„Trenér Trpišovský mě zná z dorostu a ví, že nejsem charakterově špatný a mám Liberci co dát. Budu se mu snažit důvěru splatit,“ říká Vůch, který se k Liberci ve čtvrtek připojil na kondičním soustředění.
Co si od příchodu do Liberce slibujete?
Chci hrát, to je jasný. Chci Liberci pomoct a věřím tomu, že to pro mě může být odrazový můstek. Abych se vrátil výkonnostně tam, kde jsem byl, a všechno bylo tak, jak si představuju.
Po svém loňském příchodu do Plzně jste skoro nehrál. Čemu to přičítáte?
Myslím, že kdyby moje životospráva byla taková, jaká má u profesionálního fotbalisty být, už bych byl v základní sestavě. Bohužel jsem si to pokazil sám.
V nedávném rozhovoru jste řekl, že jste se ponaučil. Myslíte to opravdu vážně?
Ano. Oprostil jsem se od špatných lidí, kteří byli kolem mě. Řekl jsem si: Dost, budu se soustředit jen na fotbal. Uvědomuju si, že spousta lidí říká, že se nikdy nezměním. Jsem zvědavý, co budou říkat, až se mi bude zase dařit. Doufám, že se ozvou i potom.
Žít s pověstí potížisty asi není příjemné, že?
To rozhodně ne, ale o to víc se budu jednou smát těm, kteří teď moje problémy nafukují a zveličují.
Přiznal jste špatnou životosprávu. Co byl váš hlavní problém?
Měl jsem kamarády, kteří se na mě přiživovali. Já byl takový, že jsem rád pustil korunu a nekoukal se okolo. Neuměl jsem počítat. Ale že bych někde vysedával po desáté večer, to zas ne. Tedy kromě jednoho případu, kdy jsem byl v Plzni přeřazen do juniorky.
Za to, že jste v Liberci, vděčíte hlavně kouči Trpišovskému, který si vás prosadil. Je to pro vás závazek?
Přesně tak. Pan Trpišovský mě zná z dorostu a o mém osobním životě toho ví spoustu. Ví, že nejsem charakterově špatný člověk a když se budu soustředit jen na fotbal, mám Liberci co dát. Můžeme si pomoct navzájem. Věřím, že trenérovi důvěru splatím na hřišti. Je mi jasné, že musel přesvědčovat vedení Liberce, aby mě přivedli.
Berete Liberec jako nový start?
Liberec považuju za výborný tým. Osobně ho mám rád, vždycky se mi líbilo, jak hrál. Fotbal je kolektivní sport a já chci, aby byl Liberec nahoře. A sám bych se rád nastartoval tam, kde jsem byl dřív. Jestli pak v létě zůstanu v Liberci, nebo se vrátím do Plzně, to už nebude záležet jen na mě.
Je váš příchod k Nise spojený s případným odchodem Josefa Šurala, o němž se pořád mluví?
Nad tím jsem ani nepřemýšlel. On řeší svoji situaci a já zase koukám na sebe. Oba jsme profíci a snažíme se udělat ten nejlepší krok v kariéře.
Mimochodem, vy už jste tady na severu kdysi působil. Hrál jste za tehdy třetiligovou Hlavici. Vzpomínáte na to?
Jasně že jo. Na to nejde zapomenout: sto šedesát obyvatel, kostel a tři pole kolem. Tenkrát mi bylo devatenáct, v Hlavici se mi dařilo a přes ni jsem se dostal do ligy, když jsem pak odešel do Teplic.
Jaké jsou vaše první dojmy z Liberce?
Přišel jsem ve čtvrtek v půlce ranního kruhového tréninku. Bylo to náročné, nikdo nemá tohle období rád, když se jen maká a s balonem se moc nepotkáte. Na druhou stranu všichni víme, že je to potřeba a brzy to skončí. Věřím, že se Plzeň s Libercem domluví a na jaře budu tady. Kdyby to nebylo na dobré cestě, asi bych teď s Libercem netrénoval.
