Jaký to byl člověk?
Brzy uplyne 10 let od jeho smrti. Vzpomíná na něj syn Pavel, sportovní byznysmen. O trenérské legendě mluví něžně a s úctou.
"Na Bělehrad nezapomenu. Bylo mi patnáct. Viděli jsme ho s matkou v televizi, ale jen do penalt. Pak jsme šli pryč, já koukal z okna a poslouchal komentář, matka byla na zahradě. U obrazovky to nešlo nervozitou vydržet.
Od matky to byla výjimečná chvilka. Ji fotbal nezajímal, ale byla přející, nechávala tátovi závory nahoře a vše mu tolerovala.
To byl základ jeho úspěchu. On žil jenom fotbalem. Jít do divadla, do kina? Naprosto výjimečně. A na procházku? Vyrážel do obory Hvězda, ale většinou s hráčem či funkcionářem. Zapálil si cigaretu, kouřil dvacet denně od šestatřiceti let, kdy začal s trenéřinou, a bavili se o fotbale.
Doma se mnou probíral fotbal jen někdy. Netlačil mě do něj. Já hrál nejvíc divizi za Tábor.
Tátu nebrala moc technika, ale kvůli fotbalu si přivezl z Holandska video. V Tuzexu stálo 50 tisíc korun, to je jako dnes půl milionu.
Pak si pořídil satelit. V Praze ho mělo pět, maximálně deset lidí, většinou řezníci a veksláci. Na střeše se vzpínala dvoumetrová parabola, obrovské monstrum. Pořád koukal na německou, italskou a anglickou ligu, obraz zrnil, jiný by to dávno vypnul, ale on ne.
Měl díky tomu velký přehled o hráčích.
|
Václav Ježek Trenérská kariéra: Sparta (1963-69), ADO den Haag (1969-72), reprezentace Československa (1972-78), Feyenoord Rotterdam (1978-82), Sparta (1982-84), FC Curych (1984-86), Sparta (1986-88), asistent u reprezentace (1988-90), reprezentace (1993). Úspěchy: Přivedl reprezentaci k největšímu úspěchu v historii - titulu mistrů Evropy z Bělehradu 1976. Vybudoval dvě silné generace Sparty, nejprve "Kvašňákovu" a později kolem Chovance, Haška a Skuhravého, s nimiž získal 6 titulů. Úspěšně trénoval v Nizozemsku a Švýcarsku. |
Aby ho měl i doma, pořád jezdil po stadionech. Jednou mi povídá: Vyrazíme do Budějovic, ukážu ti někoho. To byl Franta Straka. Jindy mě zas upozornil na Poborského - dávno předtím, než byl známý.
Když trénoval v Haagu, fanoušci ho nechtěli pustit. Ale neemigroval. Osud mu to vynahradil Bělehradem. Byl na něj hrdý, a jak mi později přiznal, úspěch tušil!
Ještě ho těšilo, že za čtyři roky ve Feyenoordu neprohrál s Ajaxem. Jednou ho někdo chtěl nachytat a povídá: Já objevil jeden výsledek 1:4. Táta se usmál: Ano, to jsem byl v Praze a mužstvo vedl asistent...
Fotbal a jen fotbal. Když už toho bylo moc, sedl večer do auta a projel se někam k Chebu a zpátky, tím z něj napětí vyprchalo. Potřeboval to, nezlobili ho hráči, ale funkcionáři. Ze Západu si přinesl profesionální prvky, důslednost, ale tady mu odpovídali: To nejde, tamto nejde.
Až na sklonku jeho života jsem zjistil, že psal básně. Miloval Seiferta jako já. Potřeboval se vypovídat.
Po revoluci moc toužil udělat ze Sparty evropský velkoklub. Seznámil se s panem Korbelem, bohatým Čechoameričanem. Ale nenašli v klubu příznivce.
Tátovi zamykali šuplíky a dávali najevo, že ho tam nechtějí. Plebejské chování nesl těžce, on Spartu miloval. Když ale viděl marnost, dohodli se jednou večer u nás doma s Korbelem, že půjdou do Slavie. Já nic netušil, táta býval tajnůstkář. Neodešli z trucu, ale za snem budovat velkoklub. Bohužel jim to nevyšlo.
Sil měl dost, až jednou... Ještě večer se díval na Mr. Beana, smál se, miloval jeho humor. A najednou skonal ve spánku. Přesně na moje narozeniny. Lékaři napsali do zprávy, že smrt přišla kolem půl páté.
Přesně na den dva roky poté se tatínkovy hodinky, co nosíval, zastavily ve 4:16 hodin. Asi osud," říká Pavel Ježek.
