Bylo mu šestnáct, když přiletěl do Evropy za svým snem. Ze slovenské Brezové pod Bradlom se po pár měsících přesunul do Brna, kde už působí dva a půl roku. Nyní se ve Zbrojovce připravuje na první ligu, kterou by si rád užil přímo na hřišti. "Věřím, že na to mám," oznamuje defenzivní záložník, který bydlí v Žabovřeskách a na stadion v Králově Poli cestuje trolejbusem.
Vždycky jste chtěl být fotbalista?
Jo. Začal jsem jako malinký, už někdy v pěti letech. Chodil jsem do školy, ale myslel jsem na fotbal. A doufal jsem, že jednou budu profík. Mým vzorem byl Ronaldinho, učil jsem se, co dělá.
Doma v Dakaru jste chodil na fotbalovou školu. Jak jste se dostal do Evropy?
Přišel nějaký Slovák, který si mě vybral. Vzal mě jako prvního, že jsem nejlepší.
Rozmýšlel jste se, zda máte odejít z domova?
Asi dva měsíce jsem o tom přemýšlel a mluvil jsem o tom s rodinou. Nakonec jsme se domluvili, že to bude nejlepší. Čekal jsem na to, až jednou půjdu pryč a budu žít život, jaký chci.
Bylo těžké si zvyknout na život v Evropě?
Byla to životní maturita. Když člověk odchází v šestnácti z domu, musí se naučit se o sebe sám starat.
Co bylo nejtěžší?
Přijel jsem s kámošem, ale byl to jiný život, než jsem si myslel. Na začátku to bylo těžké, všechno jsem se učil sám. Prát nebo vařit. Ale teď už všechno zvládnu.
A co jazyk?
Čeština je těžká. Teď už ji trochu zvládnu, ale musím si ještě zvyknout a něco se doučit. Pořád se snažím.
Co jste se naučil jako první?
Nadávky, sprostá slova. Když přijdeš mezi kámoše, tak chtějí, ať něco řekneš, a ostatní se pak smějí. Dělali si ze mě srandu.
Jak rychle jste si našel kamarády?
Brzo. Musím říct, že jsou zvědaví na cizince a hlavně na černocha. Furt se na něco vyptávají, ale jsou v pohodě.
Co vám v Česku nejvíc zachutnalo?
Měl jsem oblíbený smažený sýr, ale všichni mi říkali, že není zdravý, tak jsem si začal dělat špagety a kuřecí maso. Teď už jsem smažený sýr dlouho neměl, protože chci být zdravý.
Chybí vám něco z domácí kuchyně?
To jo. Když se chystám domů, tak zavolám mamce, ať mi to nachystá, že už jsem na cestě. Je to jídlo s kuskusem, to je moje oblíbené. Chybí mi to, ale tady si to nemůžu uvařit. Když si to dám doma, tak jsem v pohodě.
Byl jste už letos doma?
Ještě ne. Letos jsem měl individuální tréninkový plán, tak jsem tady zůstal a pracoval jsem. Domů jedu jednou za rok na měsíc, nejradši v zimě.
Nechybí vám v Česku rodina?
Je to v pohodě, můžu s nimi mluvit po Skypu a po telefonu, takže jsme pořád v kontaktu. Zvykl jsem si být tady sám. Navíc mám kamarády, se kterými chodím ven.
Co děláte, když máte volno?
Chodím s kámošema na kafe nebo se projít, abych se nenudil doma. Nebo se dívám na fotbal.
Pijete pivo?
Vůbec, alkohol nepiju. Někdo mi pořád říká: „Dej si, dej si.“ Ale když to nemůžu, tak to přece ani nezkusím.
A nějaký zimní sport jste zkusil?
Ne, vůbec. Bojím se toho, tak to nezkouším, abych si nerozbil hlavu.
Jak vidíte svou šanci, abyste první ligu v Brně začal v základní sestavě?
Trenér říkal, že každý dostane šanci. Musím makat a chytit ji.
Už loni jste měl dobrý začátek, že?
Měl, ale na podzim jsem se zranil a pak jsem měl problém se dostat do základní sestavy. Povedlo se mi to až na konci.
Na čem ještě musíte fotbalově zapracovat?
Musím si věřit. A jak říká trenér: koncentrace, disciplína, nasazení, sebevědomí. To je důležité.
Fanoušci si všimli, že máte až nezvykle tenké nohy. Není to pro záložníka problém?
To je dané. Posiloval jsem, ale nejde s tím nic dělat.
Jaký je váš fotbalový sen?
Dostat se do velkého klubu.
To už dokázalo mnoho vašich krajanů. Jak moc Senegalci zbožňují fotbal?
Moc, je to podobné jako v Brazílii. Hrajeme na pláži, na ulici.
Nechybí vám to?
Chybí, ale musím si zvyknout na jiný život. Doma jsem jenom měsíc v roce, tady po zbytek roku.
Jak vlastně vypadá organizace fotbalu v Senegalu?
Už udělali profesionální ligu, ale mně se v ní vůbec nechtělo hrát, protože když chceš jít pryč, tak máš problémy. Já jsem dělal fotbalovou školu a věřil jsem si, že sám můžu jít dál a dosáhnout úspěch. Je lepší odejít jako mladý, protože se toho hodně naučíš a získáš zkušenosti. Starší hráči to mají v Evropě těžší.
Sníte o reprezentaci?
Na to je ještě čas. Já nikam nespěchám.
Byl jste se někdy podívat na národním stadionu?
Už dávno. Atmosféra byla skvělá a říkal jsem si: "Ježiši, tady jednou musím hrát."
V čem se nejvíc liší africká atmosféra na fotbale od té české?
Tady jsou lidi sprostí a pořád nadávají, u nás je to jinak. Tam fandíš, tancuješ a jdeš domů.
