"Uškodilo mu, k jakým penězům se dostal. Teď mu ze srdce přeju, ať se vyléčí a vrátí se na lavičku. Pro český fotbal toho udělal strašně moc," říká útočník Josef Obajdin, jeden z mnoha odepisovaných hráčů, který pod přísným trenérem vyrostl do reprezentační kvality.
Vlastimil Petržela... Kamkoli se vrtnul, tam jako by přiletěl prudký vítr.
1. kapitola: nóbl buldok
Už jako hráč vyčníval. Chováním. Oblékáním. Sebevědomím. "Zatímco my kluci z dědiny jsme chodili v šusťákách i na ples a ze čtyř pruhů na teplácích jsme doma dělali tři, abychom vypadali jako v adidaskách, on byl vždycky nóbl. Říkali jsme mu Burda. Móda byla jeho život," vypráví Jiří Kubíček, který s Petrželou hrával a před dvěma lety ho jako ředitel Olomouce zaměstnal coby trenéra.
Módní časopis Burda byl za socialismu trhák. Petrželovi, rodákovi z hanáckých Kralic, šila první manželka právě podle Burdy nejnovější výstřelky ze Západu. Důrazný útočník měl díky tomu pověst šviháka, který snadno dobývá dívčí srdce. Navíc to byl ztepilý mládenec, s vypracovanou postavou, hlubokýma očima a vysokoškolským diplomem.
Mimochodem, pečlivý na oblékání je Petržela dodnes. Obleky a boty kupuje v luxusních obchodech. Tedy dokud měl peníze. Desítky milionů prohrál v ruletě, ale k tomu teprve dojdeme.
Na hřišti Petržela hrál nekompromisně, klasický buldok do útoku. "Přiletěl míč, on vletěl do souboje a pak to křápl na branku," vyprávějí bývalí spoluhráči. I proto ho v lednu 1982 zlákal trenér Milan Máčala do Slavie. I proto to dotáhl až do reprezentace, ačkoli jen epizodně.
Dokonce si zahrál na mistrovství světa. Premiéru prožil v trýznivém utkání proti Kuvajtu na šampionátu 1982, ve kterém Československo remizovalo 1:1. Kariéra se mu postupně zabrzdila. Přetrhl si achilovku a "stal se ze mě invalidní důchodce s platem 1 750 korun měsíčně", vzpomínal později. Začal trénovat. U žáčků Slavie.
2. kapitola: úspěšný pedant
Jako asistent kouče Jareše se Petržela dostal k áčku a po třech měsících sezony 1986/87 mužstvo převzal sám. Sebevědomý muž s pevným názorem a přísnými metodami. Bylo mu pouhých 32 let.
"Už jako hráči mi vadilo, když někdo fláká tréninky. A jako trenér jsem to cítil dvojnásobně." Byl naprostý pedant. Sledoval hráče na trávníku i v soukromí. Věděl o slabostech jejich života. Když si někdo sedl večer do hospody, Petržela se vše dozvěděl z první ruky. A nemilosrdně trestal.
Možná i tohle byl důvod, proč se stal prvním cizím trenérem v ruské lize. Na povolné Rusy jeho přísnost platila, Zenit Petrohrad dovedl ke skvělému druhému místu a do čtvrtfinále Poháru UEFA. Jenže tam někde se rozjetá kariéra zlomila.
Je zajímavé, v jakých klubech Petržela uspěl. Tam, kde dostal téměř neomezenou moc.
"Potřeboval vládnout. Postavit mužstvo podle svého, vychovat si hráče, natrénovat je. To bylo jeho," vzpomíná Obajdin. "Když začínal v Liberci, převlékali jsme se v zatuchlé šatně a věci dávali na rezavé hřebíky. Na mě křičel, že jsem líný hovado, protože mě předbíhali i brankáři, ale dokázal ze mě vydolovat úplně všechno. A z ostatních taky."
Trenérská kariéra Vlastimila PetrželySlavia Praha (1987–1992) |
Rychlý, agresivní fotbal, brejkové útoky po křídlech, to býval jeho rukopis. Pro diváky atraktivní styl. Hráči jako Obajdin, Maier, Martin Hašek, Hartig, Mareš, Šírl, kteří byli dlouho přehlíženi, mu dnes musí být vděční, že je Petržela nutil do drsného tréninku. Všichni se dostali na výsluní, byť třeba chvilkově.
Problémy měl jinde: ve slavných klubech, kde musel poslouchat nebo dělat kompromisy. To neuměl, je vyhraněný. Proto ve Slavii, v době mecenáše Korbela, skončil s týmem nejlépe čtvrtý. A se zadluženou Spartou se na konci éry kontroverzního šéfa Macha propadl ještě hlouběji.
3. kapitola: začínají deprese
Triumfy Petržela má: Trenér roku 1994, vítěz národního poháru, dva postupy do první ligy, vítěz ruského Ligového poháru. Ale ani jeden mistrovský titul! Znamená to, že je neúspěšný? To vůbec ne. Jinak by se v roce 2001 nedostal mezi čtyři kandidáty na pozici reprezentačního trenéra.
Vždy měl své obhájce i příkré odpůrce. Kolovaly legendy, jak naštvaný rozkopával v kabině koše, hráči z něj měli strach. Nebál se střídat třeba v 10. minutě, když se mu zdálo, že se někdo fláká nebo neplní příkazy. Na druhou stranu měl slzy v očích, když mluvil o svých psech nebo dojatých fanoušcích.
Jako jeden z prvních se obul do korupce ve fotbale, do úplatných rozhodčích. I v době, kdy se to nehodilo, mluvil bez obalu: "Doplatím na to, ale nebudu přece nikomu lézt do zadku."
Pro novináře býval ideálním typem na výbušný článek. "Když byli ostatní zticha, on promluvil, toho jsem si cenil. Nebál se upozornit ani na chyby nedotknutelného Karla Brücknera," zmínil Štěpán Filípek z magazínu Hattrick.
Jenže vážnost Petrželových slov se postupně vytrácela. Začínal drmolit, téměř nebylo jeho slovům rozumět. Změnil se. Bylo znát, že s ním není něco v pořádku. Ale co?
4. kapitola: bolestný pád
Celou trenérskou kariéru byl jako dr. Jekyll a Mr. Hyde. Jednou drsný, podruhý hodný. Jeden rok řekl, že hubne jen díky svérázné dietě plné piva a vína, další rok vykládal, že je zapřisáhlý abstinent. Jen on věděl, kde je pravda.
Opravdu prodělal infarkt? Těžké žaludeční problémy měl ze stresu určitě. Dřív miloval rychlou jízdu, jenže po sérii bouraček přestal řídit. Tvrdil, že se v autě dusí. Depresivní pocity léčil prášky. A hazardem, kterému podlehl.
"Trénoval sice Spartu i Slavii, ale teprve přechod do Petrohradu byl skokem do jiného světa. Ten v něm zesílil i temnější stránky jeho osobnosti," domnívá se Filípek.
V Rusku vydělával zhruba 60 milionů korun ročně, žil v přepychu, stal se celebritou. "Ne, já do města nemůžu. Lidi by mě tam umačkali," říkal před pěti lety.
Vyznívalo to fanfaronsky, jenže stačilo Petrohradem projít a měli jste jasno. Petrželovi leželo město u nohou. A místní kasino především. V jeho VIP patře dokázal utratit až 30 milionů korun ročně, což deprese a závislost prohlubovalo.
Byl plný rozporů. Nikdy se nechtěl vrátit do ligy, přesto šel do Olomouce. Tvrdil, že už nesází, přesto s tím nikdy neskončil. "Přes všechny problémy mu zůstanu do smrti vděčný. Zachránil nás v lize. A mně zachránil život, sestup bych nepřežil. Díky, Burdo," říká olomoucký šéf Kubíček.
V létě 2007, kdy Petržela v Olomouci končil, se dalo poznat, že je nemocný. Divně mluvil, měl spadlý pravý koutek úst, těžce spojoval myšlenky, oči vodnaté. Dokonce se traduje, že sestavu pro zápas volil podle čísel, které nosí hráči na dresech. Druhá (a dnes již také bývalá) manželka Zuzana je astroložka a věnuje se numerologii, Petrželovi radila.
Jindy nezdolná osobnost přísného trenéra se vytrácela, stejně jako dohořívaly stovky svíček, které si před zápasem zapaloval.
Najde Petržela světlo života, až v lednu vyjde z bohnické léčebny? Sám říká: "Ve fotbale mám novou prioritu – trénovat národní mužstvo. A to myslím smrtelně vážně."
Rozhovor s fotbalovým koučem, jenž se léčí z gamblerstvíFotbalový trenér Vlastimil Petržela se od září léčí z gamblerství. Je zavřený v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích, kde je izolovaný od okolního světa. Vyjít ven by měl až v lednu, ale MF DNES odpověděl už teď na písemné dotazy. Rozhovor zprostředkovala jeho bývalá manželka Zuzana Kratochvílová, jež ho jako jediná může navštěvovat.
|
