První muž světového fotbalu byl v Praze na slavnostním vyhlášení Fotbalisty roku a oslavách osmdesátin Josefa Masopusta. A den poté se věnoval médiím.
"Jsem velmi potěšen a považuju za velkou čest, že jsem mohl zastupovat velkou rodinu FIFA na oslavě jubilea Josefa Masopusta a že jsem mohl poblahopřát i nejlepšímu českému fotbalistovi roku brankáři Čechovi," poznamenal dále Blatter.
A ve chvále pondělního večera ve Stavovském divadle pokračoval:
"Ta fotbalová slavnost byla znamenitá nejen atmosférou, ale i místem, kde se konala. Považuju Prahu za evropské centrum kultury, bylo to opravdu krásné," dodal Blatter a poté už odpovídal na otázky.
Není vaše návštěva jen předvolební kampaní, protože na přelomu května a června je v Curychu volební kongres FIFA, na němž budete znovu kandidovat na šéfa světového fotbalu? Nejde tedy v podstatě o sbírání hlasů?
O předvolební cestu či o nějaké sbírání hlasů nejde v žádném případě. Pracuju pro FiFA už sedmatřicet let, od roku 1998 jako její předseda. A je pravda, že znovu kandidovat budu.
Blatter: Mám jedničku rád |
V pondělí jste měl sezení s českým svazovým předsedou Ivanem Haškem. Bavili jste se i o jeho kandidatuře na člena výkonného výboru UEFA?
Samozřejmě jsme mluvili i na toto téma.
Můžete na půdě UEFA kandidaturu Haška podpořit, nebo se za něj dokonce přimluvit?
Upozorňuju, že přestože jsem předsedou FIFA, nemohu se vměšovat do záležitostí kontinentálních federací. Ale za sebe si mohu dovolit říci, že Hašek je vhodným kandidátem.
(Vzápětí se však Blatter potutelně usmál a dodal: "Ale to samé bych řekl i v jiné zemi.")
Velké rozpaky ve fotbalové světě vzbudilo přidělení světových šampionátů v letech 2018 a 2022 do Ruska, respektive Kataru. Co byste k tomu řekl?
Když byl v roce 1974 zvolen předsedou FIFA Joao Havelange a já se o rok později stal ve FIFA generálním sekretářem, řekli jsme si, že fotbal by se měl stát opravdu světovým fenoménem. Do té doby byl světový jen pokud jde o pravidla, ale jinak se jeho světovost omezovala jen na Evropu a Latinskou Ameriku. Největším podnikem ve všech sportech je mistrovství světa a my ho chtěli dostat i jinam než do dosavadních lokalit. Poprvé se to podařilo v roce 1994, když šampionát pořádaly Spojené státy. Ale až do roku 1998 to vždycky byly Evropa a Amerika. A tak se mistrovství světa v roce 2002 dostalo poprvé do Asie, konkrétně do Japonska a Jižní Koreje.
Ale vraťme se k Rusku a Kataru.
Když jsem byl v roce 1998 zvolen předsedou FIFA, řekl jsem si, že světový šampionát patří i do Afriky. Nebylo jednoduché tuto myšlenku prosadit, ale nakonec jsme všichni viděli, jak bylo mistrovství světa v Jihoafrické republice úspěšné. Potom přišla na řadu zákonitě Jižní Amerika, protože tam mistrovství naposled bylo v roce 1978, takže volba padla na Brazílii. A Rusko s Katarem? Rusko bylo zvoleno, protože světový šampionát ještě nikdy nebyl v některé ze zemí východní Evropy. Stejně tak nebylo v žádné arabské zemi a proto tedy Katar. Je to logické vyústění naší snahy, aby fotbal byl pro všechny a všichni pro fotbal.
Jenže například Katar. Když použijeme nadsázku, tak v téhle zemi lidi nejspíš víc zajímají závody velbloudů než fotbal.
S tím bych nesouhlasil. Například na nedávném mistrovství Asie vypadl Katar až ve čtvrtfinále s pozdějším šampionem Japonskem, navíc gólem v poslední minutě. V Kataru mají profesionální ligu, působí tam renomovaní evropští trenéři. A pořád je ještě jedenáct let času na to, abychom tuto zemi z hlediska vývoje fotbalu pečlivě sledovali. A pokud jde o kvalitu, tak tamní fotbal se pořád může zlepšovat.
Ale i za jedenáct let budou v Kataru ta neskutečná vedra...
Existují přece klimatické změny. Například v Evropě je teď zima, ale v některých jejích zemích je počasí jak na jaře. Proto vybízím k trpělivosti. A jestli někdo ví, jaké klima bude v Kataru za jedenáct let, je to prorok.