Pochází z Hrejkovic, které jsou pár kilometrů od Milevska. Tam chodil na gymnázium. Z hecu mezi kamarády si jednou na tělocvik vzal kompletní dres Dukly. Mírně tím vyvedl z míry tělocvikáře Pavla Černohlávka, zvyklého na tehdejší tradiční bílé tílko a červené trenýrky.
O tom, jak vznikl váš vztah k Dukle, jsou různé verze. Jak to přesně bylo?
Když byl můj starší bratr v Praze, přivezl dres Dukly, které fandil. A také kopačky. Dres byl podepsaný Josefem Masopustem. Tak jsem zhruba od devíti let začal fandit Dukle. V té době hrávala o titul. Bylo to na závěr Masopustovy éry. To všechno se mi líbilo.
Jezdil jste na zápasy Dukly?
Jezdil. Brácha mě tam brával. Dukla v té době hrávala i poháry. Posadil jsem se ve středu do autobusu a šli jsme na fotbal. To bylo v době, kdy jsem chodil do školy doma. Ale fandil jsem i na studiích v Praze a chodil jsem na zápasy Dukly. Tak se můj vztah k Dukle dlouhodobě vyvíjel.
Kdy jste začal uvažovat, že se budete v Dukle angažovat?
Asi před třemi lety, v době, kdy postupovala do první ligy, tak jsem měl šoféra, který za Duklu fotbal hrál. Někomu tam řekl, že jsem fanda Dukly. Pak za mnou přišli, jestli bych jim tam nedělal nějaké malé sponzorství. Líbilo se mi, že v Dukle nezapomínali na starší slavnou generaci a navazují na minulost. A zdáli se mi docela slušní. Asi po dvou letech za mnou přišli, jestli bych do klubu nevstoupil.
Proč přesně?
Tehdejší i současný trenér Kozel mohl odejít. Končila mu smlouva a je šikovný. Dukla byla v lize rok po postupu šestá. Říkali mi, že trenér může odejít, protože jistoty nebyly. Ale pokud do klubu vstoupí nějaký vlastník, který by skýtal záruky v téhle oblasti, tak by trenér Kozel mohl zůstat. V té době si hráči museli sem tam počkat i na výplaty. Letos v červenci jsme s trenérem Kozlem kontrakt podepsali. Je na tři roky plus opci.
ProfilKdo je Petr Paukner Narodil se v Písku. Po maturitě na gymnáziu v Milevsku odešel na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde vystudoval zahraniční obchod. Působil v Metalimexu, což byl jeden z Podniků zahraničního obchodu. V roce 1998 odtud odešel a osamostatnil se. Dnes je majitelem skupiny Carbounion, která se zabývá obchodem s uhlím, elektrickou energií a plynem. V roce 2012 byl obrat skupiny 11,3 miliardy korun a zisk před zdaněním více než 450 milionů. Paukner patří k nejbohatším podnikatelům v Česku. Je ženatý, má dvě dcery a žije v Praze. |
Momentálně je Dukla v lize na čtvrtém místě.
To bych nepřeceňoval. Liga je až na první dva týmy tak vyrovnaná, že když mužstvo třikrát za sebou vyhraje, může být i čtvrté. Pak třikrát prohraje a klesne na dvanácté místo. Ale je pravda, že to mužstvo je vcelku skromné, mladé a pracovité.
Stavíte si na tuto nebo na příští sezonu konkrétní cíle?
Ptali se mě, co by se stalo, kdyby se hrály poháry. To je, samozřejmě, finančně náročnější. Řekl jsem jim, že jestli to sportovně zvládnou, aby se nestarali o druhou stránku. Ta není limitující. Rozhodující a limitující jsou sportovní výkony. Je snaha sázet na mládí a odchovance. Snadno se to řekne, a hůř se to provede. Ale ta práce se vcelku daří.
Takže se Dukla v příští sezoně představí v evropských pohárech?
Ale zase jen tak říct: Jdeme hrát poháry, to také není jen tak. Jsou nutné přestupy a jsou tam další výdaje. Je dobré hrát co nejlepší fotbal. Je tu snaha být v horní polovině tabulky. Nejdříve je třeba udržet mužstvo a image. Věřím představenstvu klubu, které je pohromadě dlouhou dobu. Ty věci kolem se mnou konzultuje, ale myslím si, že jsou natolik schopní a šikovní, že dokážou Duklu po sportovní stránce dobře řídit. Do všeho nezasahuji.
Je vidět, že práce trenéra Kozla je přínosem. Dukla pracuje cílevědomě a posouvá se.
Ano, ta práce tam vidět je. Také je vidět, že má trenér u hráčů respekt. Jsou to vesměs mladí kluci. Až na jednoho, a to je Gedeon. Je mu 37 let a vzešel, řekl bych, z velmi složitých sociálních poměrů. Možnosti hrát za Duklu si velice váží a myslím si, že je pro mladé hráče přínosem. Doufám, že dobré klima v mužstvu vydrží.
Váš vztah k Dukle je roky pořád stejný? Nebo to někdy bylo jinak?
Nikdy. Je známá historie, kdy se liga převedla do Příbrami a Dukla hrála krajský přebor. Také je známa historie o jejím návratu do druhé ligy.
Co když někdo přijde a nabídne vám za hráče peníze?
Jsem proti tomu. Říkám jednu věc. Máme nějaké možnosti a sportovní cíle. Pokud se ukáže, že jsou reálné, tak nejde, aby hráči odcházeli. Když se ukáže, že zatím na další posun není, můžeme si ina režii vydělat. Když tam bude vysoká nabídka za pěkné peníze, tak proč hráče neprodat. Pokud však budou ambice na evropské poháry, tak to nejde.
Jaký je váš současný vztah k jižním Čechám?
Až do letoška jsem tam měl maminku, která zemřela. Mám tam také tchyni. Hrával jsem tam okresní soutěž a ještě před pár lety jsem tam pravidelně jezdíval. Dnes to tak často není, ale rád si zahraju fotbal za staré pány. Investoval jsem dost peněz do milevského kláštera a dalších památek. Hlavně jsou to sakrální objekty. Je to kraj, kde jsem vyrostl.
Vybavíte si hodinu tělocviku na gymnáziu, kdy jste přišel v dresu Dukly?
Moc už si to nepamatuju. Vím, že to byl nějaký fór, kdy jsem se chtěl nějak předvést. Se spolužáky jsme se trumfovali a hecovali jsme se jako fanoušci. Myslím, že spolužáci dresy Sparty nebo Slavie neměli. Tak jsem si vzal dres Dukly. Měl jsem dva. Ten s podpisem Josefa Masopusta jsem si nebral. Na ten jsem ani nesáhl.
Kde je dnes od Josefa Masopusta podepsaný dres?
Mám ho pořád doma.
