"Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy hrál od začátku v útoku. Spíš jen ke konci. Jsem takovým nouzovým řešením," připomněl Škerle svých 187 centimetrů, které se mohou v závěru při nakopávaných míčích hodit. "Ale vyrostl jsem až v sedmnácti. Útočníkem jsem byl jen v žáčcích, to na výšce nezáleželo."
Když teď vyběhl na hrot vedle Dawida Banaczeka, cítil se podivně. "Byl to nezvyk. Po každé šanci mě to podvědomě táhlo rychle zpátky do obrany. Na hru v útoku jsem se připravoval celý minulý týden, musel jsem si zafixovat, že jsou za mnou ještě záložníci a obránci," pousmál se.
Sigma pod žižkovským vysílačem prohrála 0:2, Škerle se ale po hodině hry dostal do stoprocentní příležitosti ke srovnání skóre.
"Po rohu se ke mně dostal míč, stál jsem úplně sám. Dával jsem to do země, ale brankář střelu reflexivně vyrazil," vzdechl olomoucký odchovanec, který se těšil, že se dočká své druhé ligové branky. "V útoku je k tomu přece jen větší šance."
Nastoupí vepředu i v sobotu proti Jablonci? "To nevím. Záleží, jestli byl trenér spokojený. Já bych se nezlobil, po zranění jsem teď rád za každou příležitost," přiznal Škerle.
