"Od začátku jsem věřil, že to takhle skončí. Všichni mě utvrzovali, že není možné odsoudit člověka na základě nějakého prohlášení," řekl pětatřicetiletý gólman, který však stále nemůže chytat. Disciplinárka mu kvůli korupci zastavila činnost na rok a půl, proti čemuž se odvolal.
Oddechl jste si po rozsudku?
Neřekl bych, že se mi už ulevilo. Státní zástupce si nechal lhůtu na odvolání a člověk, který tady byl ráno svědčit, mi nahnal trochu strach, co všechno se mohlo přihodit. Samozřejmě jsem rád, že to tak dopadlo.
Co vám běželo hlavou, když svědek Hrubý líčil drsné praktiky z fotbalového zákulisí?
Není to příjemné. Když se hovoří o vás, co se všechno může stát mně či mé rodině, tak bych to nikomu nepřál.
Věříte, že vám fotbalová odvolací a revizní komise dovolí zase chytat?
Věřím, že mě očistí a budu moci fungovat dál. Když mé odvolání nedopadne, budu to řešit s advokátem a pokusím se právní cestou domoct, abych byl očištěn a případně si vymohl finanční kompenzaci. Ale to v tuto chvíli neřeším.
Nemáte obavy, že odvolací komise vaší kariéru předčasně ukončí?
Právě že mám. Ale pokud byl u soudu člověk ze svazu, který zopakuje slova soudce, měl bych mít velkou šanci. Ale v Praze je to všelijaké. Ještě jednou jim budu věřit.
Byl byste připraven zase naskočit do zápasového rytmu?
Trénuju, ale i kdyby to na odvolačce dopadlo ve středu dobře, tak nevěřím, že o víkendu naskočím. Zdenovi Zlámalovi to jde, chytá výborně. Musel bych se zapojit párkrát s béčkem a od zimy začít chytat. Ať už to bude v Sigmě, nebo kdekoliv jinde, chci pokračovat. Dokud jsem zdravý, což musím zaklepat, chtěl bych ještě dva roky vydržet.
Soudce vás sice zprostil obžaloby, ale zároveň připustil, že ke korupci zřejmě došlo.
Je to názor soudce. Já mohu za sebe říct, že se to nestalo. Ale to je jeho věc, jeho právo.
Soudce Vašků také mluvil o fotbale, tedy o vaší profesi, jako o žumpě. Souhlasíte s ním?
Když se staráte jenom o fotbal, o výsledky, tak vám to nepřijde. Ale pokud vezmu jednání disciplinárky v mém případě, tak musím dát soudci za pravdu, že něco na tom je. Ale neříkám, že je to žumpa.
Co se ve vás odehrávalo, když šéf Bohemians Karel Kapr vám před soudem do očí říkal, že by nechtěl být vašimi dětmi, protože jste na ně minule přísahal, že mluvíte pravdu?
Kdybychom nestáli před soudem a byli někde venku, tak by to asi pro pana Kapra dopadlo blbě. Ale beru to tak, že před soudem si nemůžu dovolit to, co si dovolil on. Nechci to řešit přes noviny. Rodinu bych dal úplně stranou. Bylo to od něj jen slabošství. Nic víc.
Jak jste zvládal tlak v uplynulých měsících?
Střídal jsem dobré období, špatné a období zmaru. Ale rodina mě držela. A lidi okolo mě podporovali, že mě nemohou za nic odsoudit.
Přesto: nebál jste se rozsudku?
Byl jsem prostě smířený, že padne rozhodnutí a někam se to pohne. Kdybych byl odsouzený, odvolal bych se dál.
To se nestalo, ale vaše pověst utrpěla. Cejchu podvodníka se budete zbavovat jen těžko.
Pověst nezachráním.
Jste s tím smířený?
Nejsem, ale poraďte mi, co mám proti tomu dělat? Nic. Je to stejné jako před lety s Hastíkem. Ale tomu se člověk neubrání. Život jde dál, mám rodinu. Když to nepůjde fotbalem, půjde to jinak.
