Prý jste se až na poslední chvíli rozhodl, že budete na lavičce.
To není podstatné. Utkání trenéry vždycky dostane do euforie, až do 70. minuty to docela fungovalo. Závěr byl horší. Týden s tím bojuju, před zápasem se mi to vrátilo, včetně antibiotik. Zvládnout se to dalo, ale představoval bych si lepší zdravotní stav.
Stejně jako u vaší defenzivy, ze které vypadly opory – brankář Buchta, kapitán Vepřek, stoper Jemelka. Jakou to sehrálo roli?
Pro mě to bylo zásadní, protože Michal Vepřek i Venca Jemelka patří k oporám týmu. My se neschováváme za to, že šíře kádru je omezená. V momentě, kdy vypadnou dva tři hráči, tak je to znát. Ale pokud chceme hrát na těchto příčkách, tak hráči z lavičky musí být schopní je zalternovat. Roman Polom to zvládl velmi dobře. Z levé strany jsme to museli přeskládat, ale i tak si nemyslím, že by to byl zásadní problém. Musím vyzdvihnout Michala Reichla, který odchytal vynikající utkání.
Díky jeho zákrokům jste ještě 15 minut před koncem vedli.
Nakonec to dopadlo podle očekávání, byť jsme do prvního gólu byli schopni Slavii vzdorovat. Podařil se nám taktický záměr – eliminovat jejich rozehrávku a zároveň být pozorní v defenzivě. Až na výjimky jsme jim v prvním poločase žádné šance nenabídli, kdežto my jsme mohli minimálně dvakrát skórovat – Hála šel na brankáře, Sladký střílel těsně vedle. Potom jsme se dostali do vedení, ale musím říct, že síla Slavie je obrovská – typologie hráčů, standardní situace, tlak do vápna. Mají to zvládnuté. Už poněkolikáté takhle otočili zápas. Ta jejich tribuna jim v tom pomůže. Prostě jsme neodolali.
V čem byl hlavní problém?
Asi největší starosti nám dělalo, že jsme nebyli schopni od 60. minuty udržet balon, trošku rozmělnit tlak. Byť soupeř otočil stav na 1:2, měli jsme zase čistou situaci, kdy Řezníček šel sám na gólmana. Kdybychom vyrovnali na 2:2, myslím, že už by to Slavia nezvládla. Třetí gól už pramenil z toho, že jsme hru hodně otevřeli a byli vysoko ve větším počtu hráčů. Neřekl bych, že nás Slavia přehrála fotbalovostí, to vůbec ne, zválcovala nás fyzickou silou a jednoduchým fotbalem.
Dalo se tomu vůbec nějak čelit?
Když si vezmete typologii našich hráčů – Houska, Texl, Falta, Sladký, jsou to všichni spíš subtilní typy. A čelí fyzicky vyspělým hráčům –a nebudeme si nic nalhávat – i kvalitě. Co převáděl Stoch v některých situacích, to je evropský hráč. Takové typy nemáme. A tím si vynucují tlak. Musím uznat obrovský vnitřní charakter toho mužstva, za gólem šli a frenetické publikum na tribuně za bránou nás uvařilo. Když jsem se bavil s hráči, říkali: Valí se to na nás a nejsme schopni tomu čelit. To bychom my museli nabídnout rozdílovou kvalitu, abychom tlak otupili. To se nepodařilo.
Když jste Sigmu převzal, tak jste v prvním utkání jel na Slavii a vyhráli jste 2:0. Vzpomněl jste si na to, když jste vedli?
To je nesrovnatelné. Ani atmosféra tehdy nebyla na stadionu taková. Bylo to mé první utkání a hlavně jsme dali druhý gól. To byl zásadní rozdíl. První poločas byl hodně podobný. Slavia se nevytvořila velký tlak a mohli jsme odskočit. Dneska tam jsou schopni dát ze střídačky Van Burena, Tecla – co hráč, to obrovská kvalita. My střídáme trošku jiné hráče. Jsme v jiné situaci, na to si nestěžuju, jenom říkám objektivní důvody tady toho stavu.
Jakub Řezníček znovu vpředu moc míč neuhrál. Co říkáte na jeho výkon?
Kuba udělal daleko víc práce než v předešlých utkáních. Byly tam však dvě situace, kdy jsme se potřebovali dostat z tlaku, ale stopeři byli u míče první, tam jsme potřebovali, aby se k němu dostal dřív, vykoledoval si faul, prostě tu situaci uhrál. Nechci ho vůbec zatracovat. Dostal se do příležitosti, pracoval hodně dobře, ale očekávání, která jsou na něho kladena z naší strany, jsou vyšší. Zvlášť v těchto vypjatých zápasech je o to důležitější, aby tyto míče uhrával.
Na jaře nejste v ofenzivě tolik nebezpeční jako na podzim. Čím si to vysvětlujete?
Utkání se Slavií bych neslučoval s těmi ostatními. Narazili jsme na top tým soutěže. Příprava vypadala z pohledu ofenzivy hodně dobře, branky jsme dávali, ale už poslední utkání nám tolik nevycházela. Když jsme se prosadili, tak většinou ze standardek. Moje vysvětlení je, že soupeři jsou na nás daleko víc připraveni. Jarní soutěž je úplně jiná než na podzim, kdy proti nám hráli soupeři otevřeně, my jsme ještě měli výhodu postupujícího týmu – moc nás nebrali vážně. I jejich menší zodpovědnost nám dávala v utkání prostory na to, abychom byli daleko produktivnější, dostávali jsme se do víc šancí. Teď už hrají všichni o záchranu, nebo o poháry. Pak je důležitý faktor individuální kvality, rozdílu, někteří hráči nejsou v optimální formě, ale nezbývá než pracovat a zlomit to. Věřím, že proti Karviné se prosadíme i jinak, než že nám soupeř daruje šanci.
Slavia vám na druhém místě utekla na pět bodů. Začnete se teď dívat spíš pod sebe?
To je asi věčné novinářské téma. Pořád jsme v nadstandardním postavení na to, jakým kádrem disponujeme. Máme osm odchovanců v sestavě, když se podíváme na Slavii, to byla více méně cizinecká legie. Má jiné možnosti. Druhé místo by bylo obrovsky lákavé, ale ruku na srdce – laťka je pro nás hodně vysoko, i proti Slavii se to ukázalo. Říkal jsem, že bych si strašně přál, abychom udrželi pětku, jestli to bude stačit na poháry, není teď úplně určující, něco jiného budu říkat poslední zápas. Ale pětka nejlepších týmů je pro celé mužstvo motivující. A nebude to vůbec jednoduché, dotáhl se tam Jablonec, Bohemka. Tlak zespod bude. Ale pořád se musíme dívat sami na sebe, musíme zvládat utkání doma, ale musíme už taky něco uhrát venku.
