Wilfried a Džeko v Česku? Štěstí a také práce jednotlivců, říká fotbalový skaut

Když se před týdnem celý svět třásl na to, aby mohl vidět španělské derby Barcelony s Realem, někdejší středoškolský profesor Milan Holub ve sněhové plískanici vyrážel na fotbal do německého Fürthu.

V PRÁCI. Milan Holub tráví na fotbalových stadionech spoustu času. | foto: Archiv Milana Holuba.

"Barcelona mi neuteče, o té vědí všichni všechno, ale ve druhé bundeslize jsou hráči, kteří za půl roku budou hrát výš," říkal. Milan Holub je fotbalový skaut a pracuje pro anglický Fulham.

Jak vlastně skauting funguje v ­českých klubech? Záleží klubům na tom, aby měly všechny hráče zmapované?
Mládežnický skauting vesměs funguje, u dospělých týmů je to složité. Druholigové týmy mají pod sebou ČFL, MSFL a divize, kde se jistě hráči pro druhou ligu najdou, jenže kde může Sparta ve druhé lize najít kvalitu na boj o Ligu mistrů? Copak má Plzeň sledovat dospělý fotbal ve spádové oblasti kolem Rokycan, Tachova a Chebu?

Tak se kluby musí poohlédnout v cizině, ne?
Zůstaňme u Plzně, když už vede ligu. To má jet skautovat do Německa? Nebo Rakouska? Směšné! Žádný český klub nemůže ekonomicky konkurovat Salcburku. Dobrý Rakušan přece radši bude v Rapidu, Austrii, Grazu. Doma má víc peněz a fotbal v lepším balení.

Jména Cizinců

z fotbalové Sparty

Kdo se mimo jiné povedl: Wilfried, Kucka, Kweuke...

Bony Wilfried

A kdo také ne: Hanek, Kóňa, Ančic, Vršajevic, Kovba, Prudnikov...

Denis Kovba (vlevo)

Dále čtěte: Kdo pohořel, než objevila africkou dvojici.

Myslel jsem spíš Slovensko, další východ Evropy nebo Afriku.
Na Slovensku šanci máme, ale i­ tam jsou silné kluby, které si své talenty hlídají. Navíc tam chrastí penězi Poláci. Všude jinde jsou české kluby odkázány na agenty, známé a štěstí. Každý nabídne dobrého hráče dřív do Španělska, Francie, Německa, Itálie, Portugalska, Ruska. Potom jsou na řadě ekonomicky silní Ukrajinci, možná taky Tiraspol nebo nějací Kazaši. O Polácích či Rumunech nemluvě...

Takže žádná snadná loviště nejsou?
Snadná neexistují, ale vím o nejtěžším. Stačily mi dva týdny v Brazílii, abych viděl, že jen excentrický masochista by šel hrát z druhé brazilské ligy do Hradce nebo Budějovic. Do Sparty možná, ale tam se požaduje jiná kvalita – a ta už je drahá. Navíc Brazilci mají rádi slunce.

Můžou české kluby ve skautingu soutěžit s cizinou?
České kluby s cizinou nesoutěží, protože jsou ve fotbalové pyramidě úplně jinde. Nejlepší hráči z Prahy (stejně tak z Norimberka či Fürthu) míří do Leverkusenu či Fulhamu a nejlepší hráči z Ružomberku a Jablonce míří do Prahy. Každý klub si musí určit svou oblast zájmu. Z druhé slovenské ligy se nechodí do Německa, ale do Česka klidně.

Přesto se v Česku objevili neznámí cizinci, kteří vyletěli. Džeko, Tavares, Wilfried, teď Kweuke.
Na tom nemají zásluhu peníze nebo systém, ale štěstí a také práce a posedlost jednotlivců. Proč na Džeka nepřišli Němci? A proč Wilfried nekope v Anglii? Tam přece mají prachy, kontakty i systém, jen neměli štěstí, zatímco trenér Plíšek (objevil Džeka) nebo manažer Lacina (objevil Wilfrieda) byli ve správný čas na správném místě. Ani dobře zaplacený a dobře dělaný skauting není všemocný. Navíc i skauti se mýlí a hráči se mění.

Jména cizinců

z fotbalové Slavie

Kdo se mimo jiné povedl: Tavares, Švento...

Mickael Tavares (vlevo)

A kdo také ne: Ragued, Litteri, Šiklič, Cissé, Ivanovič, Romanovs...

Hocine Ragued (vlevo)

Dále čtěte: Ragued a Belaid si hledají angažmá

Vy pracujete pro Fulham. Co po vás finalista Evropské ligy vlastně žádá?
Nic. Jen abych znal každého, kdo se udrží na nohou, dokáže si zavázat tkaničky a hraje ve slušné soutěži v Německu, Rakousku, Česku, Slovensku a tu a tam ještě někde jinde. Pokud si o někom myslím, že k tomu, že nosí dres, dokáže taky udržet rovnováhu a kopnout do míče, tak o něm napíšu, jak to dělá, aby měli v Anglii přehled a mohli se rozhodnout, jak moc je hráč zajímá.

Co vidíte v Česku?
Tady musí být člověk vizionář, protože většina zápasů je bez tempa. Ale občas to někdo umí.

Co jste viděl naposledy?
Třeba na Slovensku, jeden krásný hráč, znám ho tři roky. Po půlhodině přestal běhat, ve druhé půli vyčichl úplně. V­ mládežnických reprezentacích nebyl horší než Němci či Nizozemci na stejných postech, jenže dnes by ho nikdo nekoupil ani za bednu banánů. Není líný, ale působí v demotivujícím prostředí, kde se hraje a trénuje fotbal bez nároků.

To znamená?
Fotbal bez tempa po 90 minut, s pomalou až žádnou přechodovou fází, bez zarputilosti a chtění vyhrát. Většina těch kluků si neuvědomuje, že jsou sledováni vlastně neustále. Některé top kluby z Německa posílají skauty do Česka každý víkend. Často i na dorosteneckou ligu nebo na pohár. A oni nevěří, že by hráč, který před 20 diváky v Měcholupech chodí, mohl v Mohuči před 20 tisíci diváků běhat. Hodně lidí říká, že "ukázaná platí". Hráči mají zvláštní přístup.

Mimochodem, z Česka byste teď do Fulhamu někoho doporučil?
Nikoho nedoporučuju. Ale pokud v Česku běhá někdo, kdo fotbal umí, tak jsem o něm informoval. A pokud ten hráč přestoupil do českého či slovenského velkoklubu, tak o něm v Anglii věděli dřív, než přestoupil do Sparty, Slavie, Slovanu či Žiliny. Tak se mohli sami rozhodnout, jak dalece je pro ně zajímavý. Tím se vlastně vracím k první otázce, proč jsem před týdnem jel na druhou bundesligu do Fürthu a nezůstal doma u televize s­ Barcelonou.

Čtěte v pondělí v MF DNES

Velké téma o skautingu v Česku najdete
v pondělí v deníku MF DNES: analýzu, pohled redaktora i příběhy hráčů.

.