Hráče dnes čekají zdravotní testy a po nich podpis vysněné smlouvy se sedmým týmem prestižní Serie A.
Kdy jste se dozvěděl, že se Udine s Libercem dohodlo?
V neděli večer mi můj manažer Zíka psal esemesku, že v pondělí odpoledne mám být připraven na cestu do Itálie. V úterý proběhne zdravotní prohlídka, a když dopadne dobře, budu jednat o smlouvě.
Před týdnem a něco jste byl přeřazen do liberecké rezervy. Jak jste to snášel?
V pohodě, jsou tam skvělí kluci. Trenéry Myslivce a Lexu dobře znám a tréninky byly kvalitní. Rozhodně jsem neztrácel naději. Věřil jsem, že se situace vyřeší klidně až 31. ledna, kdy končí přestupní termín. Jak je vidět, tak se mi přání nakonec splnilo.
Co vy a italština?
To bude trochu oříšek. Koupil jsem si nějaké knížky a trochu do nich koukal, ale zatím umím jen absolutní základy. Ale počítám, že si s Tomášem Sivokem vypomůžeme.
Překvapilo vás, že Udine projevilo zájem hned o dva Čechy, tedy vás a sparťana Sivoka?
Určitě ano. Ale asi to není náhoda, že si Italové vybrali kapitány dvou předních českých týmů. Pro mě je to obrovská pocta. Když jsem před čtyřmi a půl lety přicházel z Příbrami, tak se mi nesnilo, že o mě bude mít zájem italský tým. Kdyby mi to tehdy někdo řekl, poklepal bych si na čelo, že je blázen.
Jste s Tomášem Sivokem v kontaktu?
Posílali jsme si textovky. Sehnal jsem si na něj číslo, zrovna jsem mu psal, jak mu dopadly fyzické texty. Budeme dva, to je velká výhoda.
Udine patří do horní půlky italské ligy. Jste připraven, že třeba začnete na lavičce?
Konkurence bude určitě obrovská, vyměnil se trenér, Udine teď dělá dobré výsledky. Hrají tam převážně Italové doplnění šikovnými fotbalisty z Afriky. Počítám s tím, že nepřijdu a nebudu hned hrát. Půl roku si dávám na aklimatizaci a zvládnutí jazyka. Taky se chci dostat do party, aby bylo všechno v klidu. Určitě je lepší jít do ciziny s pokorou a ne mít nosánek nahoru.
Liberecký šéf Ludvík Karl vás nechal přeřadit do B-týmu. Bavili jste se s ním od té doby?
Ne, nemluvili jsme spolu. Vím jen, že probíhala jednání Liberec - Udine.
S Libercem jste získal titul, ale končíte v béčku. Jaké z toho máte dojmy?
V Liberci jsem prožil čtyři a půl roku, dosud nejlepší část mé fotbalové kariéry. Na Slovan budu vzpomínat v dobrém, i když se na konci něco pokazilo. Ale kvůli tomu nebudu naštvaný.
Už jste se rozloučil se spoluhráči?
V pondělí jsem byl po delší době za klukama v kabině, ale loučit jsem se nechtěl, abych snad něco nezakřikl. Když můj přestup klapne, určitě uspořádám nějaké posezení i s trenéry.
Míříte do velkého fotbalového světa. Jste nervózní?
Abych řekl pravdu, tak trochu nervozitu cítím. Jdu do úplně nového prostředí. Tady v Liberci byla v kabině pořád sranda, v Itálii budu nováček a čeká mě jazyková bariéra. Musím to zvládnout. Od Marka Jankulovského mám na Udine ty nejlepší reference: že je super fotbalově i co se týče bydlení.
Manželka a dcerka Adélka se do Itálie také těší?
Ano, moc, i když ze začátku nebudou se mnou. Je potřeba ještě zařídit nějaké formality kvůli stěhování.
V létě jste byl na odchodu do Turecka, ale nakonec z něj sešlo. Teď si asi gratulujete, ne?
S odstupem času jsem rád, jak jsem se rozhodl. Je to i o štěstí, teď jsem třeba mohl mít v Turecku problémy. Jsem trochu dítě štěstěny, pomohli mi kamarádi i trenéři.
Jak?
Bavil jsem se s trenéry Csaplárem a Lavičkou, s hráči z Liberce i Příbrami. Měl jsem tolik informací, že jsem si sám mohl udělat obrázek. Pan Csaplár mi zdůraznil, že odejít do Turecka je jen o penězích, ne o fotbalové kvalitě. Že jsem na to ještě mladý.
Prožil jste trochu divný rok, souhlasíte? Titul s Libercem, pak vysoká pokuta od svazu a nakonec přestupové tahanice...
Jak se říká: jednou jste nahoře, jednou dole. Ale já jsem na sebe pyšný, že jsem vším proplul tak, aby se to neodrazilo na mých výkonech na hřišti. Byl jsem silný a strašně moc mi pomohla rodina.
