Šestadvacetiletá plzeňská rodačka, která hraje ve Francii za slavné Paris Saint Germain, se ale postupně vrací do formy. Nedávno si opět zachytala za národní tým a vrátila se stylově, v přípravném utkání proti Maroku udržela v Chomutově čisté konto.
„Je úžasné být zpátky. Jsem nadšená, že jsem mohla být téměř po roce zase mezi holkama v týmu. Užívala jsem si každou chvilku. Už jsem potřebovala vypadnout z bubliny v Paříži, kde jsem absolvovala téměř celou rehabilitaci,“ svěřila se Votíková, která dříve působila v mateřské Viktorii Plzeň a pražské Slavii.
Náročné období. Brankářka Votíková je téměř po roce zpět, vyhlíží Maroko |
Prasklý křížový vaz je pro fotbalistu hodně nepříjemné zranění. Jak jste čas bez fotbalu zvládla?
Zpočátku to byl šok. Když mi doktor řekl diagnózu, uvědomila jsem si, že budu minimálně osm měsíců bez fotbalu. Musela jsem se s tím smířit. Ale byla tam i pozitiva. Moc nevěřím na náhody, takže jestli se to zranění mělo stát, stalo se. Pro mě to je intenzivní zkušenost, která mě zocelila. Beru ji pozitivně. Uvědomila jsem si, že chci fotbal dělat ještě intenzivněji než dosud, protože mi došlo, že taky může všechno najednou skončit. Jedním špatným krokem…
Teď už se cítíte v pořádku?
Než jsem se dostala zhruba po půl roku od operace na hřiště, šlo všechno hladce. Pak začaly nějaké komplikace, ale teď už jsem naplno připravená. I když musím koleno stále posilovat, tejpovat ho. Prošla jsem si i obdobím, kdy jsem se podvědomě bála. Ale myslela jsem, že ten blok bude větší. Jak jsem šla postupnými krůčky, už jsem nad tím nepřemýšlela.
Barbora Votíková (vpravo) s fyzioterapeutkou Lucií Fortuníkovou
V Paříži jste ale přišla o svou pozici, musíte o ni opět bojovat.
Po návratu jsem odchytala jen jeden poločas přípravného zápasu. Ale nestresuji se, vím, že je těžké naskakovat do týmu v rozjeté sezoně. Nevím přesně, jaká je teď moje situace, po sezoně mi končí v Paříži smlouva. Probíhá už konverzace s trenérem a vedením klubu. Předtím jsme dlouho hráli Ligu mistrů, bylo to hektické a moje smlouva nebyla na pořadu dne. Moje priorita je prodloužit, ale je to všechno otevřené, uvidíme.
Klub si po vašem zranění zajistil náhradu, tím konkurence ještě vzrostla, že?
Ano, loni v září přišla Sarah Bouhaddi, aby mě zastoupila. Nicméně pro mě je Sarah inspirací, je starší, zkušená gólmanka. S Lyonem vyhrála Ligu mistrů, svým způsobem jsem k ní vzhlížela. Je fajn mít po boku někoho takového. A úplně rozumím trenérovi, že nechce do týmu v rozjeté sezoně sahat. Dokončí sezonu a pak se uvidí. Každopádně bych ráda zůstala v klubu z evropské špičky. Nedošla jsem tak daleko, abych teď skončila. Jsem odhodlaná vystoupat výš.
Jaká je vůbec návštěvnost na francouzské lize?
Nic moc, na obyčejný zápas tak tři čtyři stovky lidí. Když se hraje s Lyonem, se kterým se přetahujeme o titul, tak víc. Ale na Ligu mistrů přišlo na stadion do Parku Princů třicet tisíc diváků. To byla paráda!
PSG má hvězdný tým fotbalistů. Potkáváte se někdy s Messim, Neymarem či Mbappém?
Zrovna nedávno jsem je viděla, když jsem byla na kontrole u doktora v jejich tréninkovém centru. Ale jinak se moc nepotkáváme, jsou to dva oddělené týmy, každý se připravuje jinde.
Civilní život v Paříži si jinak užíváte?
Hrozně moc se mi tam líbí, Paříž je nádherná. Miluji její atmosféru a takovou tu zdejší eleganci. I když teď tady probíhají různé demonstrace a není moc radno chodit do centra města. Po jedné z nich jsem tam vyjela a vypadalo to jako v hororové sérii Očista. Semafory nefungovaly, všude byly odpadky, sem tam něco hořelo. Auta si jezdila, jak chtěla, všichni na sebe troubili, hrozný chaos. Ten večer to byla hotová apokalypsa.
