Rozhovor se tak nesl v optimistickém duchu.
Marku, jaká byla cesta z Nové Bani do Plzně?
Cesta mi zabrala asi sedm hodin. A první dojmy? Plzeň je větší město a já jsem kromě ruské Jaroslavle hrál vždycky v menších městech. Poprvé jsem také v českém klubu a první pocity jsou pozitivní. Všichni mě tu přivítali velmi hezky a snaží se mi vytvořit podmínky, abych se co nejrychleji adaptoval.
Oproti ostatním posilám, které Plzeňáky z české ligy znají, to máte horší. Jak vás přivítali hráči v kabině?
S každým hráčem jsem si podal ruku a představil jsem se. Je pro mě zatím těžké si všechna jména zapamatovat, znám je jen podle příjmení. Ale snad je to otázka dní.
Trenér Pavel Vrba, který vás do Plzně přivedl, vás zná z působení v Púchově. Co vám při příjezdu řekl?
Hned ho zajímal můj zdravotní stav, jak na tom je operované koleno a jak jsem na tom kondičně. A rozhovory budou ještě pokračovat, abych se rozkoukal a poznal, jak to ve Viktorii chodí.
Mě také zajímá váš zdravotní stav, jak tedy na tom jste?
Nechci to zakřiknout, ale koleno už je celkem zdravé, začínám pracovat na kondici, kterou mám po půlročním výpadku mizernou. Ale hlavní je, že koleno nebolí, je to v pořádku, takže můžu běhat a ještě tento týden začít dělat i nějaká cvičení s míčem.
Kdy myslíte, že budete stoprocentně připravený?
Věřím, že na začátku sezony to bude. 25. července bych rád nastoupil.
Už máte v Plzni byt?
Zatím ne, bydlím na hotelu. Ale v nejbližších dnech bych si měl jít prohlédnout byt. Zatím jsem tu sám, rodina je doma. Všichni tři, i s malou dcerkou, tady budeme až po herním soustředění v Rakousku.
Kromě roku stráveného v Jaroslavli jste hrál jen ve slovenských klubech Nitře, Půchově a Ružomberku. Čím vás zlákala česká liga?
Proti českým mužstvům jsme hráli jen nějaké přípravné zápasy, nebo jsem ji sledoval v televizi. Jsem zvědavý, jakou má opravdu úroveň. A také jsem rád, že Plzeň je ambiciózní klub s velkými ambicemi.
V Púchově jste zažil i pohárové zápasy s Barcelonou...
To ano, to byla dvě nej. Venku jsme dostali příděl 0 :8, což obletělo svět. Doma jsme ale dokázali hrát 1:1. Obojí byly zážitky. Stejně jako MS do 20 let ve Spojených arabských emirátech, kde náš nároďák zastavila až Brazílie v zápase o čtvrtfinále.
V Plzni už hráli Slováci Ilizi, Mucha nebo Robo Jež. Měl jste od nich reference?
Znám je, ale o Plzni jsem s nimi nemluvil. Hlavně Robo Jež v Plzni zanechal dobrý dojem. Chtěl bych ho napodobit.
A dát jako útočník co nejvíc gólů?
Samozřejmě. Vím, že jako od útočníka se ode mě góly čekají.
Kolik jste jich dal zatím za sezonu nejvíc?
Asi deset v Ružomberku, ale tam jsem měl stále problémy a neodehrál jsem plný počet zápasů. Teď na jaře jsem půlroku nehrál kvůli zranění, předtím jsem měl disciplinární prohřešky. A za polovinu sezony jsem odehrál čtyři zápasy, měl jsem červené karty.
Působíte vyrovnaně. Mluvíte ale o červených kartách. Na hřišti jste tedy horká hlava?
Měl jsem sezonu, v níž jsem nasbíral tři červené karty. Byla to ale shoda náhod a nechci se k tomu moc vracet. Do té doby jsem měl na kontě jednu červenou a přišla sezona a stál jsem dvanáct zápasů za karty. Doufám, že se to nebude už opakovat. A k té horkokrevnosti - nerad prohrávám. Ať je to zápas nebo osobní souboj. Také nemám rád nespravedlivost, a když se k tomu přidají rozhodčí...Už si na to ale dávám pozor. Chci být na hřišti zajímavý jen dobrou hrou.
