„Kdyby mi bylo čtyřiadvacet, neměl bych problém se jako volný hráč dostat do bundesligy,“ tvrdí sedmadvacetiletý záložník, který kvůli finančním potížím klubů předčasně končil v rumunském Pandurii i ruském Tomsku.
„Nejsem starý, možná mám ideální fotbalové roky, ale do tak kvalitní soutěže týmy většinou berou hráče kolem čtyřiadvaceti,“ myslí si. „Když to nesplňujete, v podstatě nemáte šanci. To samé platí třeba pro Španělsko, i když i odtamtud jsem nabídky měl.“
Vážně? Z první ligy?
Ano, šlo o kluby ze spodních pater tabulky. Sledovali mě v reprezentaci, nějací manažeři mi psali, jestli bych tam šel. Zájem bych měl, ale ve Španělsku je všechno na dlouho. Když jsem měl před časem nabídku z Málagy, trvalo měsíc, než se rozhoupali, všechno dělají dva dny před koncem transferového okna. Nechci čekat a třepat se, jestli to opravdu vyjde.
Kam tedy míříte? Naposledy se mluvilo o Slovanu Bratislava.
Pátého prosince jsem skončil v Tomsku, od té doby pořád dostávám nějaké nabídky. Už asi šest nebo sedm jsem jich odmítl, teď se řeší Slovan. Mají velký zájem, jsme měsíc v kontaktu. Ale zatím zvažuju všechna pro a proti.
Nad čím při hledání angažmá uvažujete nejvíc?
Už nejsem sám, mám rodinu, desetiměsíční dcerku. To je hlavní důvod, proč nabídku Slovanu zvažuju. Měl bych to domů hodinku a půl, což je určitě lepší, než létat deset hodin do Ruska. Může se stát, že ve Slovanu za dva tři dny podepíšu, ale nic jistého ještě není. Zrovna dneska (v úterý) mi přišla další nabídka.
Lukáš DroppaNarozen: 22. 4. 1989 Prošel mládežnickou akademií ve Slovácku, ale už v 16 letech přestoupil do Sparty. Do A-týmu se neprosadil, hostoval ve Vlašimi, a nakonec odešel do Ostravy. V únoru 2014 přestoupil do polské Vratislavi, rok hrál v rumunském Pandurii a loni na podzim patřil ruskému Tomsku. Od prosince je volným hráčem a hledá si angažmá. |
Vyčkáváte, jestli nepřijde něco ještě lákavějšího?
Chodí mi třeba nabídky z tureckých týmů, ale zatím odmítám. Sice se tam dají vydělat skoro nejlepší peníze v Evropě, neříkám, že je nepotřebuju, ale vidíte, co se v Turecku děje. Třeba se ještě ozve nějaký velký klub z města, kam by se dalo s rodinou jít, ale riskovat život kvůli penězům? To mi za to nestojí. Už se mi ani moc nechce čekat na Turky, jestli se rozhoupou.
Takže tuhle variantu úplně vylučujete?
Uvidím, třeba ještě přijde taková nabídka, že změním názor. Ještě se s jedním nebo dvěma kluby jedná, možná by mě to zajímalo. Ale museli by dát opravdu velké peníze a rodina by tam musela být spokojená. Do měst, kde se žije v hrozných podmínkách, bych nešel určitě. Kluby by mohly nabízet cokoli, ale nevzal bych to.
Zůstat v Rusku nechcete?
Jsem rád, že jsem tam byl, dalo mi to hrozně moc, hodně zkušeností. Ale hlavně létání je nepříjemné. Zažil jsem přistání, které trvalo hodinu, v turbulencích, byl jsem rád, že jsem to vůbec přežil. I proto bych radši něco blíž Česku. Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko...
Měl jste už od konce v Tomsku někde opravdu blízko k podpisu smlouvy?
Hodně konkrétní byla nabídka z APOEL Nikósie. Tři dny mě uháněli, volali i na Štědrý den, že mě chtějí a ať hned přiletím. A když jsem řekl, že souhlasím, prý to stopl trenér - že se potřebuje ještě rozmyslet. Kypr by byl přitom pro rodinu ideální a APOEL hraje každý rok poháry. Ale nemohli se rozhoupat, tak jsem jim v pondělí řekl, že už čekat nebudu.
Zájem byl i v Belgii, ne?
Psal mi jeden z českých manažerů, bavili jsme se o Standardu Lutych. Ale pak taky vzkázali, že by potřebovali víc času... Možná ještě vyčkávali, jestli seženou někoho lepšího. Ale já nechci čekat déle než dva dny. Jsem zadarmo, tak když mě někdo chce, ať pošle nabídku a já přiletím, není problém. Ale když to musí schválit jeden člověk, druhý, třetí, čtvrtý, trvá to týden a nic se nevyřeší? Takové natahování času nemá cenu.
Prý jste měl během prosince blízko i do ázerbájdžánského Něftči Baku...
No jo, tam už dokonce psali, že jsem přestoupil. Na internetu mě vítali jako posilu. Přitom jsem to hned odmítl. Sice to bylo finančně zajímavé, ale... Kdyby se ozval Karabach, možná řeknu ano.
Proč jste nekývl Něftči?
Jsou v tabulce předposlední. Je to tradiční klub, ale proč bych chodil do předposledního týmu ázerbájdžánské ligy? Chci jít někam, kde to buď bude za dobré peníze, nebo o titul, o poháry. O sestup už mě to taky moc nebaví - zažil jsem to v Baníku i v Rusku. Radši bych za pár let končil kariéru se dvěma třemi tituly, než pořád někoho zachraňovat.
A Česko? V souvislosti s vámi se spekulovalo i o Spartě, Slavii a Plzni.
Nevím, jestli tyhle kluby měly opravdový zájem. Když se podíváte na soupisky, asi na mou pozici nikoho nehledají. Ve Slavii sedí na lavičce i Souček, tak proč by kupovali dalšího reprezentanta. Sparta i Plzeň to taky mají plné. Sám rozumně vidím, že do těchto tří klubů se asi nedá dostat, museli by někoho prodat. Měl jsem nabídky i z dalších dvou českých týmů, ale tohle řešení jsem volit nechtěl.
Pokud to není moc osobní dotaz - jak to vůbec máte s agenty? Pokud vím, zastupuje vás polská agentura Fabryka Futbolu, ale sám jste říkal, že vaším jménem volají různí lidé do klubů a pak vám nabízí angažmá.
To zažívám v poslední době. Vyrojilo se plno agentů, kteří mi něco nabízejí, a dělá mi to spíš problémy. Jeden manažer mi už před měsícem domlouval fakt významný klub, ale pak říkal, že tam volali další tři agenti mým jménem. Co s tím mám dělat? Oni mě ani nekontaktovali, jen zavolali do klubu, řekli: Máme Droppu, chcete ho? A já o ničem nevím. Samozřejmě jsou i jiní, kteří mi pomáhají a se kterými jsem domluvený já i můj polský agent. Ale je problém, když se najednou několik jiných agentů zblázní a volají někam mým jménem. Možná i proto pak některé kluby změnily názor a couvly.
Přes všechny okolnosti: nepřipadá vám trochu zvláštní, že jako reprezentant znovu zůstáváte delší dobu bez angažmá?
Horší to bylo v létě. Teď mám od prvního dne, kdy jsem skončil v Tomsku, nabídky. Mohl jsem podepsat smlouvu už před měsícem, ale ještě byl čas, tak jsem si nechal celé Vánoce na to, abych o všem popřemýšlel.
Jak to všechno snášíte psychicky?
Zažívám to už potřetí, tak se mě na tohle ptají všichni. Ale teď je to určitě nejlepší, protože se nemusím bát, že bych neměl kde hrát. V létě při jednání s Rusy to bylo složité, rok předtím v Rumunsku ještě horší. Teď stačí jen si vybrat ten správný klub. Jestli se to povede, to uvidím až časem.
Dokdy chcete mít jasno?
Co nejdřív. Nechci čekat na poslední dny přestupového období. Nabídek je teď několik, rozmýšlím se. Ale nechci na nic dlouho čekat a prováhat jiné možnosti. Teď bych rád, aby se během dvou tří dnů rozhodlo.
Co na vaši situaci říká reprezentační trenér Karel Jarolím? Volali jste si?
V pondělí jsem mu volal, ale nevzal mi to, protože zřejmě nemá moje české číslo. Volali jsme si vždycky z ruského. Tak mu napíšu esemesku, aby věděl, o koho jde (úsměv). Určitě se s ním spojím, abychom to probrali, rád uslyším jeho názor.
Máte za sebou dost turbulentní rok. Asi byste rád, aby ten nový byl trochu klidnější, viďte?
Ten minulý byl opravdu nahoru dolů. Nejdřív narození dcery, pak finanční problémy Pandurii. Pak jsem měl radost, že jdu do Ruska, ale tam bohužel neplatili. A do toho přišla reprezentace... Bylo to jako na houpačce. Doufám, že tenhle rok bude lepší.
