Jeho třináct gólů během šesti zápasů na mistrovství světa 1958 zůstává nedostižným rekordem. Jen Němce v utkání o bronz zostudil čtyřikrát a spoluhráči ho pak nosili na ramenou.
Bylo mu pětadvacet.
„Nemyslete si, že tehdy bylo snadnější střílet góly. Pořád proti vám stáli obránci, brankář a tíha okamžiku. Ve srovnání s dneškem jsme měli těžký míč, hrozné kopačky a amatérskou přípravu. Ale já se cítil na vrcholu. V Remeši jsem vydělával dost peněz, byl jsem svým pánem a nikdo mě nemohl zastavit,“ vyprávěl mnohokrát.
Zemřela legenda z fotbalového mistrovství světa, Fontainemu bylo 89 let |
Pardon za opravu, ale mohli ho zastavit francouzští funkcionáři, kteří rozhodovali, kdo na šampionátu ve Švédsku dostane přednost. Kdyby se v poslední přípravě nezranil René Bliard, urostlejší spoluhráč z Remeše, dost možná by se žádný zázrak s přezdívkou Justo nekonal.
Ve středu Just Fontaine zemřel.
Bylo mu 89 let.
Jestli nevíte, tak víc gólů na mistrovství světa nasbírali jen Miroslav Klose (16), Ronaldo (15) a podobně subtilní Gerd Müller (14). Na společných třináct gólů se nedávno v Kataru dotáhl Lionel Messi, který potřeboval pět velkých šampionátů a navrch čtyři penalty. Fontaine byl králem jediného turnaje, o dva roky později kariéru zabalil. Dvakrát si nešťastně zlomil levou nohu a nechtěl si dát nechat huntovat tělo.
Následujících patnáct let se snažil prosadit jako trenér, ale neměl na to správnou mentalitu. Byl totiž odchovaný fotbalem, který za všech okolností preferoval útočnou sílu. Gentlemanské krédo v padesátých letech znělo: vyhraje ten, kdo nastřílí víc gólů. I proto mohla Francie získat světový bronz po vítězství 6:3 nad Němci. Proto mohli Brazilci s mladičkým Pelém ve finále rozdrtit pořádající Švédsko 5:2.
Spoluhráči z francouzské fotbalové reprezentace nesou na ramenou Justa Fontainea, který na MS 1958 i díky čtyřem trefám v zápase o třetí místo s Německem se stal králem střelců s celkovými třinácti zásahy. Potřeboval na ně pouhých šest duelů.
„Všechno se odehrávalo v době, kdy se vyloučení považovalo za ponížení. Do surového fotbalu, který se pomalu blížil, se Fontaine nehodil. Byl to elegán, umělec,“ říká fotbalový historik Vladimír Zápotocký a přidává historku, podle které se Fontaine přátelil s českým emigrantem Jiřím Hankem.
Aby bylo jasno, Hanke nebyl žádný fotbalový nazdárek. Ve Slavii si ho cenili jako báječného univerzála. Běhal rychle jako ďas, spolehlivě bránil a coby bývalý vícebojař házel auty až k brance. Podvodem se mu podařilo utéct před komunisty, takže si zahrál za Barcelonu. Jako jediný Čech v dějinách! Po kariéře se s manželkou usadil ve Francii, provozoval cukrárny a díky tomu narazil na kolegu Fontaina.
Justo, rodák z marockého Marrákeše, nežil ze své fotbalové slávy, přestože mohl. Vždyť ve francouzské reprezentaci nasbíral víc gólů než zápasů (30/21). Jak chladnokrevně uměl zakončovat, to by se dnes mělo vyučovat na fotbalových školách. Zpravidla si v náběhu počkal, jak zareaguje brankář nebo obránce. Balon buď uklidil na volnou stranu, nebo si ho ještě připravil do lepší pozice. Prostě pan Kanonýr z doby, kdy fotbalu vládla technika, kudrlinky a ryzí kumšt. Faul se považoval za sprosté slovo. I proto mohl podsaditý mistr Fontaine vynikat.
