sportem, shánějí pro něj peníze a starají se o něj. Jak tato Janstova slova vnímáte?
Už jsem několikrát říkal, že Hašek v tom roce 2009, když byl zvolen, sjednotil fotbalový národ. Jenže zatímco byl velkým hráčem na hřišti a později úspěšným trenérem, funkcionařina jeho silnou stránkou rozhodně nebyla. Já zase byl průměrným brankářem, ale teď si stojím za tím, že jsem zdatnějším a silnějším funkcionářem. Jinak mě Janstovo vyjádření o mé osobě pochopitelně těší.
Nedávno jste se stal jedním z místopředsedů ČSTV. Proč jste se o tuto funkci ucházel?
Byl jsem zvolen místopředsedou za sportovní svazy a chci se tomu aktivně věnovat, protože hodlám napravit minulé chyby. Fotbal byl totiž společně s hokejisty a lyžaři jedním ze svazů, který se svým přístupem podílel na krachu Sazky. Kdyby tehdejší fotbalový svaz nepodporoval jejího šéfa Hušáka ve chvíli, kdy bylo všem jasné, že Sazka je nezachranitelná, nemusel ČSTV a potažmo fotbal o Sazku přijít. Fotbal byl jedním z významných hráčů v marném boji o záchranu Sazky. A protože fotbal je velkým důležitým svazem, dnes asociací, měl jeho názor vliv na ostatní. Po konkurzu Sazky přestala financovat ČSTV a peníze tak i fotbal musí hledat jinde.
Tento týden jste však Sazku představil jako partnera ankety, v níž se každoročně volí nejlepší český hráč. Anketa se nyní jmenuje Sazka Fotbalista roku.
Považuju spojení nové zdravé Sazky s touto anketou za velice významný moment. A doufám, že se tato společnost bude v našem fotbalu angažovat i jinak. Partnerství fotbalu se Sazkou vnímám jako spojení dvou mimořádně silných subjektů. A tak to má být.
Miroslav Pelta
Jedním ze zdrojů financí pro fotbal zůstalo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Samozřejmě vím, že na hlavu ministra se poslední dobou valí hodně kritiky. Ale ať je to jak chce, když se na to podívám očima své funkce, tak jestli má někdo snahu podporovat sport, jsou to právě ministr Josef Dobeš a jeho náměstek Jan Kocourek. A za jejich aktivity je tím pádem vděčný i fotbal.
V minulých dnech vám jistě přidělaly vrásky výtržnosti na boleslavském stadionu při zápase domácího týmu s Ostravou.
Pochopitelně. Místo abychom se zabývali užitečnějšími věcmi, musíme řešit problémy s chuligány, s pořadatelskou službou, opakovaně jednat s republikovou policií a podobně. Navíc tyhle výstřelky značně poškozují image fotbalu u veřejnosti. Ale co se teď stalo v Mladé Boleslavi, beru jako výzvu, abychom se s výtržnictvím vypořádali opravdu rázně. Neříkám jednou provždy, protože pár bláznů se v hledišti může najít vždycky. Ale jako asociace bychom už konečně měli vyslat jasný signál, že podobné excesy nemají na stadionech místo. Říkám, že nadešel čas nulové tolerance.
Co vám při tom veškerém současném shonu a starostech dokáže udělat největší radost?
Jsem obyčejný kluk ze Studánky a k radosti moc nepotřebuju. Takže když Jablonec v neděli vyhraje, radost mám a jsem spokojený. S nástupem do funkce šéfa českého fotbalu mi pak do srdce přibylo ještě jedno mužstvo, Česko. Tak doufám, že z nároďáku budu mít radost na červnovém mistrovství Evropy.
