Myslel na rodinu, která při něm stála, když si těžce zranil koleno. Myslel na doktora, který ho operoval. Na fyzioterapeuty, kteří ho postavili na nohy. Na trenéry, kteří na něj čekali. Na životní manévr, který mu kvůli zranění utekl mezi prsty.
Trvalo to tři zápasy a sedm minut k tomu, než se poprvé trefil.
„Myslel jsem vážně, když jsem říkal, že se vrátím silnější,“ prohlásil po vítězství 3:2 nad Karvinou.
Nebýt Krmenčíka, Plzeň by se s přehlíženým outsiderem natrápila ještě víc. Balon se hráčům co chvíli topil v loužích, přihrávky se zadrhávaly. Až plzeňská patnáctka, čili jeden z nejsledovanějších mužů celé ligy, všechno rozčísla. „Je nad schopnosti celé ligy bránit takového hráče,“ zhodnotil karvinský kouč František Straka, co se v sobotu večer dělo.
Takhle se vyfláknout na bránění? To nesnáším, láteřil kouč Straka |
Upřímně, dohola ostříhaný útočník se ubránit dá, ale s jeho přímočarostí a buldočí zarputilostí to jde stěží. Jako v osmé minutě, kdy z pravého křídla hbitě nacentroval Kayamba a Krmenčík si počkal u zadní tyče. I když mu balon padal pomalu až ke kolenům, skočil po něm hlavičkou, protože mu to připadalo nejjistější.
„Nikomu bych nepřál to, co se mi stalo,“ napadlo ho.
Přetrhnout si vazy v koleni, to je (nejen) pro fotbalisty velmi komplikovaná záležitost. Operace, berle, ztráta svalů, deprese, pomalý návrat k normální chůzi, měsíce a měsíce rehabilitace a čekání.
Krmenčík se navíc zranil ve chvíli, kdy se cítil na životním vrcholu. Vstřelil dva góly v Lize mistrů, jeho tržní cena stoupala nad čtvrt miliardy korun a kluby z ciziny mu předkládaly nesmírně zajímavé nabídky. Najednou bum! Nic!
„Říkal jsem si: Co budeš dělat, když ti návrat nevyjde? Půjdeš pracovat ke strejdovi do stavební firmy?“ vrátil se Krmenčík k podzimní krizi.
Nakonec si nakázal: „Ty přece nejsi sr..! Máš manželku, budeme mít druhé dítě, dokážeš se vrátit.“
V letní přípravě se trápil. Dřel, přidával si, pot mu stékal do očí, ale branku míjel. Jako naschvál. V prvních třech soutěžních zápasech zase nula. Chyběla mu lehkost, nadhled, zabijácký instinkt jako by se vytratil.
Snažil se smůlu zlomit silou, ale vystřelil jen jedinkrát na branku. Nejlepší kanonýr předminulé ligové sezony ne a ne chytit správný vítr. Trenér Pavel Vrba ho však v sestavě podržel: „Protože vím, že je to vynikající střelec. Je jen otázkou času, kdy začne dávat góly.“
Ten čas nastal v deštivém sobotním večeru proti Karviné. O první hlavičce už byla řeč, v 63. minutě pak Krmenčík využil perfektní akce po pravé straně a zpětné přihrávce od Řezníka. Stačil se správně trefit a pak se dlaní bouchat do srdce.
Šestadvacetiletý kulomet Krmenčík je zpátky. Teď je otázka, jestli se dostane i do formy, ve které se choval jako nezastavitelný tank. Potřebovala by to nejen Plzeň, kterou už zítra čeká odveta 2. předkola Ligy mistrů v Pireu. Po domácí remíze 0:0 jsou góly nutné.
A pak je tu ještě kapitola s názvem reprezentace, neboť se blíží zářijové kvalifikační duely. Mít Krmenčíka v ráži, to by se hodilo.
