Tu však Poznar nedal, balon poslal jen do břevna, a tak mohl náhradník Knobloch slavit s týmem důležitou výhru 1:0.
„Konečně jsme doma po dvou remízách vyhráli a je to pro nás obrovsky důležité vítězství. Navíc podle mě má Zlín tým na to, aby měl bodů víc, než dosud získal,“ tvrdil 28letý gólman Milan Knobloch, pro něhož to byl za dva roky v Liberci teprve sedmý prvoligový start.
Jak nepříjemné bylo rychle naskočit v tomto počasí do zápasu?
Je to určitě jiné, než když jdete chytat od začátku, a samozřejmě složitější. Na druhou stranu člověk musí být připravený vždycky, kdyby se něco stalo.
A teď se stalo, stihl jste se vůbec rozcvičit?
Jako obvykle jsem se rozcvičoval o poločase, ale v tu chvíli před střídáním jsem měl vlastně jen nějaké dvě tři minutky na to, abych se převlékl. Takže jsem se před vstupem na hřiště už ani nijak rozcvičit nestihl, Filip mi jen popřál hodně štěstí a šel jsem na to.
Tušil jste, že se vašemu parťákovi při tom výběhu za vápno a odkopu míče něco stalo?
V první chvíli jsem si myslel, že mu soupeř nějak šlápl na nohu nebo ho trefil do hlavy. Následně po zápase jsem se dozvěděl, že mu nějak cuklo ve svalu.
Pět minut před koncem přišel klíčový moment zápasu. Vedli jste 1:0 a Zlín kopal penaltu...
...penalta je pro gólmana vždy složitá. Můžete jen doufat, že ten střelec nezvolí nejlepší řešení a dá vám šanci zasáhnout, nebo to trefí do tyče, břevna nebo vedle. A teď jsme měli štěstí.
Měl jste Poznara nějak načteného, kam penalty kope?
Naposledy proti Ostravě to dával doprostředka, tak jsem se snažil co nejdéle stát a pak jsem šel do strany, kam to kopl. Ale kdyby trefil míč do brány a ne do břevna, tak bych to nechytil ani náhodou.
Míč se odrazil na čáru a ven, neměl jste strach, že by to přece jen mohl být gól?
Jak jsem si předtím vůbec nebyl jistý tím, že před penaltou tam byla nějaká naše ruka, tak tohle jsem věděl stoprocentně hned, že to nebyl gól, protože jsem na to koukal.
