Najednou však začal cítit, že má ve fotbale ještě větší ambice, než na které stačí místní regionální klub. Hlavně proto prý kývl na nabídku angažmá v rodném Brně.
„S představiteli Slovácka vzešla už v zimě vyloženě z obou stran debata, jestli pokračovat, jak dlouho, nebo ne. Zrovna jsme za sebou měli určitou neúspěšnou sérii. Nakonec jsme se dohodli, že minimálně do léta nedojde k jakékoli změně. Přesto už bylo nějak naťuknuto, co bude dál,“ říká 46letý Habanec.
Dohodli jste se, že skončíte.
Především bylo mojí představou nepřešlapovat na místě, mít nějakou možnost posunu. Rok a půl říkám, že by bylo dobré vhodně doplnit tým, aby nás to za nějakou dobu nesemlelo. Což se nestalo. Slovácko je čistokrevně založené na mládeži a jen občasném doplnění, řeší se spíš až krizové situace. Zatím to vycházelo. Po čtyřech letech je také otázka, jestli já mám klubu co dát a jestli on má co dát mně.
Dosáhl jste na 9., 6., 9. a 8. místo. Bylo to maximum?
Jeden ze členů mého realizačního týmu říká, že vše, co je kolem devátého místa, je pro Slovácko Ligou mistrů. Já bych spíš mluvil o možnostech. Už v mém předchozím působišti v Ústí nad Labem jsem věděl, že mým úkolem je vyždímat z daných hráčů a možností klubu co nejvíc. Osobně si myslím, že se to povedlo i tady.
Ani o bod navíc už nešlo získat?
Některé výsledky se povedly nad očekávání, jinými jsme zase zaostali, tím se to vyrovnává. V právě skončené sezoně jsme měli dvakrát pětizápasový výkyv, dohromady jsme z těch deseti zápasů udělali jen dva body, tam rozhodně šlo zapracovat o hodně líp, ale asi došlo k uspokojení. Nejdřív 10 zápasů a 16 bodů, potom 5 zápasů a 1 bod. To bylo příčinou, proč se nám nepodařilo posunout o stupeň výš. Buď je problém s tím, jak jsou nastavené naše české hlavy, nebo se projevilo, že nám chybí vyšší kvalita. Přesto se nám povedlo získat 40 bodů a obsadit osmé místo, to považuju za vcelku úspěšnou sezonu.
Angažmá jste zahájil sérií tří výher a pak jste prohlásil: „Nezáleží, jestli budeme hrát přátelák proti týmu z krajského přeboru, nebo ligu proti Spartě. Nasazení, herní disciplína a bojovnost tam musí být vždycky.“ Připadlo mi, že právě ta bojovnost a pořádná chuť do zápasu hráčům v poslední době chyběly. Vyčítáte si, že jste citelnému uspokojení nedokázal zabránit?
Na tom mém citátu trvám. Ve Slovácku nemáme až úplně soubojové mužstvo, spíš bych řekl, že je fotbalové, typologie hráčů tomu odpovídá. Někdy jsme nějaké souboje prohráli a čísla šla proti nám, ale že by někdo něco vypustil...
Opravdu vám větší bojovnost nechyběla třeba při zápase v Ostravě?
Odpovím jinak. Všichni mi říkali, že jsme při výhře nad Spartou hráli fantasticky. Vážně? My jsme předvedli catenaccio, které Slovácko nikdy nehrálo. Šli jsme jednoznačně po výsledku, byl to od nás zanďour v systému 5-4-1. A jestli se to někomu herně líbilo, tak mně teda moc ne. Na druhou stranu už jsem taky chtěl udělat výsledek proti Spartě. Soupeř byl hodně na hrušce po všech vyhraných zápasech včetně Evropské ligy a my jsme ho nachytali. Ona destrukce je vždy jednodušší než tvoření.
A ten nedostatek bojovnosti?
Výhrou na Spartou jsme se dostali do euforie, když jsme pak přijeli do Ostravy, tak ta nás rozjezdila, rozkopala, ubojovala, my jsme si tam přišli jen odehrát fotbálek, což nestačí ani proti Ostravě. Totéž nás pak provázelo i v dalších pěti zápasech. Kromě derby se Zlínem, myslím, že to byl slušný zápas, chyběla mu v našem podání jen vítězná tečka.
Klíčové pro vaše úspěšné angažmá ve Slovácku byly góly Libora Doška. Ale když jste 25. srpna 2012 debutoval zápasem proti Teplicím, tak jste v situaci, kdy mělo Slovácko z prvních čtyř zápasů jediný bod, Doška odvážně posadil jen na lavičku. Naznačoval jste tím, že by podle vás už mohl být za zenitem?
Šlo jen o taktiku pro daný zápas. Chtěl jsem Kovářem a Kerbrem rozběhat a unavit obranu Teplic, což se povedlo. S Liborem, byť se mu to samozřejmě nelíbilo, jsem byl domluvený, že zápas doskočí. Brankou pak potvrdil, že byl naštvaný, a chtěl dokázat, že na hřiště patří. Myslím, že tohle Libora pro další zápasy dobře nastartovalo. Já zároveň se staršími hráči vždy v předstihu mluvím o jejich roli pro zápas, aby si to pak jen nepřečetli na tabuli.
Pamětní mince, kterou trenér Svatopluk Habanec nechal vyrazit na závěr svého působení ve fotbalovém Slovácku.
Ale Doška jste bral jako superhvězdu už ve chvíli, kdy jste do Slovácka přicházel?
Bylo jasné, že Libor musí hrát, že je nutné na něm hru postavit. Větší střelec tady nikdy nebyl. S Liborem bylo zároveň potřeba zacházet trošku jinak než s ostatními hráči. On teď vypadá jako velký plejer a šéf kabiny, ale když jej člověk viděl ve chvíli, kdy třeba v pěti zápasech nevstřelil gól, to byl zase trochu jiný Libor...
Jak snadné bylo s takovým hráčem vymýšlet útočnou taktiku na zápasy?
Vždycky mi vadil komentář soupeřových trenérů: „Oni to nakopnou na Doška, který se o zbytek nějak postará.“ Po tomhle jsem vždy připomínal papírového čerta. Přitom přihrávkové drily, cvičení křídelní hry, která často neměla nic společného s Liborem, samozřejmě centrované míče do šestnáctky, kde Libor byl, jsme trénovali neustále. Slovo nakopávání nesnáším, je to degradace trenéra, mužstva.
Věkově jste měl k Doškovi nejblíž, jste o necelých devět let starší. Jaký byl váš vztah? Dá se říct, že jste se stali i kamarády?
Libora jsem znal z Teplic, ale při mém příchodu do Slovácka jsme si hned řekli, že tykat si budeme jen v soukromí. V kabině mě vždy oslovoval „trenére“, což bylo správné. Nebyl jsem hned nějaký jeho kamarád. Spíš jsme budovali profesionální vztah, který dospěl až do toho stavu, že teď spolu se mnou získá na devadesát procent určitou funkci ve Zbrojovce Brno.
Došek si i ve 38 letech dlouho nechával otevřená vrátka pro případné prodloužení kariéry. Kdybyste ve Slovácku pokračoval, dokázal byste jej přesvědčit?
To nedokážu říct. Ale co se týká hráčské kariéry, myslím, že by ji neprodloužil ani v případě mého setrvání. Jeho poslední půlrok už byl jen záležitostí vůle, snahy dojet nějak sezonu, aby byla úspěšná. Jeho zdravotní stav už byl v některých fázích sezony na hraně.
Při Doškově rozlučce jste mu spolu s vaším realizačním týmem dal kladivo a hřebíky na kopačky. Nebudete jej ještě přemlouvat, ať to nářádí na chvíli uloží do dílny a pomůže vám v Brně?
Já mu kopačky na zeď určitě přibíjet nebudu, rád bych jej využil v určité formě jako součást realizačního týmu. Ale víc bych to zatím nerozebíral.
Došek nastřílel za Slovácko za pět let 52 branek, hráči a trenéři ligových týmů jej zvolili osobností soutěže. Poradí si Slovácko s jeho koncem, nebo se taková ztráta bez posílení nevyhnutelně musí projevit?
Už loni v létě jsme vybrali za možného nástupce Francise Koneho. Jeho zdravotní stav mu bohužel na podzim nedovolil moc často nastupovat, ale na jaře bylo mým jednoznačným cílem, aby dostal co nejvíc příležitostí a mohl prokázat, jestli může zastoupit Libora Doška. Všichni víme, že Libor je jenom jeden, Francis se však ukázal jako jeho možný, velice platný nástupce.
A měl by váš nástupce být důraznější v prosazení posil do defenzivy? Počet inkasovaných gólů v posledních letech rostl, letos už jste jich dostali 51.
Je to hodně. Svědčí to o tom, že obranná činnost celého týmu nebyla optimální, ač jsme se snažili měnit všechno možné. Měnili jsme systémy, rozestavení, tréninkový cyklus, přesto se nám zlepšit bránění neustále nedařilo. Jsou dvě možnosti: buď přijde trenér, který to s tímto týmem zvládne v obranné fázi lépe než já, nebo musí dojít ke změně týmu.
Jaké pocity ve vás vůbec na konci angažmá převládají?
Předně chci říct, že to neuvěřitelně uteklo. Vůbec nemám pocit, že už jsou to od mého příchodu čtyři roky. Teď mě dohání obrovská nostalgie. Získal jsem tady obrovské množství zkušeností. Na rovinu říkám, že předtím jsem byl trenérem někde na hraně druhé a první ligy v Ústí nad Labem, tady jsem se ustálil mezi prvoligové trenéry, ke kterým jsem vždy tak trošku vzhlížel. Slovácko mi toho dalo moc. Jeho úroveň byla o 300 procent vyšší než Ústí. Před pár dny jsem se probudil a říkal si: Ty bláho, až tento týden skončí, už tady nebudu. Předám klíče od bytu novému nájemci, pak už sem budu akorát jezdit. A to hrozně rád - za kamarády, na fotbal, na různé akce. Je nepochybné, že zamáčknu slzu.
Svatopluk Habanec s pamětní mincí, které rozdával na závěr jeho působení ve fotbalovém Slovácku.
Jak na vás Slovácko zapůsobilo jako region?
Lidé jsou tady oproti zbytku republiky úplně jiní. Slovácká pohostinnost a vstřícnost, které jsem zde zažíval... Možná to bylo zčásti i díky mé pozici. Když má město dvacet tisíc obyvatel a na fotbal chodí pět tisíc lidí, znamená to, že pomalu každý čtvrtý člověk mě zná. Ale rozhodně to není jen díky tomu, že na Slovácku zkrátka zažíváte, že vás někdo pozve na nějakou akci, zabijačku, pivo, a automaticky to neznamená, že po vás něco chce. Myslím, že jinde je to často jinak. Rád bych, aby - co se určité vstřícnosti týče - teď nebyl, minimálně v mém okolí, takový rozdíl mezi malým městem a tím brněnským velkoměstem.
Co jste dal vy Slovácku?
To je na posouzení druhých. Snažil jsem se tady zanechat určitou stopu z hlediska koncepce. Opustili jsme systém 4-4-2 a hru jsme začali stavět na fotbalovosti a kreativitě vedoucí k útočnému fotbalu. Širocí stopeři, dominance ve hře, křídelní hra, spousta centrovaných balonů do šestnáctky, spousta hráčů v šestnáctce... Totožná koncepce zároveň prostoupila celým klubem - přes béčko, dorostence až úplně dolů. Bylo to ku prospěchu. Tím, jak jsme chtěli hrát otevřeně, samozřejmě trochu vznikl problém v defenzivě. Je potřeba na tom dál pracovat.
U fanoušků jste byl po celou dobu velkým oblíbencem. Ale tušíte, jestli, až do Hradiště v příštím ročníku přijedete jako kouč Brna, vás přivítají potleskem nebo pískotem?
Předpokládám, že na mě zakřičí: „Svaťo, zamávej!“ Ale určitě od nich zazní i dovětek: „Brno, Brno...“. (směje se)
Budete si chtít vzít některého z hráčů Slovácka s sebou do Brna?
Nemám žádného hráče vytipovaného.
To vás ze současných svěřenců nikdo nezaujal?
Zaujal, ale buď jsou hráči pod smlouvou a nebudu vyvolávat nějaké šílenství. U těch, kterým končí smlouva, jsem zase nenabral pocit, že jsou lepší než ti v současném brněnském kádru.
Už řešíte konkrétní záležitosti týkající se brněnského kádru pro příští sezonu? Máte představu, jak nahradíte končícího tahouna Košťála? A jestli roli špílmachra podržíte zraněnému Zavadilovi?
Zatím moc nechci mluvit o Zbrojovce, to bych měl dělat spíš až ve chvíli, kdy budu sedět na křesle tam. A ani tím nemyslím 1. červenec, od kdy by měla oficiálně platit smlouva. Ty termíny jsou vždy komické, protože ve Slovácku mám smlouvu do 30. června, ale už 16. června tam začne příprava. To bychom se museli s Liborem Doškem hlásit na prvním tréninku ve Slovácku...
