"Dělám tady se synem, který je tu na vysoké pozici. A zaměstnal mě bývalý šéf fotbalového Lince, za jehož klub jsem hrál," říká vicemistr Evropy z roku 1996, který začátkem roku oslavil padesátiny.
Co máte v rakouské bezpečnostní agentuře na starosti?
Hlídáme největší kamionovou stanici v Rakousku. Pouštíme auta dovnitř, kontrolujeme šoféry. Má to pro i proti, ale jsem tady rád.
V Linci jste se už zabydlel?
Právě se s manželkou zabydlujeme. Máme tady 1+1, to nám stačí. Užíváme si života. Nikdo mě tady nezná. S němčinou nemám problémy. Mně nevadí žádná práce, uživím se rukama.
Užil jste si oslavu padesátin?
Užil jsem si ji parádně. Měl jsem ji na dvě etapy. Nebylo to nic velkého, jenom pro užší společnost. Jedna oslava byla s bývalými spoluhráči a druhá byla u mého kamaráda na chatě na horách s rodinou.
Na co jste nejvíc hrdý ze své fotbalové kariéry?
Titul vicemistra Evropy a Fotbalistu roku mi nikdo nesebere. Na to jsem pyšný. Fotbalovou kariéru jsem si užil. Měl jsem úspěchy i neúspěchy, ale klady převažovaly. Dosáhl jsem toho hodně a myslím, že mladší generace může jenom závidět. Jsem hrdý na to, kam jsem to dotáhl.
Radek DrulákNarodil se 12. ledna 1962 v Hulíně. |
Mrzí vás, že jste si nezahrál nějakou renomovanou evropskou ligu?
Já hrál jenom druhou německou bundesligu, ale dovolím si tvrdit, že je možná těžší než první bundesliga, protože tam je hodně rváčů, kteří se chtějí prosadit. Měl jsem to dobře rozjeté. První rok jsem byl nejlepším střelcem, druhý rok jsem byl druhý. Na bundesligu jsem ale nevydržel čekat. Manažer mi ji pořád sliboval, že půjdu do Schalke, ale já neměl trpělivost a podepsal jsem Chemnitzu. To byla chyba.
Byl jste strojem na góly. Co pro vás znamenaly?
Když jej dáte, je to pokaždé jiný pocit, ale povznáší vás. Do krve vám to vlije adrenalin. Já měl v žácích trenéra, který když jsem se snažil přihrávat někomu líp postavenému, říkával: nikdy se nebude psát o tom, kdo na góly nahrává, bude se mluvit o tom, kdo ty góly dává. Na tom něco je. Pamatuji si, že jsme hrávali každou středu přátelák a mně bylo jedno, jestli jsem dal gól v něm, nebo v mistráku.
Jste legendou olomouckého klubu, v anketě MF DNES vás lidé zvolili nejlepším hráčem klubu všech dob. Jistě si tedy přejete, aby se Olomouc v první lize zachránila.
Při padesátinách, abych řekl pravdu, jsem si na záchranu Sigmy nevzpomněl, protože to nemělo s fotbalem nic společného. Ale pokud bych si mohl něco dodatečně přát, pak by to byl záchrana Sigmy. Já věřím, že se zachrání.
Ale s osmi body po sedmnáctém kole to bude fuška.
Fuška to bude, ale Olomouc má kvalitního trenéra, kádr a vedení. Byla by velká škoda a černý puntík v olomouckém fotbale, kdy se s takovým mužstvem spadlo. Velkou roli bude hrát psychika, jak to trenér Uličný ukoučuje.
Říkáte, že Olomouc má kvalitní kádr, ale nechybí jí útočník vašeho typu? Byť takoví, až na jabloneckého Lafatu, v lize nejsou.
Lafata je výjimka potvrzující pravidlo. Každý klub by si měl umět jednoho koncového útočníka ne koupit, ale vychovat. Do klubové mládeže nevidím. Mě nezajímá, jestli je Olomouc v dorostech čtyřikrát po sobě mistr, když gólového útočníka nemá.
Kopnete si ještě někdy pro žízeň?
Já si zahraju maximálně za internacionály a to je všechno. Před třemi roky jsem měl těžký úraz, utrhl jsem si křížové vazy. A od té doby padla. Jsem rád, že můžu chodit a sem tam si zahrát tenis, pokud je čas. Ale nic víc. Taky v mém věku kam bych se hnal. Člověka to spíš bolí, než aby měl z toho radost.
Nelákala by vás práce u žáků, které byste učil střílet góly?
Mně by se to líbilo, ale já jsem vždycky myslel na dospělý fotbal a nevím, jestli bych s úplnými prcky uměl. Ale dokážu si představit, že s dorostenci už by se pracovat dalo. Ale to není otázka pro mě.
S dvaadvaceti brankami držíte v samostatné české lize rekord ligového krále střelců. Jste smířený s tím, že vás po letech Lafata překoná?
Prodloužil smlouvu, takže mě hravě překoná. Takový hráč tady dlouho nebyl.
Radek Drulák byl v lize vyhlášený kanonýr, po skončení kariéry řídil kamiony. Teď je v největší kamionové stanici v Rakousku hlídá.
Jak se žije útočníkovi, jenž byl zvyklý na adrenalin ze vstřelené branky, po kariéře? Nebyly góly jako droga, bez které cítíte abstinenční příznaky?
Droga to je. Za góly jsem se proto hnal. Ale tahle droga je spojená jen s fotbalem. Když jste na hřišti, máte kopačky, dres a rozhodčí foukne, tak jsem šel po droze, jak vy říkáte, a chtěl si šňupnout. Dát gól a být opojený.
Do Olomouce přišel funkcionář Jan Gottvald, který vám šéfoval v Drnovicích. Pomůže klubu?
Honza je velice zkušený. Fotbal ho stál hrozně moc jeho peněz a byl pomalu na deseti zápasech za týden. Má přehled i ty své známé. Je otázka, jaké mu dá vedení Olomouce finanční limity, protože to není dnes jednoduché. Když mi Honza Gottvald vyprávěl, o jaké peníze si někteří útočníci řekli, tak se mi protočily panenky. Já si nedovedu představit, že by měli někomu dávat patnáct tisíc eur jako základní měsíční plat. Takového hráče bych nakopal do zadku až někam na Sibiř. To jsou žoldáci, kteří chtěli zneužít olomoucké situace.
Gottvald má pověst tvrdého šéfa, který umí přijít o poločase do kabiny a hráče postavit do latě. Na vás asi nekřičel, když jste mu v Drnovicích sázel branky.
Já měl s Honzou nadstandardní vztahy, tykáme si. Na mě nikdy nemusel křičet, ale on není takový typ. Když to neklapalo, tak přišel do kabiny, řekl ta svá tři slova, která nejdou publikovat, a bylo to.
To musela být kouzelná slůvka.
Nemá cenu je zveřejňovat. Když se hrálo o záchranu a někdo do toho na hřišti nedával sto dvacet procent, tak ho to pochopitelně vytočilo. Pamatuji si, že mě chtěl po půl roce po příchodu z Německa prodávat. Já mu řekl, že se zbláznil, že nikam nejdu, že to zkusím, a když to nepůjde, tak skončím. A za rok jsem byl Fotbalistou roku a chlubil se mnou. Musím mu poděkovat, že mi dal šanci, když jsem se vrátil z Německa a nikdo mě nechtěl. Já mu to stokrát splatil.
Patříte mezi největší kritiky českého fotbalu. Sedí vám ta nálepka, nebo byste i rád chválil, jen nemůžete najít důvody?
Když člověk něco kritizuje, musí mít důvod. Když chválí, také musí mít důvod. Česká reprezentace - bohužel - ke chválení nikomu moc důvodů nedala, i když postoupila na mistrovství Evropy. Ale hra byla katastrofální. Za kritikou si stojím. To, jak to byla prezentovaná v novinách, je druhá věc. Já z toho řekl sedmdesát pět procent. Jak to napsali, mi vadilo, a to jsme si s Vláďou Šmicerem vyříkali. Příště si už nechám kritický článek autorizovat.
Co byste na českém týmu změnil před Eurem?
Mně se nezamlouvá, že naše hra neměla v kvalifikaci styl, systém. Byla to hra na náhodu, hráli hráči, kteří neměli místo v klubech, byli po zranění. Myslím, že je to celé dělané jenom proto, že kdyby někoho posadili na lávku, příště by jim nepřijel. To je strašný alibismus.
Věříte Česku na Euru?
Skupina se jeví jako nejlepší možná, ale zase všechny týmy si na postup z ní dělají podobné nároky. Skupina je lehká, ale je lehká pro všechny čtyři mančafty a všechny mají stejnou startovací pozici. Bude záležet na prvním zápase s Rusy. Pokud ji chceme vyhrát, musíme porazit všechny. Ale mám obavy, že náš nefotbal moc branek nepřinese. Jestliže mám v týmu hráče, který dá za půl sezony osmnáct branek a já mu nedám šanci, tak je něco špatně. A jestliže se někdo trápí v klubu, gól dá jen z penalty a hraje v nároďáku, tak to nemá logiku.
