Teď už zase přepne na práci. S Hanáky chce v nadcházejícím ročníku obhájit triumf v poháru a dostat se do Evropy, když už je tam UEFA letos nepustila kvůli korupční aféře.
Když zmiňujete, že ´to byla dřina´ mluvíte o sobě, nebo o Nikolasově mamince?
Spíš o sobě. Maminka byla pod práškama, takže byla docela v klidu. Měla stahy, ale dobrý. Jenom pak to nešlo, tak jsme museli na císařský řez. A to už jsou nervy spíš pro otce než pro maminku. Člověk sedí hodinu na chodbě a čeká, to není nic příjemného. Ale dopadlo to dobře. Ten zážitek se nedá k ničemu přirovnat. Ve chvíli, kdy vám přinesou dítě, vám hlava nic nebere. Stál jsem nad ním pět minut a říkal si: To není možný! Zážitek je to neskutečný, přál bych ho každému. Říkal jsem si, proč jsem to neudělal už dřív. Brečel jsem jak želva, to musím přiznat.
Budete chtít z kluka fotbalistu?
Teď je mi to úplně jedno. Hlavně ať je zdravý a nezačne kouřit v páté třídě. Měl bych radost, kdyby byl fotbalista, ale ta moje je z antifotbalové rodiny.
Dítě chlapa změní. Myslíte, že vás změní i jako hráče?
Nevím, to se musíte zeptat za dva měsíce, jestli mě zklidní, nebo budu ještě horší než jsem. Ale pohled na svět to člověku změní určitě. Zjistíte, že starosti, které jste měl dodneška, byly banality.
VZPOMÍNKA NA ÚNOR. Michal Ordoš pózuje při focení k projektu Zaplňme Sigmu se šálou, která vybízí k jednotě. Sám se tehdy vzdal části výplaty dokud nebude jisté, že se klub zachrání.
Řešil jste v hektickém období, že byste z Olomouce přestoupil, nebo i kvůli založení rodiny stěhování nepřichází v úvahu?
Něco jsem řešil, ale tím, že jsme čekali mimčo a nabídky byly z destinací, kde by to s malým dítětem nebylo moc dobré, tak jsem to zavrhl. I z Olomouce jsem dostal jasné stanovisko, že nemám vůbec přemýšlet o tom, že by mě někam pustili.
Ani nedaleká Senica, kam vás lákal bývalý olomoucký trenér Zdeněk Psotka, nebyla pro vás téma?
Trenér Psotka mi volal, když tam byl asi týden. Bavili jsme se spíš okrajově. Říkal jsem mu, že zatím určitě za ním nepřijdu, ale může se stát, že mi trenér oznámí, že tady nebudu hrávat, a do konce srpna se může ještě něco udělat. Ale nebylo to tak, že bychom se bavili konkrétně a pan Psotka si pro mě jel s kufrem peněz.
Není to trošku paradoxní? Právě Psotka vás z Olomouce pustil hostovat do Kapfenbergu, neboť už vás v týmu nepotřeboval.
Pro mě to paradox nebyl. I přesto, že mě pustil do Rakouska, byla vždy naše spolupráce dobrá. Nikdy jsme s ním neměl problém. Respektoval jsem ho jako trenéra i jako člověka. Dnes se na Rakousko dívám jinak. Pochopil jsem, jak to myslel. Říkal mi, že si mě nedokázal představit hrát s Marou Heinzem. A měl asi pravdu, ne?
Asi ano, s Heinzem v sestavě vám to vedle sebe na podzim opravdu neklapalo, ale vy jste se v základu na rozdíl od něj udržel. A pak jste začal hrát skvěle.
Ale tehdy bych na lavičce seděl, protože Mára byl nový a musel by hrát.
Heinz v týmu zůstal, vůbec konkurence v ofenzivě je nevídaná.
Celkově je konkurence dopředu velká, nejen v útoku, ale i v záloze. Honza Navrátil může hrát uprostřed, zprava, zleva. Já můžu hrát na hrotu, dole. Na šest postů je patnáct lidí. Konkurence je dobrá věc, ale když vím, že se mám dostat přes čtyři lidi, tak musím dva přejet tramvají a čekat, jestli třetího někde nesrazí auto. Když odešel Adam Varadi, říkal trenér Pivarník v kabině Vaškovi Tomečkovi: "Venco, zas máš blíž do sestavy. Ještě tři lidi!"
Ale není to přece spíš tak, že se ti tři mají dostat přes vás?
Já doufám. Ale má pozice se může změnit, protože přišel nový trenér. Může se stát, že první dvě kola vybouchnu, dá tam někoho, kdo se chytí, a celý podzim prosedím na střídačce. To k fotbalu patří. Všichni jsme startovali na stejné čáře. Ale věřím, že mě trenér zná, viděl naše zápasy. Snad bych se do sestavy dostat mohl. Zvlášť když je ještě Zdeněk Klesnil zraněný. Pozice nahoře je svým způsobem volná, i když je tam zase Martin Doležal, který je v přípravě klasicky vynikající.
Vy se vidíte spíš na hrotu, nebo se lépe cítíte pod ním, kde více uplatňujete vaši rozehrávku?
Já se vidím v jedenáctce, doufám! Pak je mi to celkem jedno. Na jaře mi vyhovovalo, že jsem hrál venku na hrotu a doma většinou pod hrotem, protože je to pro mě jednodušší. Venku jen čekám a sbírám míče, doma mě baví víc hrát, soupeře častěji přehráváme. Ale vcelku je mi to jedno. Když to nepůjde ani na tom jednom fleku, najdu slabinu v mančaftu jinde a někoho vytlačím.
V AKCI. Olomoucký útočník Michal Ordoš při zpracování i v souboji.
O velké tlačenici v útoku svědčí fakt, že Olomouc na hostování do Senice pustila Adama Varadiho, v minulé sezoně nejlepšího střelce týmu. Překvapilo vás to?
Prostě je to tak. Když se podíváte na to, jaká máme křídla, tak jsou tam kluci, kteří měli fantastické jaro, i když Vari přišel na hřiště a rozhodl zápas gólem, těmi jeho šupami – to jsou samí krasavci asi jako já. Varadi měl to štěstí, že zápasy rozhodoval. Zaplaťpánbůh za ty jeho góly! Ale třeba Kuba Petr hrál tři roky dobře, vypadl ze sestavy kvůli zranění, ale teď je zpátky a Vari by to měl zase těžší. Dostat se přes jednoho dva se ještě dá, ale když máte na svůj post pět šest lidí, tak je to těžký.
Není to až nezdravé?
Postupně se to zužuje. Varadi je pryč, zranění jsou Klesnil s Vašíčkem. To jsou tři útočníci. Ale pro kluka není příjemné, když má za sebou tři vlčáky čekající na šanci a ví, že musí hrát pořád nadstandardně, protože trenér dá šanci jiným. Hodně záleží na trenérovi, jak dokáže hráče podržet. Trenér Psotka se sestavou rotoval, říkali jsme mu Benítez. Někdy to bylo ku prospěchu, někdy ne.
Soupiska týmu vypadá silně. Na jaře jste vyhráli domácí pohár a byli třetím nejlepším týmem ligy. Pokud byste v tom pokračovali, mohla by Olomouc čekat zajímavá sezona...
Těším se! Začátek je pro nás důležitý, máme velmi dobrý los. Když chytneme začátek, dá se už po šestém kole říct, kam ta sezona bude směřovat. Věřím tomu, že jsme schopni hrát navrchu, protože doma budeme určitě silní a za poslední dva roky jsme se docela naučili vyhrávat i venku. Mohli bychom uhrát dobrý výsledek a třeba i obhájit pohár.
My jsme byli vedením po finále ujištěni, že poháry hrát můžeme. Bylo to ale jen naoko... Olomoucký útočník Michal Ordoš o zakázaném startu v evropských pohárech |
Díky vítězství v českém poháru jste měli startovat ve třetím předkole Evropské ligy, ale UEFA vám to kvůli tři roky staré korupční aféře zakázala. Nemůže to s vámi zamávat, přestože jste i s takovou variantou museli počítat?
Tak museli... My jsme byli vedením hned po finále ujištěni, že jiná varianta neexistuje, že poháry hrát můžeme...
To však nebyla pravda.
Pak jsme se dozvěděli, že nám to vedení takhle prezentovalo, abychom byli v klidu a nic neřešili. Bylo to jen naoko. Vedení to tušilo a bálo se, že budou sankce větší. Nakonec to prý podle nich dopadlo ještě dobře. Mě to prostě mrzí. Těšil jsem se, když jsem viděl, jaké možné soupeře jsme mohli mít. Když jsem se to dozvěděl, byl jsem naštvaný, ale nic s tím neudělám. Zpátky je odhodlání, že to v novém soutěžním ročníku zkusíme znovu.
