Mise ve světové kvalifikaci dopadla bledě. Výkony přinesly jen rozpaky. Za rok a čtvrt, co Jarolím sedí na lavičce, protočil 42 hráčů, to je extrémní číslo. Zkoušel, měnil, vymýšlel a nabíhal si. Přitom jestli teď národní tým něco potřebuje, je to jasná vize a co nejméně změn. „Už není kam couvat,“ řekl kouč.
Čtvrteční vítězství 2:1 v Ázerbájdžánu a zítřejší duel proti San Marinu (v Plzni je výkop 20.45) už považujme za start do nové kvalifikační éry. Bude u toho Jarolím? Zřejmě ano, protože na trenérské rošády není prostor ani vhodný čas. Pokud se chce Česko vrátit mezi kandidáty na velké postupy, musí využít aktuálních poznatků.
Otazníky a vykřičníkyNejdůležitější jména? Noví lídři? Musí se prosadit! Na hraně? Čekatelé na šanci? Ztraceni! |
Jaké jsou? Tým je potřeba ladit, nikoli překopávat. I když má mouchy a při personální nouzi nemůže soupeřit s největšími evropskými kalibry, pořád má co nabídnout.
Příjemné starosti jsou s brankáři. Byť se před rokem rozloučil držák Petr Čech, jeho následovníci mají kvalitu. Všichni tři válejí v cizině: Vaclík v Basileji, Pavlenka v Brémách, Koubek v Rennes. „Nejradši bych, aby mohli chytat všichni tři, ale to jaksi nejde,“ pousmál se Jarolím.
V brance problém není, stačí jen vybrat chlapíka s top formou. Ve čtvrtek se Jarolím trefil, z Pavlenky čišela jistota, chytil obrovskou šanci a málem i vymyšlenou penaltu.
Jenže pozor, všude jinde v sestavě se řeší nedokonalosti. Zásadní potíž vězí v neefektivní finální fázi. Pomineme-li povinnou výhru 6:0 u slaboučkého San Marina, pak Češi vstřelili jen šest gólů v osmi zbylých zápasech. O nic lepší statistiky nevykazují ani přípravné zápasy.
Neoficiální konkurz na elitního útočníka je v plném proudu. Vzhledem k tomu, že Jarolímova taktika nepočítá se dvěma hroty, hledá se jedno jméno. Teď je to plzeňský Krmenčík. Netrpělivě se čeká, zda se v AS Řím chytne Patrik Schick. Jenže sázka na „vyvoleného“ je ošidná. Copak si nepamatujete, jak se hledala (a nenašla) náhrada za marodícího lídra Rosického? Důležitější je, aby měl trenér na výběr.
To platí pro všechny řady, nikoli jen pro útok. V Ázerbájdžánu se testovalo hlavně složení zálohy a poprvé dostal šanci slávista Hušbauer. „Podal slušný výkon,“ reagoval Jarolím. Spíš se hodilo říct, že zarostlý špílmachr střídal lepší momenty se slabými. Na mezinárodní úroveň mu chybí vyšší rychlost.
Zdá se, že nejblíže ke klíčové roli pod hrotem má Antonín Barák, byť v Baku zprvu lehce ztrácel míče, kazil přihrávky a působil zbrkle. Po přestávce hrál vynalézavě, nebál se a nehledal snadná řešení. V reprezentaci si hýčká unikátní bilanci: 4 zápasy, 4 góly. Na tom by se mohlo stavět, co říkáte?
Barákovi pomůže, až se otrká v italské lize, navíc v Udine, kde se podle něj sešel tým plný egoistů: „Člověk tam pozná, že musí být na hřišti sobec. A když to řeknu hanlivě, tak hajzl.“ I reprezentace takové typy potřebuje. A nutně!
Pokud se v hierarchii posune Barák, mohl by se propadnout Bořek Dočkal. Bývalý tahoun se trápí v Číně. Na poloprázdném stadionu v Baku pak poslední desítky vteřin prostál u čáry, protože si ho trenér schoval jen na taktické střídání. Musí to být frustrující. Nedivte se Dočkalovi, že se chce v zimě vrátit do Sparty.
Mimochodem, ve čtvrtek se nevedlo ani Vladimíru Daridovi, což má být pan Nepostradatelný. Nasekal spoustu nepřesností, ale buďme shovívaví, snad si jen vybral slabší chvilku.
A když už sestavou couváme, musíme se logicky zastavit u obranné řady. Zatímco na krajích si můžeme vybírat ze zajímavých a prověřených (Kadeřábek, Gebre Selassie, Novák, Hloušek), správná stoperská dvojice se marně hledá. Suchý je příliš často nepřesvědčivý. Brabec působí jistě ve vzduchu, ale chybí mu rychlost. Sivok se uklidil do izraelské ligy. Nejkomplexnější výbavu má zřejmě Kalas, jenže hraje jen druhou anglickou ligu. Takže?
Práce je jako na kostele, ale věřme, že může být líp.
