„Kdy naposledy jsem v lize dvakrát skóroval? To je jednoduché, nikdy,“ rozdával dál úsměvy Antonín Fantiš.
Takže si to užíváte...
Pocit je super, ale trošku si říkám, že ty góly mohly být i tři, po jednom z rohů jsem tam měl nadějnou hlavičku. Ale jasně, jsem rád.
Určitě vám pomohlo, že jste na rozdíl od předchozích zápasů nastoupil na hrotu útoku.
Míra Slepička si nešťastně zlomil nohu, takže jsem šel místo něj na hrot, vyšlo to na mě. Já jsem se v útoku vždycky cítil dobře, pamatuju si, že jsem měl v Baníku úplně nejlepší sezonu, když jsem na tomhle postu nastupoval. Snažil jsem se toho využít a naštěstí to dopadlo dobře. Dvě branky, výhra 3:0, takže paráda.
Když se Miroslav Slepička minule zranil, bylo hned jasné, že šanci na špici ofenzivy dostanete vy?
Upřímně, já jsem si v hlavě sám pro sebe říkal, že to jasné je (smích). Trenér možná měl i nějaké jiné varianty, ale já jsem věřil, že tam postaví mě.
Jak dlouho jste na tomhle postu v lize nenastoupil?
Já už jsem letos hrál na hrotu v Ostravě, ale tam to vůbec nevyšlo, po dvaceti minutách jsme zjistili, že nám to kombinačně neklape, takže došlo ke změně. Mimo tuhle epizodu tak tři, možná i čtyři roky.
Byl to pro vás hodně velký rozdíl oproti pozici na křídle?
Je to hodně o soubojích, musím často napadat protihráče. Pracuju pro tým, a když jsem navíc přidal ještě dva góly, tak jsem rád. Ten výsledek hovoří za vše.
Dříve se o vás mluvilo jako o velkém talentu českého fotbalu. Začínají přicházet vaše chvíle?
Talent už bohužel nejsem (smích). Musím přiznat, že mě provázely myšlenky na konec kariéry, protože jsem měl opravdu velké problémy s kolenem. Naštěstí jsem se dal do kupy, nevzdal se a teď mi to přináší ovoce.
Konec kariéry? A čím jiným jste se chtěl zabývat?
Nevím. Něco jsem měl, ale fotbal natolik miluju, že jsem se musel kousnout. Za každou cenu jsem se chtěl vrátit.
A nakonec to vyšlo nejen s návratem na hřiště, ale po letech i do mateřské Příbrami.
Jsem strašně rád, že mě pan Starka vzal domů, za to mu patří dík. Stejně jako trenérovi Csaplárovi, který také chtěl, abych sem šel.
Přispívá vám tedy i tohle známé prostředí k tomu, že se vám daří?
Paradoxně jsem udělal svoje nejlepší rozhodnutí, že jsem šel z první do druhé ligy, když jsem se loni do Příbrami vrátil. Protože předtím jsem se po všech stránkách docela dost trápil. Zranění se střídala, celkově to vůbec nebylo dobré. Tady jsem doma, hrozně mi to pomohlo a teď se v první lize cítím líp a líp. Hraju, mám hodně minut a cítím se fajn.
Příbramský útočník Antonín Fantiš pomáhal zdravotníkům odnést zraněného spoluhráče Miroslava Slepičku na nosítkách z hřiště.
Nejste v kabině až překvapeni, jak se Příbrami jako nováčkovi v lize daří?
Předvádíme hodně zajímavý fotbal, takový v lize hraje málokdo. Venku nám to moc nejde, ale doma ukazujeme super výkony a máme i super výsledky. Já jsem čekal, že na tom nebudeme špatně, takže já překvapený nejsem. Ale ještě se může stát cokoliv, klidně nás může potkat série proher, nebo naopak šňůra vítězných zápasů. Tak jsme to loni měli i ve druhé lize.
Ještě jednou na téma překvapení. Nezaskočilo vás, jak byla Boleslav mizerná, když přijela jako nejproduktivnější celek soutěže?
Překvapili mě v první půli, ta od nich nebyla úplně dobrá. Ve druhém poločase už zapli, ale my jsme naštěstí vstřelili dva góly, a to už se každému blbě dotahuje.
Vlastně jste si s Boleslaví snahou o ofenzivní styl podobní...
Upozorňoval nás na to i trenér, že to tak je, oba týmy často skórují i hodně inkasují. Proto se celkově snažíme hodně pracovat na defenzivě. Tentokrát si myslím, že to bylo dobré, až na závěr, kdy nám to před brankou hodně hořelo. Nakonec jsme to vzadu zvládli s nulou a to se počítá.
Příště jedete na Slavii, zaberete konečně i venku?
Já doufám, že jo.
