Vždy byl možná trochu nenápadný, neplnil titulní strany a nepřekypoval výstřednosti. Slovenský fotbalista Patrik Hrošovský je však nepopiratelně hvězdou, kterou česká liga nyní ztrácí.
V plzeňské Viktorii strávil dlouhých deset let. Přes juniorku a všemožná hostování si vydřel místo v hlavním mužstvu a stal se plícemi týmu. Po neúspěšné odvetě 3. předkola Evropské ligy proti Antverpám nyní Plzeň opustí a v sedmadvaceti letech se přesune do belgického Genku za novým angažmá.
Jak jste duel zvládal po psychické stránce?
Emotivní to bylo možná až na konci, kdy jsme dostali gól. Říkal jsem si, že jsou to možná poslední chvíle, které tady hraju. Těžko říct, zda na celý život, ale v této chvíli určitě ano. Bohužel to dopadlo tak, že jsme nepostoupili. Ale takový je fotbal.
Příležitosti na rozhodnutí jste si vytvořili.
Měli jsme tam šancí dost, abychom dali ještě gól a řešilo by to postup pro nás. Bohužel jsme ho nedali. Antverpám pak stačí jedna standardka, která je dobře kopnutá, a dají z toho postupovou branku. Bohužel. Soupeři gratuluju.
Jak proběhly vaše poslední chvíle v dresu Viktorie?
Slzy ještě nebyly, ale bylo to dojemné, protože jsem se trochu loučil s fanoušky. S týmem a všemi lidmi, se kterými jsem tady zažil strašně moc pěkných chvil, se rozloučím až v dalších dnech. Zatím na to není vhodná chvíle.
Už jste na začátek další etapy připravený?
Bude to takové zvláštní. Chtěl jsem si vyzkoušet zahraniční angažmá, a když už tam jdu, tak jsou ty pocity asi ještě trochu nostalgické, že po takové dlouhé době opouštím klub. Tak to ve fotbale a v životě chodí a já už se těším na tu novou výzvu, která přijde.
Plzeň se mění, to už asi odvrátit nelze.
Nějaká éra končí. Někteří hráči tady skončili po minulé sezoně, přešli do jiných funkcí. Ale myslím, že přišly dobré náhrady. Nebylo to jednoduché, ale myslím, že Plzeň může navázat na další úspěchy.
Vzpomněl jste si na některé utkání? Které se vám v průběhu zápasu v hlavě vybavilo?
Byl to podobný zápas jako se Sportingem Lisabon, taky jsme to dotáhli a dostali gól v prodloužení, který nás vyřadil. Celkově ten fotbal ale aspoň lidi bavil a bylo se na co dívat. Bohužel s trpkým koncem pro nás.
Co si s sebou z plzeňského působení ponesete?
Za tu dobu jsem poznal strašně moc dobrých lidí a prožil nezapomenutelné momenty. V době, kdy jsem přišel, Plzeň začínala takovou zlatou éru. Když jsem tu začínal v roce 2010, zrovna vyhrála pohár. Občas jsem se dostal i k trénování s áčkem, ale to bylo bez šance. Postupem času jsem šel po hostováních a kariéra šla nahoru. Podařilo se mi dostat až do hlavního mužstva, což se moc klukům tady v Plzni nepovedlo. Co jsem hrával, tak možná David Štípek, Michael Krmenčík a ještě Vláďa Darida. Jsem vděčný za to, co jsem tu zažil. Byly to krásné chvíle. V Plzni i žiju, takže na to určitě nezapomenu a budu se sem rád vracet.
Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohl udělat krok dál?
Možná jsem si to říkal už v roce 2016, kdy bylo Euro. Ale to mi tehdy bohužel moc nevyšlo. Možná jsem na to v té chvíli ještě neměl. Všechno je tak, jak má být. Přišlo to teď, beru to tak, jak to je a těším se na to.
