Žižkovský útočník se stal jedním z hrdinů zápasu, o vítězný pokřik v české kabině však přišel. Po závěrečném hvizdu si přetáhl přes dres teplákovou bundu a pod vedením asistenta trenéra Miroslava Beránka absolvoval spolu s dalšími náhradníky půlhodinovou tréninkovou dávku.
„Trénink mi nevadil, rád si takhle zastřílím na branku, aspoň jsme se mohli s Jardou Drobným hecovat, kvůli gólu. Jediné, co mě mrzí, je ten zmeškaný pokřik,“ připustil Pospíšil.
Před prázdnými ochozy si počínal stejně dobře, jako předtím ve hře, gólman lovil ze sítě jeden míč za druhým.
„V utkání jsem měl napadat irskou rozehrávku a držet míč před jejich brankou,“ popsal úkoly, s jakými šel do hry. Gól za každou cenu po něm za stavu 1:0 nikdo nechtěl. „Byl to můj první kontakt s míčem, žádná velká rána, ale spadlo to tam.“
Tak skvělý vstup do hry prý nezažil poprvé: „Vím, že jsem už někdy dal stejně rychlý gól, ale vůbec si nevzpomínám, při jaké příležitosti.“