„Pan Oral byl nezapomenutelný člověk, který fotbalu věnoval všechno - veškeré volno. Trénoval mě až do dorostu. Zbláznil spoustu lidí v Hulíně a možná taky proto z Hulína vzešlo tolik ligových fotbalistů. Takových menších měst moc není,“ vypráví Drulák v podcastu Z voleje. Celý díl uvede iDNES.cz v úterý.
Ve středu je Drulinovi, jak mu kamarádi říkají, šedesát. I když velkou oslavu neplánuje, může se hrdě ohlížet.
Jak byl v Česku Fotbalistou roku 1995.
Jak dvakrát v lize vládl střelcům.
Jak vstoupil do VIP Klubu ligových kanonýrů.
Jak slavil stříbrnou medaili z mistrovství Evropy 1996.
Jak si třásl rukou s anglickou královnou, nebo s Václavem Havlem.
Můj soused zabiják
Ale ještě zůstaňme v Hulíně, kde měl před očima skvělý vzor pro střílení gólů. Souseda. Jistého Zdeňka Nehodu. O deset let starší Drulákův brácha s ním chodil do třídy. Pozorovali, jak se Nehoda dostal do ligy. Do nároďáku. Jak se stal Fotbalistou roku a členem Klubu ligových kanonýrů: „Hrával ligu, dával góly, to bylo to pravé ořechové.“
Z volejePodcast iDNES.cz |
I když běhání bez meruny Druláka moc nebavilo, střílet míče tam, kam brankáři nedosáhnou, jej rázem pohltilo. „Nebyl jsem dvakrát tréninkový typ, o mně se vědělo, že jsem línej běhat, ale když se hrálo na dvě, to bylo něco jiného. Tam jsem si všechno zdokonaloval a dostával do podvědomí.“
Záhy si totiž ověřil: „Když je taková situace v tréninku, bude ta samá i v zápase. Tréninkové zápasy jsem měl rád, zkoušel jsem si to, protože brankáři reagují v podstatě stejně. Opakoval jsem si to, až mi to vlezlo tak do krve, že už to byly automatismy poslepu o půlnoci.“
Drulákovi se ani nesnilo, že se v tolika ohledech sousedovi se zabijáckým instinktem vyrovná. Že se s 62 ligovými góly stane nejlepším střelcem Olomouce v její historii a v anketě iDNES.cz ho vyhlásí čtenáři vůbec nejlepším hráčem Sigmy všech dob.
Radek Drulák v dresu Drnovic v roce 1996.
Že jeho góly pomohou Drnovicím z vesnice až do Poháru UEFA. Trenér Petry Stanislav Jarábek svéráznému střelci dopřával po třicítce úlevy: „Hele, v pondělí mi na tréninky ani nejezdi, já se nebudu na tebe dívat, jak se tady procházíš, buď doma, přijeď až v úterý, až budeš odpočatý.“
Dělalo to v mančaftu neplechu? „Ne, oni věděli, že jim Drulák v sobotu vydělá góly další prachy,“ smál se někdejší útočník v olomouckém Divadle na cucky. „V Drnovicích jsme měli základ 25 tisíc, i když si každý myslel, jak nás tam platí.“
Bundesliga na dosah
Netrápí se svými KDYBY. Ale když dojde na bundesligu, dá palec k ukazováčku tak blízko, že zůstane sotva titěrná mezírka: „Tolik mi chybělo, abych si ji zahrál.“
To bylo tak. V roce 1991 přestoupil z Olomouce do německého druholigového Oldenburgu. V 83 zápasech nasázel 50 gólů, jenže k postupu do bundesligy jeden jediný chyběl. Nicméně pro takového kanonýra se měla top soutěž otevřít.
V Kickeru psali: Drulák míří do Hamburku. Drulák si už vybírá bydlení v Kolíně. Nic z toho nebyla pravda.
Nechtějte mě naštvat! Drulák o stříbru z Eura, záplavách i štrekách v kamionu |
Na popud sportovního ředitele Rudiho Assauera, který jej přivedl do Oldenburgu, vyčkával: „Radek, nikam nechoď, nikomu nic nepodepisuj, já si tě vezmu do Schalke.“
Nebožtík Assauer, jenž s vlasy pečlivě uhlazenými dozadu, brýlemi s tmavými sklíčky a typickým kubánským doutníkem v puse připomínal italského mafiána, šel skutečně na dekádu šéfovat Schalke, leč Drulák už čekat nevydržel. „Všechno se to táhlo jak sopel. Skončil jsem v Oldenburgu a říkal si: Co teď? Za chvíli začne příprava a já nic nemám. Nakonec jsem podepsal Chemnitzer a to byla chyba.“
Sparta? Neodbytný Kubíček
Zbyly jen výstřižky z Kickeru. Dvakrát mu unikla taky Sparta. Dokonce za ni odehrál dva zápasy v přípravě. Zrovna podepsal prodloužení vojenské služby v Chebu a druhý den přijel sparťanský trenér Ježek s asistentem Uhrinem: „Chceme tě.“
„Nemůžu, právě jsem prodloužil službu v Chebu.“
„Napiš ministrovi vnitra dopis, že ses rozmyslel kvůli rodině, že z Hulína do Chebu je to lán cesty,“ radil Ježek a plácli si.
„Já ten dopis napsal. Přišel jsem z pošty a už tam byli tajní z Prahy, odvezli mě a začalo to: Kde jsem byl, s kým jsem byl, s kým jsem mluvil, co jsem dělal na poště. Všechno jsem musel říct, chtěli mě zavřít, v tehdejší době už to nebyla sranda. A tak ze Sparty sešlo poprvé.“
Radek Drulák při natáčení pořadu Z voleje.
Podruhé v sedmaosmdesátém roce vyhrála tahanici o slibného kanonýra s vysokým čelem Olomouc s neodbytným sportovním ředitelem Jiřím Kubíčkem. „To se u nás netrhly dveře: Baník, Slovan, Sparta... Kvůli manželce jsem šel do Olomouce a taky kvůli Jirkovi Kubíčkovi, protože u nás seděl tři hodiny a řekl mi, že mu Cahel, šéf Sigmy, oznámil, že jestli nepodepíše Druláka, ať ani nejezdí zpátky.“
V Olomouci mu štace sedla náramně. „Dobře jsme udělali, tohle angažmá bylo velice povedené.“
Doteď rád vzpomíná na romantické časy, kdy fotbalisté tvořili mančaft i mimo hřiště a uměli oslavit vítězství. Jak jim všude nalévali zdarma, jak v místní vyhlášené putyce v letadle museli panáky lít pod stůl, protože se to nedalo vydržet. „V Olomouci mě nosili na rukách.“
Pravé štěstí však našel už dřív. Když vzhlížel k sousedovi z dětství, stejně tak jej nenapadlo, že si už v osmnácti vezme slečnu Nehodovou, vzdálenou příbuznou legendy. Jsou spolu dodnes a Drulák vděčně říká: „Dvaačtyřicet let jsem ženatý s jednou paní. Neměnil bych ani za nic. Mám jí tolik co vracet, jak se o mě během kariéry starala, jak mi vařila, prala a snášela špatné nálady po prohře. Na čtyřicetileté výročí svatby jsme si plánovali dovolenou v Karibiku, ale covid nám ji odložil. Tak snad brzy.“
Rebel, huba nevymáchaná
Paní Druláková nejlépe ví, jak těžké je někdy s Drulinem vyjít. Je to paličák po otci. Stojí si za svým, i když třeba nemá pravdu. Mluví tak, jak mu pusa narostla, což je sice pro novináře požehnání, ale bývají z toho občas nepříjemnosti. „Spíš mi ta povaha škodí,“ kývne, leč nijak se tím netrápí. Nikomu nic nedluží, každému se klidně podívá do očí.
Před deseti lety kritizoval českou reprezentaci za špatné výkony a hráči pak o něm v letadle zpívali vulgární popěvek. „Známí mi volali: Pusť si televizi, máš tam pěknou písničku,“ usměje se.
Fotbalisté vraceli ostrá slova. Vulgárně uráželi „nepřítele" Druláka |
Reprezentační manažer Šmicer, jeho bývalý spoluhráč z národního týmu, tehdy řekl, že se nic nestalo. Avšak reprezentanti schytali pokutu milion korun a Druláka zajímalo, jestli se peníze dostaly k fotbalovým žáčkům. „To, že něco křičeli a byli na mě nas..., chápu. Ale to, jakým způsobem to udělali, že po postupu na Euro vylezli z letadla otrhaní jako hovádka, ožralí, to nemělo úroveň.“
Sám připouští: „V mnoha případech nebylo snadné se mnou vyjít. Ale vyšel jsem s Brücknerem, Uhrinem, vyšel jsem s dobrými trenéry a nevyšel jsem se strašnými trenéry. Každý věděl, jaký jsem.“
Potopa, hospoda, kamion
Jaký je Radek Drulák? I když ho bolí operované koleno, pořád je v solidní kondici, rád lyžuje se ženou u syna v Rakousku. Po kariéře se zkoušel uchytit u fotbalu, dělal hráčského agenta, ale neměl na to povahu. Koupil si hospodu v Mezicích, jenže byla to každodenní řehole, a tak ji s úlevou za dva roky se ziskem prodal. Jezdil i kamionem štreky po Evropě. Fotbalem si vydělal na dům v Olomouci v Černovíře, a když ho tři roky po kolaudaci zaplavila v roce 1997 velká voda, protřídili se mu přátelé.
V nouzi poznal skutečné a ty domnělé odstřihl. Český fotbal příliš nesleduje. V Sigmě i celé lize mu chybějí osobnosti. Ryzí střelci, jakým býval sám.
„Až na Schicka, jinak nemáme útočníka. Obránce vychová každej, to není žádnej kumšt, ale útočníka? Měli by je to učit bývalí útočníci.“ Tím nemyslí sebe. „Dnes už ne. Kde není zájem, není o čem mluvit. Nebudu někde klepat na dveře.“
 |
Teď dělá administrativu ve firmě, která se zabývá plynem - propanem butanem, stáčením, rozvozem. „Jsem v teple, v klidu.“
Úspory si chce s paní užít v důchodu, dopřávat si pěkné dovolené. „Zdraví nám drží, jsme spokojení,“ hlásí čerstvý šedesátník. Kouřit však nepřestal. Už před zápasem si potřeboval dát cigaretku jako rituál. „Pokud mám v týmu Druláka, tak vím, že je to rebel, huba nevymáchaná, ale taky vím, že mi to na hřišti oddře, nic neodflákne,“ shrne sám sebe. „Každý máme dráhu života napsanou nahoře. Jestli bych něco udělal jinak? Neudělal.“
Bylo z toho 153 gólů v nejvyšších soutěžích. A další padesátka ve druhé bundeslize.
Pan Oral měl pravdu. Ty góly se počítaly.
