I z nic neříkající věty lze vystopovat, jak jsou v Opavě překvapeni.
Nemile překvapeni z toho, že třiačtyřicetiletý kouč vzal angažmá v pražské Dukle. V týmu vážného konkurenta, protože lze předpokládat, že Dukla i Opava budou hrát v nejvyšší soutěži o záchranu.
Během reprezentační přestávky ligou pohnul příběh muže, jenž dal otevřeně najevo, že rodina je víc než klub. On koučoval v Opavě, rodina žila na druhém konci republiky v Jablonci. Málokdy se vídali, třeba jen jednou za čtrnáct dní.
„Když mi syn naposledy řekl, ať raději prohrajeme, jen abych byl doma, už to dál nešlo,“ líčil Skuhravý pro deník Sport.
Všichni to chápali. Vyhověli mu. Ale teď nechápou, proč vzal Duklu. Byl to kalkul? Vyvázal se v Opavě, aby mohl trénovat v Praze?
„My jsme národ spekulantů,“ prohodil Günter Bittengel, sportovní ředitel Dukly. „Roman už u nás před třemi čtyřmi lety pracoval u mládeže, osvědčil se, ale pak si šel svou cestou. Když skončil v Opavě, naskytla se nám příležitost, tak jsme ji využili.“
Dukla v sedmi zápasech ještě nezískala ani bod, Opava o víkendu poprvé vyhrála. „A vás by napadlo, že po prvním vítězství v Opavě skončí?“ přemítal Bittengel.
Kdo Skuhravého zná osobně, ví, jak těžce odloučení od rodiny nese. Zvlášť od šestiletého syna. Kvůli fotbalu neviděl vyrůstat staršího kluka a dceru. Třetímu dítěti už chybět nechtěl.
Ze stadionu, na kterém v pátek vedl páteční trénink, to má Skuhravý domů lehce přes hodinu. Z angažmá, které v týdnu sám od sebe ukončil, denně dojíždět přes čtyři hodiny logicky nemohl.
I proto měl s opavským šéfem Markem Hájkem dohodu, že kvůli rodinným důvodům může kdykoli skončit. Nebylo s tím však vázané, že nemůže pracovat jinde.
„To, že se to seběhlo tak rychle a brzy, může pro někoho vypadat nepřijatelně, ale já jsem profesionál a Opavě jsem dal, co jsem mohl,“ zdůraznil Skuhravý pro klubový web Dukly.
Ve své první sezoně dal Opavě finále poháru. Vyřadila čtyři prvoligové soupeře Slovácko, Plzeň, Brno a Boleslav. Porazit ještě Zlín, hrála by základní skupinu Evropské ligy.
Když Opavu vedl druhým rokem, postoupil s ní mezi českou elitu. V Dukle nahradil kamaráda Pavla Drska, s nímž pracoval v Jablonci.
„I proto bylo pro mě složité nabídku vzít. Tím, že můžu být blíž rodině, protože se dá v pohodě dojíždět, že práce je dlouhodobého rázu a že se ztotožňuju s filozofií Dukly, rozhodl jsem se přijmout.“