Bylo mu čtyřiadvacet, když za národní mužstvo pod trenérem Bílkem nastoupil poprvé. O osm roků později má jasno, že k 54 startům už další nepřidá.
„Mohl jsem to udělat tak, že bych teď v červnu nejel na reprezentační sraz a na podzim jo, ale za půl roku mi bude 33 let a na svém těle vnímám, že odpočinek navíc pro mě bude dobrý,“ nezastírá Gebre Selassie.
Kdy jste věděl, že už v nároďáku nebudete pokračovat?
Během předposledního zápasu sezony.
Jedenáctého května na hřišti Hoffenheimu.
Odstoupil jsem v pětadvacáté minutě z rozjetého zápasu, protože jsem poznal, že kdybych pokračoval dál, tak bych si zranění zhoršil. Měl jsem předtím problém s jedním kolenem od posledního reprezentačního srazu.
Od března?
Ano. Jak jsem následně pokračoval v bundeslize a dál koleno zatěžoval, tak jsem si přetížil druhou nohu, když jsem mu chtěl v trénincích trochu ulevit. Pak jsem jednou špatně došlápl a měl jsem rázem v jednu chvíli problém na obou kolenech. To se mi stalo dva dny před zápasem s Dortmundem.
Ten předcházel duelu s Hoffenheimem.
Proti tomu jsem to ještě zkusil a prostě už to nešlo. Tam se pro mě rozhodlo, že po sezoně na reprezentaci určitě nepojedu.
Kromě zmiňovaných kolen jste v kariéře zdravotní potíže moc neměl, že?
Jednou ještě únavovou zlomeninu v koleni, ze zátěže. Jinak jsem měl jsem velký štěstí. Jen teď před koncem sezony se vše nakumulovalo. Do konce sezony, do duelu s Dortmundem, jsem odehrál všechno. Bylo toho dost. Nastala nejlepší chvíle učinit toto rozhodnutí.
Trenér Šilhavý říkal, že se vás snažil přemlouvat k pokračování, jak blízko tomu byl?
Komunikoval jsem s ním hned po minulém srazu, že mám problém s kolenem a že po sezoně nevidím úplně reálně, abych přijel na sraz. A že uvažuju, jestli to do budoucna má vůbec smysl. Pak jsme spolu ještě hovořili, ale trenér respektoval mé rozhodnutí. Nebylo to tak, že by mě prosil, abych zůstával, to ne. Říkal, že by byl rád, kdybych to ještě zvážil. Že můžu tenhle sraz vynechat a jet třeba na další. Ale to nevyhovovalo mně, nebylo by to fér.
Před rokem jste zmínil, že máte motivaci zahrát si na třetím Euru v řadě. Nelákalo vás kvůli tomu ještě přeci jen pokračovat?
To víte, že jo. Ale myšlenka toho, že bych neodehrál kvalifikaci a pak jel na Euro, mi nepřišla úplně fér.
Teď budete moci místo srazů častěji odpočívat s rodinou.
Kdo má dva kluky, tak ví, že to moc o odpočinku není. (smích) Strávený čas s rodinou v rozhodování samozřejmě taky hrál roli. Čas, který jsme trávili na srazech a hotelích, mi v této fázi života přijde hodně vzácný.
Budete na dálku fandit, sledovat zápasy? Co od duelů s Bulharskem a Černou Horou čekáte?
Pokud chceme postoupit na Euro, tak se tyhle domácí zápasy musí zvládnout. Kluci to určitě vědí taky, budu na ně koukat a budu jim fandit. Tak jako předtím, než jsem za reprezentaci hrál sám. Na jednu stranu to bude divný pocit, že tam člověk není, na druhou se vrátí k tomu být fanoušek. To není špatný.
S reprezentací jste zažil dva evropské šampionáty, odkopal jste přes padesát zápasů. Jaký zážitek byl nejhezčí?
Euro 2012? Nebo baráž o něj s Černou Horou. Jo, ta byla ještě speciálnější.
A co, když jste proti Ukrajině vedl nároďák jako kapitán?
Jistě. Ale jsou to jiné momenty. Když hrajete týmový sport, tak je super, když sdílíte radost s ostatními. Páska byla opravdu super pro mě, blízké, rodinu. Nikdo nepomýšlel na to, že by něco takového mohlo nastat. Bylo to velmi speciální, obrovská čest, něco, s čím jsem nikdy nepočítal.
Reprezentační kapitán Theodor Gebre Selassie v souboji s Ruslanem Malinovským z Ukrajiny.
V Brémách máte smlouvu ještě na rok. Probírali jste už budoucnost s vedením klubu?
Někdy okolo Vánoc se pobavíme o tom, co a jak. Už teď jsem měl možnost prodloužit o další rok, ale ještě nevím, jak to bude s rodinou. Staršímu synovi Noemu bude příští rok šest let a rádi bychom, aby šel do školy v Čechách. Nebylo by pro něj příjemné, abychom ho tam dali do první třídy a pak ho vytáhli od nových kamarádů zase sem, to by bylo zbytečný. Je možné, že bude mít odklad, uvidíme. Okolo Vánoc už musíme mít jasno o další sezoně.
Takže se rýsuje váš návrat do české ligy?
Pokud mi zdraví vydrží, tak bych si ji chtěl znovu zahrát. Kvalitativně bych na to ještě měl mít. (úsměv)
Hrál jste za Jihlavu, Slavii, Liberec. Kde byste se viděl?
Platí, že budeme žít v Liberci.
Takže je to jasné.
No... Takhle vám to řeknu: aby to z Liberce nebylo daleko.
Z bývalých klubů se zatím nikdo nepoptával?
Ne, nenaťukávali mě, na to je ještě brzo. A kdyby ano, tak bych vám to stejně nemohl říct.
Gebre Selassie bude ve Velkém Meziříčípřijede na Letní dětské hry Kamevédy (1. června) Děti od tří do sedmi let čeká na akci řada různorodých disciplín, dovednosti v míčových hrách, tenise i ledním hokeji, přednes anglické písně před publikem, střelba ze vzduchovky nebo plavání. Každé dítě si může vybrat ty disciplíny, které chce vyzkoušet. Bude se nicméně jednat o oficiální výsledky, které změří akreditovaní trenéři a rozhodčí. „Těším se. Na takové akci ve Velkém Meziříčí, z kterého pocházím, jsem ještě nebyl, jsem moc zvědavý,“ říká Theo Gebre Selassie, jehož tchán, Pavel Zacha starší, Letní hry Kamevédy pořádá. Kamevéda je komplexní výchova založená od narození na rovnováze intelektuálního a pohybového rozvoje dítěte. „Nějaké prvky si z ní beru, souhlasím, že děti by se měly rozvíjet všeobecně, měly by se vést k aktivnímu životnímu stylu. Neměly by sedět jen doma, měly by být „všehoschopné“ - nejen umět kopat, ale i dobře házet, něco přelézt. Myslím, že je dobrá myšlenka, vést děti k takovému životnímu stylu. Nejen po sportovní, ale i po intelektuální nebo jazykové stránce“ dodává Gebre Selassie, který se ženou Leonou vychovává dva kluky - Noeho (5 let) a Eliho (1,5 roku). |
