Čeští fotbalisté dostávají hodně gólů. Jak má reprezentace bránit?

Existuje ve fotbale něco důležitějšího než dát gól? Nedostat ho. Národní tým však zákon znějící "neinkasujete, neprohrajete" porušuje. Ve třech minulých zápasech inkasoval osmkrát, tak špatnou bilanci měl naposledy v roce 1985.

GÓL ČÍSLO OSM. Takhle vyrovnali Angličané v přípravném utkání na 2:2. Byl to osmý gól za tři poslední zápasy. | foto: Profimedia.cz

Tři góly od Portugalska i od Turecka na Euru, dva při srpnovém přáteláku v Anglii. "Náš úkol je jasný: zlepšit obranu celého mužstva," říká kapitán Tomáš Ujfaluši.

Pokud se slib jednoho z pilířů defenzivy nenaplní, může tým narazit už zítra v Severním Irsku na startu kvalifikace o mistrovství světa 2010.

"Jestli jsou Irové v něčem nebezpeční, tak při standardkách," míní další obránce David Rozehnal.

Standardní situace? No právě... Když si trenér Petr Rada poprvé na soustředění před bitvou v Belfastu svolal hráče k plátnu, ukazoval jim poslední přípravu v Anglii. Češi tam kráčeli k slavnému vítězství, ale radost jim vzaly dva zbytečné góly po rohových kopech. "Bavili jsme se pak o tom, jak vůbec standardky bránit," prozradil Ujfaluši.

. Propustná obrana

Proč Češi v posledních utkáních dostávali góly?

• 1. V závěru zápasů docházely síly. Na Euru to bylo očividné.
• 2. Nedůsledně kryli standardní situace. Oba góly v Anglii padly z rohových kopů.
• 3. Ztráta koncentrace. Třikrát po sobě inkasoval český tým v posledních vteřinách.
• 4. Individuální chyby. Třeba hrubka brankáře Čecha proti Turecku.
• 5. Palebná síla soupeřů. Portugalsko, Turecko a Anglie, to je velká ofenzivní kvalita.

Za větším množstvím inkasovaných branek z posledních utkání nestojí jen nedůslednost při standardkách, ale také individuální chyby nebo síla soupeřů.

Přesto jsou právě góly ze standardek nejvíc alarmující. V současném, taktikou sešněrovaném fotbale jsou právě standardky největší příležitostí ke vstřelení branky. Tím spíš je jejich ubránění nutností. Lze to provést třemi způsoby: zónově, osobně nebo kombinací obou systémů. Zvolit správný styl je zásadní, visí na tom úspěch mužstva.

Za trenéra Brücknera se standardní situace bránily zónově. Každý hráč měl svůj prostor, který si musel hlídat. Bývalý kouč zóně věřil a dával si na ní záležet: na jednom ze svých prvních tréninků v únoru 2002 posouval hráče jako šachové figurky do míst, kde měli stát. Nechal kopnout standardku, ale ještě než míč doletěl, klidně akci zastavil, když fotbalisté nestáli na centimetry přesně. Hráčům to nevonělo, pak však ze standardních situací inkasovali výjimečně.

Naopak Radův tým selhal v tomto ohledu hned napoprvé.

Výrazně to mohlo ovlivnit jedno sbohem. Dvoumetrový útočník Jan Koller nebyl jen unikátní kanonýr, ale při standardkách také důležitá postava v defenzivě. Možná i kvůli jeho absenci zvažoval trenér Rada, že tým začne bránit osobně. "To bych radši, jsem na to zvyklý z klubů," přiznával Ujfaluši.

"Taky v klubu bráním osobně, ale měnit to narychlo není ideální," reagoval obránce Marek Jankulovski.

Při "osobce" má každý hráč určeného soupeře, kterého si musí hledět. Stačí však, aby jeden selhal, a je zle. Navíc hrozí víc faulů, neboť hráči používají k bránění zakázané ruce. Osobní obrana, či zóna? Je-li ve fotbalové reprezentaci hamletovská, čili fatální otázka, je to právě tato.

"Vnímám, že na to mezi hráči není jednotný názor, ale já osobnímu bránění nevěřím," tvrdí trenér Martin Pulpit. "Pokud jsou v zóně dobře pokryté prostory, je účinnější. Zóna je však náročnější na nacvičení, i když od trenéra Brücknera ji mnozí fotbalisté musí mít v krvi."

U zónové obrany nakonec tým zůstává. "Shodli jsme se s hráči, že na změnu je teď krátká doba," uvedl Rada. "Pokud by ale nefungovala, můžeme se k výměně systému v budoucnosti vrátit."

Bude-li změna bránění nutná, znamenalo by to, že tým v Belfastu selhal.

. Je lepší bránit standardky zónou

Radoslav Kováč

Dostali jsme sice v srpnovém přáteláku v Anglii dva góly po standardkách, ale nevyvozoval bych z toho, že je chyba bránit je zónově.

Je to naopak velmi účinný systém, pokud jste při něm ve správném postavení.

A my právě v Anglii v dobrém postavení nebyli. Viděli jsme to na videu, trenér Rada nám to schválně pustil: první gól jsme inkasovali kvůli tomu, že jsme stáli moc vzadu, a tím jsme soupeři umožnili skórovat. Byla to chyba a my se z ní poučíme.

Pro zónovou obranu

Řekl bych, že není důvod něco měnit a uvažovat, že bychom při standardkách začali hrát osobku. Vždyť v reprezentaci se už přece roky držíme zónové obrany a ze standardek jsme dostávali hodně málo gólů.

Je pravda, že nám teď chybí vysoký Honza Koller, který před vlastní brankou odvedl při standardních situacích hodně práce, ale s tím se musíme vyrovnat.

Já navíc hraju zónu i v klubu, takže bych neměnil.

Nebo bych to někdy kombinoval: dva tři hlavičkáře bych držel osobně, jinak bych zůstal u zóny.

. Osobku bych bral, zvykl jsem si na ni

Tomáš Ujfaluši

Záleží vždy na domluvě nás všech, ale pokud mám mluvit jen za sebe, osobní bránění standardních situací by mi vyhovovalo víc. Důvod je jednoduchý: jsem na to víc zvyklý, to je pro mě podstatné.

Osobku při standardkách hraju v klubech už skoro šest let. Praktikovali jsme ji v německém Hamburku i ve Fiorentině a vlastně také v reprezentační jedenadvacítce za éry trenéra Brücknera.

Pro osobní obranu

Osobka je přehlednější v tom, že si člověk drží jednoho chlapa a toho musí zkrátka uhlídat. Z toho však plyne i nevýhoda tohoto systému, to uznávám. Když chlapa ztratíte, nemá vás kdo zastoupit. Při zónovém způsobu bránění, když jste v něm tedy dobře postavení, by se takový malér stát neměl.

Lze samozřejmě oba systémy kombinovat: osobně hlídat nejnebezpečnější soupeře a zbytek pokrýt zónově. Z Irů bude pravděpodobně nejnebezpečnější útočník Healy, jejich gólově jasně nejpilnější hráč z minulé kvalifikace. To, že v ní nastřílel 13 branek, vzbuzuje respekt. Když ale říkám respekt, nemyslím tím strach. Ten z Healyho ani z žádného jiného fotbalisty mít nemůžeme.