„Zatím nemohu říct, kde budu pokračovat, protože nic není na sto procent,“ řekl Procházka. „Mluvím s různými lidmi a uvidíme, jak to dopadne. Věřím, že se ještě v lize objevím. Záleží hlavně na zdraví, ale cítím se pořád dobře, takže sám od sebe bych nekončil.“
Do Baníku přišel v únoru 2018 z tureckého Osmanlisporu. „Bylo to v době, kdy byl Baník jednou nohou ve druhé lize,“ připomněl, že tým měl po 16 kolech první ligy jen jedenáct bodů a byl patnáctý o bod před poslední Jihlavou.
„S vedením jsme se tehdy bavili o záchraně a možnosti pokračovat dál,“ uvedl plzeňský odchovanec. „Baník jsem viděl jako klub, který musí hrát daleko důstojnější roli v lize, být mezi první pětkou.“
Záchrana na jaře 2018 byla podle něj velkým úspěchem. „Druhá část plánů – dostat Baník do evropských pohárů – se bohužel nepovedla. Zejména v předešlé sezoně, kdy jsme byli pátí, nám Evropa utekla mezi prsty na dvou štacích.“
To Baník prohrál finále domácího poháru se Slavií Praha 1:2 a v přímém souboji o Evropskou ligu s Mladou Boleslaví 0:1. „To byla velká škoda,“ povzdechl si Procházka. „V minulé sezoně byl boj o poháry už trochu vytyčený i vedením, i když nikdo na nás netlačil. Nepovedlo se nám to, přestože větší část sezony vypadala hodně nadějně.“
Upozornil, že během minulých dvou let se toho v Baníku hodně změnilo. „Když jsem přicházel, klub neměl žádné zázemí. Každý den jsme jezdili trénovat jinam, po vesnicích. Nynější proměna, kdy Baník má ve městě tréninkové plochy a sídlí opět na Bazalech, je hodně pozitivní a příslib do budoucna.“
 |
Stoper přiznal, že někteří lidé ho odrazovali od toho, aby do Baníku šel. „Bylo to i kvůli městu, že je špinavé, průmyslové, ale tak to vůbec není. Z továren jsou spíše památky a místa k relaxaci. Ostrava je jiná než ostatní města, ale má své kouzlo,“ upozornil. „Je v ní spousta pěkných míst. Celá rodina i kamarádi, kteří za námi přijížděli, byli příjemně překvapeni, jak bohaté je tady vyžití. A třeba za třicet minut jste autem v Beskydech, v krásných horách. Hodně jsme si to tady oblíbili.“
A nezklamali ho ani fanoušci. „Divácká kulisa mě nepřekvapila, protože proti Baníku jsem hrál i na Bazalech. Atmosféra v Ostravě byla vždy parádní.“
Na Městský stadion ve Vítkovicích si podle něj příznivci stále zvykají.
„Nebývalo tam čtrnáct patnáct tisíc diváků, ale měli velkou zásluhu na tom, že jsme se v roce 2018 zachránili. To, v jak velkém počtu na nás chodili, i když jsme hráli o udržení, nemá v Česku obdobu. Fandové jsou tady opravdu skvělí a podporují klub, ať se daří, nebo ne...“
Ale?
„Byly tam i situace, kdy jsme nehráli dobře a záchrana se vzdalovala, takže přišly negativní ohlasy a fanoušci chtěli, abychom sundali dresy Baníku,“ vzpomínal Václav Procházka.
