Právě Baroš s Vladimírem Šmicrem si už třetí týden užívají volno. Z Liverpoolu dostali propustky po společné slavnostní večeři, která se v oblíbené restauraci odbyla den po posledním ligovém zápase.
"Hráči, trenéři a klubové vedení se takhle společně s manželkami a přítelkyněmi scházejí na závěr sezony pravidelně. Je to zkrátka taková příjemná povinnost," říká fotbalista. "A druhý den jsme s Evou letěli domů, zatímco Vláďa Šmicer musel v Liverpoolu kvůli poraněné achilovce ještě pár dní zůstat."
Proti minulým letům se tentokrát na klubové večeři moc nejásalo. Vždyť první mužstvo přišlo v posledním zápase na trávníku Chelsea o možnost dostat se alespoň do předkola Ligy mistrů.
"Tenhle ročník se opravdu moc nepovedl. Tím spíš, když před začátkem Premier League se mluvilo o hře o titul. Jenže nakonec nám šlo na Chelsea aspoň o čtvrté místo, tedy o to předkolo Ligy mistrů," vzpomíná jedenadvacetiletý útočník.
"Domácím stačila remíza, my sice už asi od desáté minuty vedli, jenže Chelsea to ještě do půle dvěma góly otočila. Tak už to taky zůstalo a Chelsea si čtvrté místo udržela."
Jakousi letošní cenou útěchy bylo liverpoolským fotbalistům vítězství v Ligovém poháru. "V březnovém finále v Cardiffu jsme porazili dva nula Manchester, který nakonec ligu vyhrál. A na té slavnostní večeři jsme každý dostali speciální láhev šampaňského se svým jménem na etiketě. Tak budu mít na tuhle sezonu aspoň nějakou příjemnou památku."
První týden volna se udržoval fotbálkem se starými známými z Vigantic a lenošení nepodlehl ani na prosluněné Krétě. "Za ten týden jsem byl hrát čtyřikrát tenis a dvakrát běhat," může nahlásit i reprezentačnímu trenérovi Karlu Brücknerovi.
Ve středu odpoledne se chystá na trénink ve Viganticích, ale co nejdřív zavolá svému bývalému ostravskému spoluhráči René Bolfovi, s nímž se teď potkává i v národním mužstvu. "Musím zjistit, jestli vůbec na Bazalech příští týden ještě trénují. Kdyby ano, tak doufám, že před reprezentačním srazem by mě tam dvakrát třikrát zatrénovat nechali," plánuje Baroš.
Jestli ale bezprostředně po lize v Ostravě zavírají krám, vystačí si s tréninky ve Viganticích a s kondičními výběhy do okolí. "Na trénink v naší vesnici dojedu na kole, zatímco na ostravské Bazaly to mám šedesát kilometrů," nastínil výhody svého domácího hřiště.
Reprezentačního srazu se už nemůže dočkat. Že se sezona kvůli kvalifikaci s Moldavskem tak protáhla, to mu vůbec nevadí.
"Musím se jen opakovat, že na nároďák jezdím strašně rád. Na spoluhráče se vždycky těším, v té výborné partě vždycky přijdu na jiné myšlenky a i ta chuť do fotbalu dostane takový zvláštní nádech. Aby taky ne, když máme kvalifikaci tak parádně rozjetou."
