„Můžeš být pyšný na to, co jsi dokázal,“ vzkázal mu Tomáš Rosický.
„Vítám tě mezi námi a přeji ti, ať se ti daří i v mimofotbalové kariéře,“ říkal sportovní ředitel Baníku Marek Jankulovski.
„Vítej ve fotbalovém důchodu. Vůbec není špatný,“ usmíval se Vladimír Šmicer, který s ním v Liverpoolu v roce 2005 vyhrál Ligu mistrů.
Karel Poborský, Jan Koller, Petr Čech, Harry Kewell, Sami Hyypiä, Djibril Cissé, Luis García, Jerzy Dudek, Pavel Nedvěd, to jsou jen někteří ze skvělých fotbalistů, kteří se na dálku loučili s Milanem Barošem na hřišti.
A do toho fandové, kteří mohli do ochozů v omezeném počtu, stáli a mohutně tleskali a skandovali.
Václav Brabec nejslavnějšímu fotbalistovi Baníku předal dres s číslem 27. To číslo už v ostravském klubu nikdo neobleče. Baník ho na Barošovu počest vyřadí ze svých sad dresů.
Na hřiště za Milanem Barošem přišel otec Milan, manželka Tereza i oba synové.
Až pak utkání s Plzní začalo.
 |
Od šedesáté minuty fandové vyvolávali Milana Baroše. A v 73. minutě šel na hřiště místo Ondřeje Šašinky. Diváci stáli a ve stoje mu tleskali.
A v poslední minutě se mohl zapsat mezi střelce, když po centru Filla z pravé strany hlavičkoval těsně vedle branky...
Po závěrečném hvizdu a remíze 0:0 se klaněl fanouškům, kteří skandovali jeho jméno a tleskali mu. Držel se za srdce, na němž měl znak milovaného Baníku.
Ještě jednou se vrátil z šatny. Znovu se klaněl. Znovu ho diváci odměnili potleskem.
A najednou bylo ticho...
